Výstřel do historie – Husqvarna M/07


Pistolí FN 1903 a Husqvarna M/07 bylo vyrobeno mnohem méně než jiných Browningových konstrukcí a dnes je krom sběratelů zná jen málokdo. Bouřlivý technický vývoj zbraní je rychle odsunul do „druhé ligy“. Přesto se jednalo v době jejich vzniku o téměř „superpistole“...

Trnitá cesta k pistoli

Byl to John Moses Browning, kdo řekl začátkem 20. století ono pomyslné „Budiž pistole“ (samonabíjecí, pochopitelně). A s jedním téměř zapomenutým typem vás dnes seznámím. První samonabíjecí pistole připomínaly svou koncepcí revolvery, zejména umístěním zásobníku před lučíkem. Pravděpodobně první sériově vyráběnou pistolí se zásobníkem v rukojeti byla zbraň Borchardt 1893 (viz článek na anglické Wiki, pozn. MarK), ze které se vyvinula dodnes populární pistole Parabellum (Wiki článek, pozn. MarK). Borchardt však byla dosti neforemná a přece jen nepříliš úspěšná zbraň. J. M. Browning vsadil při svých prvních komerčně úspěšných konstrukcích na zbraně mnohem příručnější, s dynamickým (neuzamčeným) závěrem. Již jeho první sériově vyráběná zbraň, FN 1900 (Wiki článek, pozn. MarK), znamenala revoluci.

Browningovy modely z roku 1903

Pod modelovým označením 1903 uvedly současně firmy Colt a FN dvě technicky velmi podobné zbraně, které se lišily zejména velikostí a nábojem. Zatímco Colt 1903 byla kapesní zbraň vyráběná původně pro dodnes používaný náboj 7,65 mm Browning, výrobek firmy FN byla dosti větší pistole služebního typu pro dnes již nepoužívaný náboj 9 Browning Long.

Browningovy náboje

Základem úspěchu tehdy nových zbraní byly nové a původní náboje. Z té doby se stále používá většina z nábojů s polookrajem, které byly navrženy jako použitelné pro pistole i revolvery: jsou to náboje řady 6,35 mm Browning až 9 mm Browning Long. Poslední z nich, dnes téměř zapomenutý, byl použit právě pro naši zbraň. Výkonově je na hranici rozumné použitelnosti pro zbraň s dynamickým závěrem. Se sedmigramovou střelou má výkon téměř 400 J, tedy více než je běžná laborace například dodnes používaného náboje 9 mm Makarov nebo 9 mm Ultra. V roce 1903, kdy s v evropských armádách běžně používaly revolvery v rážích kolem 8 mm s výkonem víceméně menším než 300 J a tehdejší laborace pistolových nábojů (jako je třeba výše zmíněný 7,65 mm Browning) byly výkonově o 30 % slabší než jsou jejich soudobé varianty, to byla téměř superzbraň. Dokonce i dodnes asi nerozšířenější pistolový náboj na světě 9 mm Luger, který vznikl přibližně v téže době, nebyl při svém vzniku od tohoto náboje výkonově vzdálen.

Ve Švédských službách

Jako služební zbraň byla zavedena do výzbroje pod označením M/07 a vyráběna firmou Husqvarna. Celkem bylo vyrobeno téměř 100 000 kusů. Ve službě zůstala i během Druhé světové války, byť byla od roku 1941 postupně nahrazována či spíše doplňována licenčně vyráběnou finskou pistolí Lahti, zavedenou pod označením M/40. Té bylo do roku 1946 vyrobeno také asi 100 000 kusů.

