Subjektivní názory na produkty zbrojovek
Jelikož jsem pamětník, tak si troufnu zhodnotit pistole ČZ zařazené ve výzbroji policie.
ČZ 70 z hlediska ergonomie a bezpečnosti nic moc, nic méně, kdyby se dotáhly detaily spoušťového ústrojí spojeného s pojistkou a vypouštěním a doplnil se záchyt závěru, tak si myslím, že tato zbraň v době vzniku předběhla svou dobu, bohužel tolerance dílů a kvalita použitých materiálů byly tristní což deklarované vlastnosti postavilo pouze do roviny teorie. Vystřílel jsem z ní cca 3000+ výstřelů bez závady a i přesnost byla velmi dobrá.
ČZ 82 bohužel na rozdíl od předchůdkyně postrádala blokaci úderníku a vypuštění napnutého kohoutu bylo vypuštěno, ergonomie zbraně se zlepšila a nezanedbatelným přínosem byl i dvouřadý zásobník a záchyt závěru. Kvalita použitých materiálů zůstala na tradiční úrovni. Z této pistole jsem vystřílel cca 1000 výstřelů bez závady (používány náboje SB, rok výroby zbraně nevím), přesnost velmi dobrá. Bohužel zbraň neměla blokaci úderníku a s tím souvisela její nedostatečná pádová bezpečnost.
ČZ 75 full size, celo ocelová pistole bez blokace úderníku, patrně se nákupčí nepoučili z nedostatků ČZ 82). Když pistole střílela, tak přesnost byla velmi dobrá, zbraň však byla velmi poruchová, na 50 výstřelů minimálně jedna závada, dále jsem měl během asi 5000 výstřelů dvakrát měněn záchyt závěru z důvodu jeho prasknutí.
ČZ 75 D Compact, již vychytané série R, tato zbraň je vybavena již blokací úderníku, vypouštěním závěru a možností bezpečného vypuštění napnutého kohoutu, čímž splňuje požadovanou pádovou bezpečnost a umožňuje nošení náboje v nábojové komoře. Hlaveň je tepelně upravovaná, takže již nedochází k jejímu nadměrnému opotřebování, nicméně je nutno hlaveň konzervovat kvůli náchylnosti ke korozi. Bohužel celá modelová řada ČZ 75/85 se vyznačuje úzkými hmatníky závěru, u kterých bylo ještě navíc nešťastně zvoleno provedení z prvních modelů, takže při ztuhlých prstech a nutnosti rychlého nabití dochází k roztržení palce. Přesnost je velmi dobrá. Spolehlivost kolem deklarované hranice 500 výstřelů na jednu závadu. Vzniklé závady přisuzuji kvalitě pružin v zásobnících, které se rychle unavují (námitky, že mám zásobníky vybíjet neberu, nedělám to u jiných značek a zásobníky fungují bez závad, takže u ČZ výjimku dělat nebudu). Vystřeleno přes 3000 výstřelů bez toho, že by na zbrani něco prasklo.
Všechny modely se vyznačují velmi hrubým opracováním vnitřních ploch ocelových dílů. Za mne, žádnou z uvedených zbraní bych si já osobně jako služební zbraň nezvolil.
Ještě mohu hodnotit své soukromé zbraně, které byly zařazeny do výzbroje policie.
Beretta 92FS, robustní, spolehlivá a nadstandardně přesná pistole. Vystřílel jsem z ní 5000+ výstřelů a jediná závada byla, že mi jedno nezůstal po vystřílení zásobníku závěr v zadní poloze. Zbraň má veškeré bezpečnostní prvky, pouze bych vyřadil funkci pojistky a ponechal pouze bezpečné vypouštění kohoutu, po kterém by se páčka vrátila zpět do polohy odjištěno. Zbraň není náchylná ke korozi, uzamčení je prováděno závorou (tato prý u starších modelů praskala, cena nové závory však prý není nijak závratná). Nevýhodou snad mohou být pouze rozměry zbraně. Pro službu ano, měl jsem ji rád a mohl jsem se na ni spolehnout.
Glock 17, 2 řada, ošklivec, který si na nic nehraje a je spolehlivým ochráncem. Vystříleno asi 5000+ výstřelů naprosto bez závady. Zbraň je nenáročná na údržbu, když jsem cítil potřebu ji dokonale vyčistit, rozebral jsem ji pouze kovovou tyčkou a vše jsem umyl v jarové vodě, otřel, jemně namázl olejem a složil. Zbraň nikdy neměla žádný náznak koroze ani na oleštěných místech. Vzhledem ke spoušťovému systému s nezávislými pojistkami je zbraň blbu a stresu vzdorná, postačí prst mimo spoušť. Jedinou nevýhodou je, že ergonomicky zbraň někomu nesedí a nezvyklá spoušť, s tím se však dá ve službě přežít.
Toto je můj subjektivní názor na služební zbraně u policie a má osobní zkušenost s nimi. V současné době mám Heckler Koch P30 V3 a P30SK V1 a z obou jsem nadšen, první má 3800 a druhá 3650 výstřelů bez jediné závady a jsou na nich pouze minimální stopy oleštění na funkčních plochách závěru a hlavně.
ČZ 70 z hlediska ergonomie a bezpečnosti nic moc, nic méně, kdyby se dotáhly detaily spoušťového ústrojí spojeného s pojistkou a vypouštěním a doplnil se záchyt závěru, tak si myslím, že tato zbraň v době vzniku předběhla svou dobu, bohužel tolerance dílů a kvalita použitých materiálů byly tristní což deklarované vlastnosti postavilo pouze do roviny teorie. Vystřílel jsem z ní cca 3000+ výstřelů bez závady a i přesnost byla velmi dobrá.
ČZ 82 bohužel na rozdíl od předchůdkyně postrádala blokaci úderníku a vypuštění napnutého kohoutu bylo vypuštěno, ergonomie zbraně se zlepšila a nezanedbatelným přínosem byl i dvouřadý zásobník a záchyt závěru. Kvalita použitých materiálů zůstala na tradiční úrovni. Z této pistole jsem vystřílel cca 1000 výstřelů bez závady (používány náboje SB, rok výroby zbraně nevím), přesnost velmi dobrá. Bohužel zbraň neměla blokaci úderníku a s tím souvisela její nedostatečná pádová bezpečnost.
ČZ 75 full size, celo ocelová pistole bez blokace úderníku, patrně se nákupčí nepoučili z nedostatků ČZ 82). Když pistole střílela, tak přesnost byla velmi dobrá, zbraň však byla velmi poruchová, na 50 výstřelů minimálně jedna závada, dále jsem měl během asi 5000 výstřelů dvakrát měněn záchyt závěru z důvodu jeho prasknutí.
ČZ 75 D Compact, již vychytané série R, tato zbraň je vybavena již blokací úderníku, vypouštěním závěru a možností bezpečného vypuštění napnutého kohoutu, čímž splňuje požadovanou pádovou bezpečnost a umožňuje nošení náboje v nábojové komoře. Hlaveň je tepelně upravovaná, takže již nedochází k jejímu nadměrnému opotřebování, nicméně je nutno hlaveň konzervovat kvůli náchylnosti ke korozi. Bohužel celá modelová řada ČZ 75/85 se vyznačuje úzkými hmatníky závěru, u kterých bylo ještě navíc nešťastně zvoleno provedení z prvních modelů, takže při ztuhlých prstech a nutnosti rychlého nabití dochází k roztržení palce. Přesnost je velmi dobrá. Spolehlivost kolem deklarované hranice 500 výstřelů na jednu závadu. Vzniklé závady přisuzuji kvalitě pružin v zásobnících, které se rychle unavují (námitky, že mám zásobníky vybíjet neberu, nedělám to u jiných značek a zásobníky fungují bez závad, takže u ČZ výjimku dělat nebudu). Vystřeleno přes 3000 výstřelů bez toho, že by na zbrani něco prasklo.
Všechny modely se vyznačují velmi hrubým opracováním vnitřních ploch ocelových dílů. Za mne, žádnou z uvedených zbraní bych si já osobně jako služební zbraň nezvolil.
Ještě mohu hodnotit své soukromé zbraně, které byly zařazeny do výzbroje policie.
Beretta 92FS, robustní, spolehlivá a nadstandardně přesná pistole. Vystřílel jsem z ní 5000+ výstřelů a jediná závada byla, že mi jedno nezůstal po vystřílení zásobníku závěr v zadní poloze. Zbraň má veškeré bezpečnostní prvky, pouze bych vyřadil funkci pojistky a ponechal pouze bezpečné vypouštění kohoutu, po kterém by se páčka vrátila zpět do polohy odjištěno. Zbraň není náchylná ke korozi, uzamčení je prováděno závorou (tato prý u starších modelů praskala, cena nové závory však prý není nijak závratná). Nevýhodou snad mohou být pouze rozměry zbraně. Pro službu ano, měl jsem ji rád a mohl jsem se na ni spolehnout.
Glock 17, 2 řada, ošklivec, který si na nic nehraje a je spolehlivým ochráncem. Vystříleno asi 5000+ výstřelů naprosto bez závady. Zbraň je nenáročná na údržbu, když jsem cítil potřebu ji dokonale vyčistit, rozebral jsem ji pouze kovovou tyčkou a vše jsem umyl v jarové vodě, otřel, jemně namázl olejem a složil. Zbraň nikdy neměla žádný náznak koroze ani na oleštěných místech. Vzhledem ke spoušťovému systému s nezávislými pojistkami je zbraň blbu a stresu vzdorná, postačí prst mimo spoušť. Jedinou nevýhodou je, že ergonomicky zbraň někomu nesedí a nezvyklá spoušť, s tím se však dá ve službě přežít.
Toto je můj subjektivní názor na služební zbraně u policie a má osobní zkušenost s nimi. V současné době mám Heckler Koch P30 V3 a P30SK V1 a z obou jsem nadšen, první má 3800 a druhá 3650 výstřelů bez jediné závady a jsou na nich pouze minimální stopy oleštění na funkčních plochách závěru a hlavně.
K CZ 75 mohu přidat ještě jeden poznatek. Asi někdo někde udělal chybu a tak nastal problém s kombinací zbraň + svítilna. Svítilny dodané společně ke zbraním nešli buď nasadit nebo následně sundat, popřípadě měli vlastnost při výcviku a střelbě samovolně padat. Policista si nemohl bohužel jemu vyhovující vlastnost vybrat, neb se odvíjela od toho jak se povedlo udělat drážky na liště na zbrani.