„Naše“ zbraň

Zbraň, kterou jsem měl k dispozici, je navzdory svému nepříliš zachovalému povrchu v dobrém technickém stavu. Horší stav povrchu přičítám nejspíše dlouhodobému uložení v koženém pouzdře a působení výparů z chemicky vyčiněné kůže. Ale vnitřní plochy jsou téměř netknuté a vypovídají o pečlivosti výroby, která by dnes byla vzhledem k ceně těžko dosažitelná. Hlaveň je zachovalá, s výraznými a neopotřebovanými drážkami. Ke zbrani se dá i u nás sehnat ex-vojenská, zcivilněná munice v ceně asi 5 Kč/ks. Spoušť je po namáčknutí na druhý odpor „bodová“ s hladkým a na vojenskou zbraň subjektivně pociťovaným přiměřeným chodem. Kromě manuální pojistky, jejíž páčka slouží i jako záchyt závěru při rozborce, je pistole vybavena pojistkou dlaňovou. Ta je podobného provedení, jaké známe například z FN 1906, nebo Coltu 1903. Mně osobně se stávalo, že při snaze o co nejhlubší držení dále blokovala spoušť, to je však dáno spíše tvarem mé ruky a zafixovanou snahou „utopit“ v ní zbraň co nejvíce. Mířidla jsou poplatná své době – oproti klasickému terči poměrně čitelná, ovšem dnešní sportovní střelec nad nimi ohrne nos. Zásobník je držen ve zbrani opět „dobově“ zespod. Střelba je poměrně příjemná a majitel zbraně, který se označuje za průměrného střelce, udává, že dosahuje na 20 metrů zhruba „devítkového“ rozptylu.

Důvody k pořízení

Otázkou ovšem je důvod, proč si danou zbraň pořídit. Pokud nechceme mít doma kus historie a zbraně nesbíráme, tak by se dala asi použít k závodům ve stylu “Zbraně světových válek“, nebo i jako levná zbraň, kterou máme „pro strýčka Příhodu“ uloženu či založenu někde doma. Ke každodennímu nošení jako zbraň pro sebeobranu už se přece jen najdou lepší a modernější konstrukce, které lépe vyhoví dnešním taktickým i technickým požadavkům.

Sborka a rozborka

Sborka a rozborka zbraně pro čištění připomíná jiné rané konstrukce zbraní s dynamickým uzávěrem, jako byly třeba kapesní pistole DUO a podobně. Po vybití a zkontrolování zbraně zachytíme závěr pomocí páčky pojistky na levé straně v zadní poloze. Uchopíme hlaveň a pootočíme s ní o 90°. Uvolníme páčkou pojistky závěr a pomalu jej pohybem dopředu vysuneme z těla zbraně i s hlavní a vratnou pružinou. Vyjmeme sestavu vratné pružiny a pootočíme hlavňovou objímku na čele závěru o 180°. Vyjmeme ji a můžeme pak otočit hlaveň do původní polohy a směrem dopředu jí vyjmout ze závěru. Sborku provádíme přesně opačným způsobem. Pokud jsme během čištění vypustili kladívko bicího mechanismu, musíme jej před sborkou pochopitelně opět natáhnout, tak aby nepřečnívalo nad vršek rámu zbraně.

Technický popis

Technická data
Hmotnost (nabitá): 1 kg
Délka zbraně: 205 mm
Délka hlavně: 125 mm
Náboj: 9x20 SR
(9mm Browning Long)
Kapacita zásobníku: 7 ran

Husqvarna M/07 je samonabíjecí zbraň s dynamickým (neuzamčeným) závěrem a SA spoušťovým mechanismem se skrytým bicím kladívkem. Hlaveň je v těle zbraně upevněna ozuby, vratná pružina je umístěna pod hlavní. Zbraň je vybavena vlevo umístěnou manuální pojistkou a dlaňovou pojistkou, která odblokovává chod spouště automaticky při uchopení. Ačkoliv je použita střelecká pohotovost, tedy automatické zachycení závěru v zadní poloze po vystřílení nábojů ze zásobníku, neumožňuje konstrukce vypuštění závěru pomocí páky záchytu závěru, ale je třeba závěr po výměně zásobníku potáhnout dozadu. Zásobník je jednořadý, sedmiranný. Záchyt zásobníku je tvořen plochou pružinou přecházející v hmatník, umístěný na spodku rukojeti. Střenky jsou černé bakelitové, na levé straně spodku rukojeti je umístěn kroužek pro pojistnou šňůru. Původní Model FN 1903 se vyráběl i v provedení s upravenou rukojetí a prodlouženým zásobníkem, umožňujícím použití nástavné pažby.

Tento článek byl otištěn v časopise Zbraně & náboje 10/2010.
Uveřejněno se souhlasem redakce a autora.

Komentáře

Zatím žádné komentáře