http://www.militaria.cz/cz/clanky/zbran ... glock.html: Autorem článku je uživatel Zbrojiř:
Jedním z hodně diskutovaných problémů „policejní pistole“ CZ mod. 75 D Compact je kompatibilita lůžka pro připojení taktických doplňků (svítilen a kombinovaných taktických svítilen). Ze Střelecké revue a dalších „zasvěcených“ tiskovin se čtenáři dozvěděli, že za problémy stojí špatná specifikace ze strany policie, popř. nekvalitní připojovací rozhraní taktických svítilen Streamlight/Insight M3/M6. Pravda je samozřejmě naprosto odlišná. Po prvním neúspěchu v roce 1996 se CZUB pokoušela získat v resortu MV další spojence a nákup služebních pistolí formou výběrového řízení obejít, např. návrhem na repasi v první polovině 90. let dodaných pistolí CZ mod. 75/85. Návrh však narazil, jelikož náklady na repasi dosahovaly cca 50% pořizovací ceny moderní služební pistole, přičemž minimálně závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti by lobbisty prosazovaná repase nikterak neodstranila. Po několika letech odkladů byla jak CZUB, především nepříznivou ekonomickou situací, tak i MV, resp. policie tlačeny k rozuzlení. S provozem pistolí CZ mod. 75/85 a vz. 82 byla totiž spojena celá řada problémů, od značné míry opotřebení zbraní s malou životností, přes krajně obtížnou opravitelnost, způsobenou nezaměnitelností součástí a neustálými změnami ve výrobě, až po závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti, které byly příčinou i několika mimořádných událostí. Když v roce 1998 v Jindřichově Hradci pistole vz. 82 po pádu z opaskového pouzdra samovolně vystřelila a zasáhla nezúčastněnou civilní osobu do hlavy, přičemž znalecké posudky jednoznačně prokázaly, že nedostatečná pádová jistota souvisí s konstrukčním uspořádáním zbraně, kdy závěr po pádu pistole na zadní část (kohout) posunem vzad zcela paralyzuje bezpečnostní funkci tzv. samočinné pojistky a dojde tak k nárazu kohoutu na zápalník, který je vržen proti zápalce náboje v nábojové komoře (hrubá konstrukční vada, vystřelit po pádu tedy může každá pistole vz. 82), bylo politickým vedením MV rozhodnuto, že policie již musí konečně přezbrojit. Politici a manažeři se začali obávat, že vzrůstající právní povědomí obyvatelstva může vyústit v trestní stíhání vysokých činitelů, kteří dlouhodobě ignorovali závěry dosavadních posudků i doporučení odborníků, a na nátlak „uherskobrodské lobby“, aby nepoškodili renomé jejích výrobků, odmítali přijmout alespoň adekvátní organizační opatření (v úvahu připadal zejména trestný čin obecné ohrožení). Plošný zákaz nosit pistole CZ mod. 70, vz. 82 a CZ mod. 75/85 bez automatického jištění zápalníku, byl tedy vydán se značným prodlením, po několika mimořádných událostech a medializaci posledního případu, tj. až v lednu roku 1999. Okleštěný „tendr“, realizovaný ještě v roce 1999 (viz dřívější komentář), skončil pro CZUB, resp. pro pistole CZ mod. 75 D Compact, naprostým fiaskem. „Uherskobrodká lobby“ si začala uvědomovat krajně nepříznivý vývoj situace a s využitím širokých politických kontaktů své pozice před dalším dějstvím značně posílila. Důležitým krokem bylo jmenování bývalého dlouholetého manažera tuzemského zbrojního průmyslu do pozice vedoucího věcně příslušného odborného útvaru policie a jeho následné pověření vyjednávat za resort MV v cca 600 milionovém kontraktu na dodávku pistolí přímo s CZUB!!! To se ukázalo jako zásadní, zejména po přijetí usnesení vlády č. 338/2000, kdy CZUB, bez ohledu na tristní výsledky dosavadních zkoušek, získala na kontrakt exklusivitu. Dalším souvisejícím opatřením byly na návrh vedení CZUB z výběrové komise a z uživatelských zkoušek vyřazeni všichni, u nichž se CZUB byť jen domnívala, že by mohli klást na zbraně CZ „neúměrně vysoké“ požadavky. K vyřazení např. postačovalo, že příslušný policista soukromě vlastnil pistoli značky Glock a účastnil se s ní „otevřených“ střeleckých soutěží… CZUB si dále na vedení MV vynutila, že všechny zkoušky budou realizovány za přítomnosti jejích zástupců. Pozice státu tak byla citelně oslabena. Např. ještě v průběhu zmiňovaného okleštěného výběrového řízení v roce 1999 dojížděl zmiňovaný vedoucí zaměstnanec, který si za své jednání vysloužil přezdívku „zástupce zbrojního průmyslu“, konzultovat a korigovat požadavky nově připravovaného zadání, zejména pak technickou specifikaci, s jedním ze dvou přihlášených uchazečů, tedy s CZUB! CZUB požadavek na aplikaci lišty pro ukotvení taktických doplňků dlouho odmítala. Po nekonečném dohadování, kdy policie setrvala na stanovisku, že koncem 90. let jsou příslušné trendy v konstrukci moderních služebních pistolí již nezpochybnitelné, musel dosazený „zástupce zbrojního průmyslu“ i CZUB nakonec ustoupit, a v definitivní verzi zadávací dokumentace tento požadavek akceptovat. Jelikož ve druhé polovině 90. let u připojovacích rozhraní pistolí nedominoval žádný všeobecně uznávaný standard, bylo rozhraní specifikováno naprosto obecně: tělo pistole - „lůžko pro snadnou, rychlou a opakovatelnou montáž přídavných zařízení (osvětlovač cíle a sekundární mířidla na bázi laseru)“ s tím, že dodavatel musel současně ke zkouškám předložit dva osvětlovače cíle s rychloupínacím modulem, které byly sériovými, na trhu dostupnými produkty. Vycházelo se ze skutečnosti, že typ rozhraní pro zajištění požadované kompatibility „pistole – svítilna“ zvolí výrobce zbraně, přičemž požadavkem na kompatibilitu se sériovými, na trhu dostupnými produkty mělo být eliminováno riziko, kdy výrobce zbraně uvede na trh pistoli s lůžkem, ke kterému reálně neexistují žádné doplňky a kotvení dostupných produktů bude nutné řešit speciálním adaptérem (viz např. pistole CZ 100). V technických a uživatelských zkouškách, realizovaných již v nekonkurenčním prostředí, a to v souladu s čerstvým usnesením vlády č. 338/2000, pistole CZ mod. 75 D Compact nevyhověly ve většině dílčích hodnocení (viz dřívější komentář). Ačkoli tehdejší ministr vnitra Gross v médiích hovořil jen o dílčích nedostatcích, byl CZUB zaslán materiál s neobvykle rozsáhlým seznamem problémů, které se v rámci programu zkoušek projevily a musí být odstraněny: • velmi nízká funkční spolehlivost za „normálních podmínek“, • velmi nízká funkční spolehlivost za „ztížených podmínek“, • odpor spouští (SA) mimo stanovený rozsah, klesl dokonce i pod dolní mez stanovenou ČSN 39 5003, • ve zbraních byly zjištěny neshodné součástky (neodpovídaly výkresové dokumentaci), • přepracovat uzel blokace zápalníku tak, aby byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře při pádu a úderu a znemožněno převrácení páky, resp. její zablokování, • přepracovat vypouštění kohoutu tak, aby umožňovalo rychlou a bezpečnou manipulaci i v rukavicích, negativně neovlivňovalo pojistné prvky pouzdra, konstrukci uzlu změnit tak, aby při vypouštění kohoutu byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře, • změnit tvar záchytu zásobníku tak, aby bylo eliminováno riziko nechtěného uvolnění zásobníku, • realizovat ergonomické úpravy rámu a lučíku, zejména pro manipulaci v rukavicích, • realizovat ergonomické úpravy záchytu závěru, • redukovat značné manipulační síly pro natažení závěru a zdokonalit jeho úchop, • změnit tvarové provedení horní části spouště tak, aby při manipulaci s ní nedocházelo k opakovaným přiskřípnutím rukavice k rámu, • změnit tvarové provedení dna zásobníku takovým způsobem, aby při manipulaci v rukavicích nedocházelo k opakovaným skřípnutím rukavice mezi rám a dno zásobníku, • nízká odolnost povrchové ochrany exponovaných součástí, • nevýraznost nápisů a výrobních čísel, zejména na lakovaném rámu, • zablokování zásobníku v šachtě pro zásobník (zásobníky váznou ve zbrani), • vzpřičování horního náboje ve sloupci při vyjímání částečně naplněného zásobníku, • vzpřičování nábojů v zásobníku při jeho rasantním doražení, • rozklad zásobníků v důsledku pádu na tvrdou podložku, • váznutí podavače zásobníků a nepodání náboje do nábojiště, • nadměrná deformace pláště zásobníků, • zadrhávání (váznutí) závěru při pohybu do přední polohy, • zadírání záchytu zásobníku, • samovolné uvolňování závěru ze záchytu závěru (ze střelecké pohotovosti), a to při rasantnějším doražení zásobníku, • samovolné uvolňování hledí, • opakované uvolňování šroubů střenek, • samovolné uvolnění šroubu pružiny záchytu zásobníku, • nesprávná funkce záchytu závěru (opakované nezachycení závěru ve střelecké pohotovosti), • značná excentricita nápichu (v několika případech zjištěná hodnota dokonce překročila limit stanovený ČSN 39 5003), • destrukce záchytu závěru u obou zbraní nasazených do životnostní zkoušky, • značná únava vratných pružin….. Management CZUB byl výsledky zkoušek, které byly realizovány se speciálně připravenými vzorky a za přítomnosti zástupců CZUB, doslova zděšen. Situaci psychicky neustál a začal hledat „vnějšího nepřítele“. Po několika výměnách názorů přes média, kdy se napadení, např. VTÚVM Slavičín, začali aktivně bránit a na veřejnost se tak dostávaly pro CZUB velmi nepříznivé informace, mj. o reálných výkonech pistolí CZ mod. 75 D Compact, vedení CZUB nakonec pochopilo, že cesta k úspěchu tudy opravdu nepovede. Situaci musel urychleně zachraňovat Přemysl Liška a jeho nepravdivé články ve Střelecké revue. Soubor zjištěných nedostatků v podstatě vyžadoval urychleně zahájit vývoj služební pistole, která by požadavky kladené na služební zbraň splňovala nejen v deklaracích, nýbrž i při praktickém nasazení. Konstruktérům a technikům CZUB tak nastaly velmi obtížné časy, neboť po letech letargie museli současně a v časové tísni řešit desítky problémů, kde přípojovací rozhraní nepochybně bylo tím okrajovým. Po několika opakováních kompletního programu zkoušek, kdy CZUB vždy předložila zdokonalené vzorky, u nichž se pak pod zatížením zpravidla projevovaly různé vady, kdy často odstraněním jednoho problému vznikly další, se výsledky zkoušených zbraní nakonec podstatně zlepšily. Výběrová komise však měla značné výhrady, jelikož zbraně předkládané ke zkouškám nebyly pistole ze sériové produkce, jak bylo mj. požadováno v zadání, nýbrž pro zkoušky pečlivě vyladěné kusy (což povolil Gross). V této fázi, tj. cca po dvou letech intenzívního dovývoje pistole CZ mod. 75 D Compact, rozhodlo na kontrakt již „nadržené“ vedení CZUB o zahájení sériové výroby rámů. Problém s vývojem definitivní verze připojovacího rozhraní řešili tradičně, „po uherskobrodsku“. Nejprve zahájily sériovou výrobu tisíců rámů s tím, že v přední spodní části odhadem aplikovali blok materiálu, který měl být obroben do podoby příslušného připojovacího rozhraní. Poté vyslali zástupce CZUB na výstavu Shot Show v USA, aby vybral vhodného výrobce taktických svítilen a zajistil vzorky pro definitivní doladění lůžka a závěrečné zkoušky. Zástupce renomovaného US výrobce taktických svítilen si ještě po letech pamatoval na jistého Mr. XY z CZUB, který se prý choval velmi nestandardně, jelikož se na výstavě otevřeně rozčiloval, jak že to všichni ti výrobci taktické svítilny vyrábějí. Problém spočíval v tom, že taktické svítilny jsou z důvodu dynamického namáhání zpětným rázem aretovány v lůžku západkami, a to vyžaduje nejen podélné drážky, na které se svítilna nasune, ale i drážku(y) příčné, tedy drážku, do které zapadne příslušná aretační západka. Na tu však nebyl materiál rámů u již spuštěné sériové výroby vůbec dimenzován! Tedy opět hrozné faux pas. V CZUB se však nevzdali, zadání, nezadání, tisíce vyrobených rámů přeci nevyhodíme. Sériové taktické svítilny SURE FIRE 101 upravili tak, že vyměnili původní západku za kusově vyrobenou. V rámu pistole místo příčné drážky aplikovali pouze dva zápichy a „sériový, na trhu dostupný produkt, kompatibilní s pistolí CZ mod. 75 D Compact,“ byl na světě. Takto, dodatečně upravená svítilna SURE FIRE 101 ve střeleckých zkouškách sice občas upadla, ale vedoucího zaměstnance s přezdívkou „zástupce zbrojního průmyslu“ a člena výběrové komise to vůbec nezajímalo. Jeho jedinou starostí bylo především přihrát známému související subdodávku pouzder, která byla rovněž nedílnou součástí kontraktu, tzn. 31 000 kusů pro službu nepříliš vhodně řešených pouzder s dvojím jištěním značky Sickinger. V nikterak lidové ceně přes 2 tis. Kč/ks byla tedy nakonec pořízena pouzdra Sickinger, celkem za cca 63 mil. Kč (zde zahraniční původ výrobku nikomu nevadil, po zkušenostech z praktického používání byla tato pouzdra postupně, během několika let, obměněna za vhodnější!). Jako člověk s mnohaletými zkušenostmi z byznysu měl „zástupce zbrojního průmyslu“ nepochybně zcela jiné priority, než kvalitně vyzbrojit policii. S protlačením zakázky tuzemskému zbrojnímu průmyslu a politikům významně pomohl, ale nebylo to pochopitelně zadarmo… Jelikož výše zmiňovanými „čistkami“ byl podstatně oslaben i odborný personál MV, resp. policie, nikdo pod tíhou zrychleného řešení mnoha souvisejících problémů, navíc v podmínkách záměrně zadržovaných informací, podvod CZUB s úpravou taktických svítilen, resp. s „vývojem“ lůžka pro ukotvení taktických doplňků u policejní pistole CZ mod. 75 D Compact včas neodhalil. Když se na problém přišlo, bylo již do výzbroje policie dodáno tisíce těchto pistolí. CZUB, jako již tradičně, usilovně lhala, zapírala a dodatečně upravené taktické svítilny, použité ke zkouškám, se samozřejmě již nikdy nenašly (údajně se v CZUB ztratily). Existují pouze dostatečně průkazné fotografie o provedení inkriminované úpravy na sériových svítilnách, a to ze zkoušek ve VTÚVM. Vedení policie, vyvedeno z míry agresivně jednající CZUB a pod silným tlakem politiků, nedbalo odborných doporučení a dodané zbraně s vadami (vadná lůžka i rizikové rámy) zpočátku nereklamovalo. Spokojilo se pouze s tvrzením CZUB, že kompatibilitu s produkty dostupnými na trhu dodatečně vyřeší. Samozřejmě, že nevyřešila. A tak policie získala prvních 6500 pistolí (série G a H) se zcela atypickým připojovacím rozhraním, které je s na trhu dostupným příslušenstvím nekompatibilní. Zasvěcenými je občas ironicky nazýváno „standard CZUB“. V této situaci bylo ze strany policie CZUB doporučeno, aby u pistolí CZ mod. 75 D Comapct přešla na rozhraní kompatibilní s příslušenstvím pro pistole Glock (modifikovaný Weaver/Picatinny), např. se svítilnami Streamlight M3/M6, s tím, že to podstatně rozšíří užitné vlastnosti produktu CZUB a policii současně umožní výběr ze široké škály taktických doplňků. Zástupci CZUB souhlasili, neboť si tyto výhody uvědomili. CZUB přišla s návrhem, že nové pistole osadí lištami kompatibilními s tehdy všeobecně rozšířenými taktickými a kombinovanými taktickými svítilnami Streamlight M3/M6. Policie logicky souhlasila. Byly provedeny příslušné změny, modernizovaná pistole CZ mod. 75 D Compact obdržela doplňkové označení M3. Upraveno muselo být rovněž i pouzdro Sickinger na verzi CZ 75 D Compact M3, aby umožnilo zasunutí pistole s rozměrnějším blokem v dolní části rámu (více materiálu pro již zmiňovanou příčnou drážku v lůžku pro taktické doplňky), kdy původní verzi pouzdra nelze pro modernizované pistole M3 použít. CZUB zahájila výrobu „zdokonaléhého produktu“. Policie pro vybrané speciální útvary mezitím pořídila příslušné taktické, resp. kombinované taktické svítilny Streamlight M6. Jaké však nastalo u policie zděšení, když se u nově dodávaných pistolí opět projevila nekompatibilita „pistole-svítilna“. Kombinované taktické svítilny bylo na mnohé pistole možné nasunout pouze značnou silou (okolo 20 kg), přičemž po několika výstřelech, díky působení zpětného rázu, z pistolí upadly. Šetřením bylo prokázáno, že aplikovaná rozhraní na pistolích CZ mod. 75 D Compact M3 mají značný rozptyl hodnot a tyto nekorespondují s výkresem pro MIL-STD-1913 (Picatinny). Západka, díky zcela chybnému návrhu lišty, nearetuje v příčné drážce, navíc taktické svítilny s polymerovým tělem i rozhraním se při opakovaných cyklech montáže na vadná lůžka pistolí trvale a neopravitelně poškozují. CZUB chybu, tak, jako vždy v minulosti, odmítla a ihned začala zpochybňovat kvalitu taktických svítilen Streamlight M6. Zainteresovaní potvrzují, že na prvním jednání k problému nekompatibility verze M3 zástupci CZUB vykazovali všechny příznaky, že ani netuší o existenci tehdy platného „US standardu“ MIL-STD-1913. Z jednání vyplynulo, že CZUB při vývoji lišty nespolupracovala s výrobcem svítilen a lištu s vysokou pravděpodobností ani nenavrhla dle příslušných výkresů, nýbrž dle, mj. silně používaného a tudíž i opotřebeného vzorku svítilny z vlastního majetku. V CZUB dále podcenili vliv zde tradičně velkých výrobní tolerancí, negativní dopad ručních dokončovacích operací a samozřejmě i ručního lakování rámů. V denním tisku i ve Střelecké revue se začali objevovat „zaručené“ informace o vadných svítilnách, jako hlavní příčině nekompatibility, popř. i chybně definovaném rozhraní ze strany policie. Jednání mezi CZUB a policií se táhla, přičemž policie zahájila vlastní šetření příčin nekompatibility. CZUB byla policií např. donucena, aby vzorky „policejních pistolí“ zaslala US výrobci svítilen (Streamlight). Ten je porovnal s pistolemi CZ mod. 75 P-01, které byly CZUB dodány na trh USA a s pistolemi Glock, a to s následujícím závěrem „rozměry připojovacího rozhraní pistolí CZ se od Glocků značně odchylují, CZ vykazují značný rozptyl hodnot, rozhraní u policejních pistolí se odchyluje i od rozhraní CZ mod. 75 P-01, inkriminované lišty pistolí CZ (podélné vedení i příčné drážky) jsou se standardní produkcí taktických svítilen nekompatibilní.“ Policie dále pořídila pistole s příslušným připojovacím rozhraním od více zahraničních výrobců (Glock, SIG, Springfield, Beretta…) včetně strakonické ČZ TT a provedla s nimi vlastní porovnávací zkoušky se závěrem: „taktické a kombinované svítilny Streamlight M3/M6 jsou plně kompatibilní se všemi ověřovanými zbraněmi, vyjma dodaných pistolí CZ mod. 75 D Compact! Jelikož opět hrozila reklamace mnoha tisíců dodaných pistolí, do případu se znovu vložila politika. Pod tlakem shora bylo vedení policie, ačkoli odborníky důrazně upozorněno, že vada zbraní je neopravitelná, nuceno opětovně přistoupit na „výhodnou“ dohodu, a to, že CZUB problém nekompatibility již dodaných pistolí v budoucnu vyřeší. Do výzbroje policie se tedy dostalo dalších 11500 pistolí s vadnými lůžky (série J a K, mj. z velké části i s rizikovými rámy), tedy z 18000 dodaných všech 18000 pistolí vadných (oprava možná pouze výměnou celého rámu, v praxi tedy nerentabilní)! Policie důrazně požádala SOJ (státní ověřování jakosti), aby jeho zástupci zvýšili dozor mj. i nad jakostí připojovacího rozhraní a dodanými referenčními vzorky svítilen namátkově kontrolovali zbraně připravené k přejímce. CZUB opětovně slíbila, že další dodávky již budou zcela v pořádku. CZUB přijala několik opatření. Seznámila se s parametry rozhraní Picatinny, pořídila vzorky několika taktických svítilen Streamlight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance a samozřejmě lakování. Každý by očekával, že další chyba je vyloučena, v CZUB však nikoli. Když policie obdržela nové dodávky pistolí, byly tyto přednostně dodány speciálním jednotkám, původní verze M3 s nepovedeným lůžkem byly staženy do skladu s předpokladem dalšího výdeje méně exponovaným jednotkám. S naprostým rozčarováním však bylo zjištěno, že taktické svítilny Streamlight M6 lze sice na nově dodávané pistole nasouvat převážně akceptovatelnou silou a bez jejich poškozování, ale při střelbě samovolně upadnou. U zásahových jednotek, které měly k „policejní pistoli“ celou řadu výhrad, již došlo k „rebelii“. Velitelé se ptali: „proč nám měníte vadné pistole za vadné, máme snad pokrok spatřovat v tom, že na tyto pistole již lze svítilnu vcelku nasadit, ale vždyť stejně upadne.“ Naštvané, jednáním a výkony CZUB znechucené vedení policie rozhodlo, že tyto útvary budou neprodleně vyzbrojeny pistolemi zahraniční provenience, kdy v testech jasně zvítězily pistole Glock (které byly s údajně vadnými svítilnami samozřejmě plně kompatibilní). Šetřením bylo zjištěno, že aretační západka taktické svítilny nezaskočí v dostatečné hloubce do příčné drážky (na takto navržené a vyrobené liště prostě nemůže plnit řádně svou funkci). Neoficiálně a pod tlakem jeden technik z CZUB přiznal, že se při transformaci dílčího výkresu „odladěné lišty“ do výkresu sestavy zbraně dopustili vážné chyby. Vedení CZUB začalo tušit blížící se katastrofu. Vědomi si skutečnosti, že vedení MV a policie opakovaně slíbili, že problém s nekompatibilitou se již nebude opakovat a u již dodaných vadných pistolí bude tento dodatečně vyřešen, obávali se rozsáhlé reklamace pistolí v objemu stamilionů Kč, a to s nedozírnými následky pro celou CZUB. Rovněž odpovědní funkcionáři policie si začali plně uvědomovat vážnost problému, kdy přes opakované sliby CZUB počet celkově převzatých vadných pistolí, díky dodávce dalších 12 000 vadných kusů (série L, M, N, P), dosáhl neuvěřitelné hodnoty 30 000 kusů vadných pistolí z 30 000 kusů dodaných! Jednání probíhala mnohdy bouřlivě a v dusné atmosféře. CZUB opět zvolila buranskou taktiku naprostého zapírání a obviňování ostatních. Byl zadán audit, kdy SOJ (státní ověřování jakosti), jehož uherskobrodský zaměstnanec mj. dokázal na oficiální jednání přijet tak opilý, že nemohl vůbec vystoupit z vozu, konstatovalo, že taktické a kombinované taktické svítilny, resp. jejich rozhraní, jsou příčinou nekompatibility. S tím policie nesouhlasila a tytéž, již změřené vzorky svítilen nechala přeměřit v Českém metrologickém institutu (ČMI), kdy zde zjištěné hodnoty účelové závěry auditora naprosto vyvrátily. Vedení ČMI, prakticky jediné na straně státu, nepodlehlo vnějším faktorům, jako je eminentní politický zájem, či zaměstnanost na uherskobrodsku, a pokus zástupce CZUB o zpochybnění měření tvrdě odmítlo s tím, že pokud CZUB setrvá na své neodborné argumentaci, využije svých kompetencí k prověření systému měření ve výrobním závodě CZUB. Zástupce CZUB okamžitě utichl a výsledky již otevřeně nezpochybňoval. Dalším šetřením bylo zjištěno, že inkriminované výsledky z měření svítilen, ze kterých činil pochybné závěry audit SOJ, dodali zaměstnanci CZUB! Rovněž se potvrdilo, že ZSOJ v CZUB kontrolu rozhraní u pistolí vůbec neprováděl, jelikož k tomu příslušné referenční vzorky svítilen vykazovaly zjevné znaky nepoužití (polymerové vedení naprosto beze stop po nasunutí na Al rám zbraně)! Atmosféra zhoustla, vedení policie začalo vážně uvažovat o trestním oznámení, resp. o předání celé věci kriminální policii. Policejní funkcionáři, vědomi si své osobní odpovědnosti a především i výše rýsující se škody, přestali být, alespoň na čas, snadno ovladatelnými loutkami politiků a trvali na odstranění vad a na reklamaci vadného zboží. CZUB se přes silný politický lobbing nedařilo obnovit dodávky pistolí, vedení policie neobměkčily ani dopisy CZUB zmiňující sílící tlak bankovního sektoru. Dodávky stály více než ¾ roku, dokud CZUB neprokázala, že další pistole CZ mod. 75 D Compact již budou mít lištu vskutku kompatibilní. CZUB tedy musela přijmout celou řadu dalších opatření. Seznámila se nejen s parametry rozhraní Picatinny, ale i s možnými úskalími jeho výroby, rozhraní zkoušela na mnoha vzorcích taktických svítilen Streamlight/Insight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance, které musela dále podstatně zúžit, a samozřejmě zohlednila i vliv lakování. Dále změnila technologické postupy, především redukovala nevypočitatelné dopady ručních dokončovacích operací. Provedené zkoušky se vzorky zbraní prokázaly, že rozhraní se již konečně povedlo. Pod silným politickým tlakem byla přejímka pistolí nakonec opětovně uvolněna, přičemž posledních 16 000 kusů dodaných pistolí (série R a S) je z hlediska kompatibility hodnocena jako vyhovující. Jelikož bylo z plánovaných a celkem dodaných 46 000 kusů pistolí CZ mod. 75 D Compact dodáno cca 30% pistolí s rizikovými rámy a 75% pistolí s vadným připojovacím rozhraním, vypracovala policie návrh na podání žaloby na CZUB za dodávku vadného zboží v hodnotě přesahující 300 mil. Kč a postoupila ho na MV, které bylo žalobu oprávněno podat. Politická vedení, ač seznámena s rozsahem vad, se však k podání, pro CZUB možná i likvidační žaloby neměla, návrh definitivně ze stolu smetl ministr vnitra Langer. Ačkoli se CZUB smluvně zavázala, že problémy nekompatibility vadných pistolí dodatečně vyřeší, nikdy k tomu nedošlo. Policie se po několika neúspěšných pokusech vzdala možnosti hromadně používat taktické svítilny s uživatelsky vstřícnou a rychlou montáží (podélné nasouvání). Pro tak široké „spektrum rozhraní“, kdy jsou dodané policejní pistole CZ mod. 75 D Compact interně děleny na čtyři výrobní etapy, na světovém trhu neexistuje vhodný produkt. Vývoj a výroba „standardům CZUB“ „přizpůsobitelného rozhraní“ nejsou z důvodu značných nákladů rentabilní. Zoufalý stav s připojovacími rozhraními pistolí CZ mod. 75 D Compact nejlépe charakterizuje část technické specifikace na stránkách (http://www.softender.cz/mvcr) ze zveřejněného výběrového řízení na dodávku svítilen pro policii. „Kompatibilita: požadována je zejména s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z kontraktu pro Policii ČR, pistolemi Glock (17/19 Gen3/Gen4) a dlouhými palnými zbraněmi osazenými lištami Picatinny. Bez úprav musí být taktická svítilna kompatibilní s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z posledních třech výrobních etap (II. etapa 6501-18000, série J a K), (III. etapa 18001-30000, série L,M,N,P), (IV. etapa 30 001-46 000, série R a S). Po nenákladné a nenáročné úpravě na stupni útvar musí být svítilna rovněž kompatibilní i s pistolemi z I. výrobní etapy (1-6500, série G a H). Upozorňujeme, že lůžka pro připojení taktických doplňků u pistolí CZ mod. 75 D Compact z prvních třech výrobních etap svými rozměry v různé míře nekorespondují s obvykle užívanými přípojnými rozhraními (Picatinny/Weaver) a jejich modifikacemi aplikovanými na krátkých a dlouhých palných zbraních. Podrobnými informacemi disponuje výrobce, tj. Česká zbrojovka Uherský Brod, a.s.“ Zainteresovaní odhadují, že přes veškerou obranu a neustálé řešení problémů, kdy z důvodu četných z prodlení byli poslední policisté přezbrojeni až v roce 2007, utrpěla policie při plnění vládního usnesení č. 338/2000 škodu výrazně převyšující 100 mil. Kč. CZUB tedy kontrakt s neobyčejně masívní politickou podporou nakonec dokončila bez značné finanční újmy, ačkoli v jeho průběhu byla několikrát doslova resuscitována. Očekávaný úspěch se však nedostavil. Značka CZUB se stala synonymem k pojmům arogance, nekompetentnost, nekorektnost a problém. Pro speciální jednotky a vybrané exponované útvary si policie pořídila pistole značky Glock, které se v praktickém provozu plně osvědčily a potvrzují tak slova kritiků CZ, když poněkud expresivně říkají, zahoďte tu „veteš“ a kupte si Glocky. Těmito, nikterak krátkými komentáři jsem chtěl upozornit, co vše se v ČR může skrývat za oficiálními prohlášeními typu: „CZUB zvítězila ve výběrovém řízení“, „odstraňujeme pouze dílčí nedostatky“, „policisté jsou se zbraněmi z CZUB spokojeni“. Nelze si v této spojitosti nevzpomenou na větu ze zahraničního tisku, když popisoval vyšetřování bývalého ministra vnitřní bezpečnosti Indie za falšování osvědčujících dokumentů na české pistole CZ mod. 75: „20 000 ks pistolí bylo dodáno a poté sděleno, že jejich výkonnost byla hluboko pod normou přislíbenou dodavatelem“. Jak výstižné! Příznivce CZUB dále asi zklamu konstatováním, že „policejní compact“ nebyl nejhorším výkonem, nýbrž reálně největším úspěchem CZUB. Přes značné peripetie se zrodila první hromadně vyráběná služební pistole, která, zejména u posledních 16 000 dodaných kusů, opravdu splňuje obvyklá kritéria kladená na služební zbraň. CZUB k tomu však bylo potřeba doslova dokopat. Díky neustálému tlaku lobbistů a politiků byla atmosféra vskutku neúnosná. Někteří, hájící zájmy resortu, však neustálé ataky, vyhrožování, přeřazování do nižších platových tříd i účelové reorganizace již odmítli snášet a odešli. Policisté si ani neuvědomují, že kdyby výběrová komise nekladla politickému vedení MV tak silný odpor, disponovali by nyní zbraní s nesrovnatelně horšími parametry (viz dřívější komentáře). Co se dělo při vývoji a výrobě pistolí CZ mod. 70, či vz. 82 raději nechtějte ani vědět. Kritika obou zbraní ze strany ozbrojených složek státu byla nezřídka zdrcující. Je pro orientaci: CZ mod. 70, požadována životnost 2000 ran, spolehlivost 1% závad, tj. 100 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - dlouhodobě neplněno, viz i mimořádné události, vz. 82, požadována životnost 5000 ran (Makarov - FMJ) 3500 ran (vz. 82 - železná spékaná střela), spolehlivost 0,2% závad, tj. 500 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - spolehlivost a životnost plněny prakticky až u zbraní z poslední fáze výroby, pádová jistota nesplněno - viz mimořádné události. Myslíte, že při dodávkách do resortu MO je to jiné? Nikoli. Na obraně je pouze mnohem více generálů a ti jsou pro zachování svých koryt ochotni splnit politikům bez odmlouvání prakticky jakákoli přání. Nepřipomínají vám snad něco prohlášení: „život vojáků nebyl ohrožen“ nebo „vojáci jsou s puškami spokojeni“. Tomu snad může uvěřit jedině čtenář Střelecké revue. P. S. Přesunutí zbrojní výroby na východ bylo při zvážení reálných rizik možného konfliktu s hitlerovským Německem nepochybně strategicky správné rozhodnutí, ovšem mentalita místního obyvatelstva byla hrubě podceněna. Technici z Čech, kteří zde měli své domovy, většinou nepřešli a zemědělci, či „záhumenkáři“ se pro přesnou strojírenskou výrobu prostě nehodí. Ne nadarmo se CZUB již za socialismu přezdívalo „približné strojárstvo“.
Jedním z hodně diskutovaných problémů „policejní pistole“ CZ mod. 75 D Compact je kompatibilita lůžka pro připojení taktických doplňků (svítilen a kombinovaných taktických svítilen). Ze Střelecké revue a dalších „zasvěcených“ tiskovin se čtenáři dozvěděli, že za problémy stojí špatná specifikace ze strany policie, popř. nekvalitní připojovací rozhraní taktických svítilen Streamlight/Insight M3/M6. Pravda je samozřejmě naprosto odlišná. Po prvním neúspěchu v roce 1996 se CZUB pokoušela získat v resortu MV další spojence a nákup služebních pistolí formou výběrového řízení obejít, např. návrhem na repasi v první polovině 90. let dodaných pistolí CZ mod. 75/85. Návrh však narazil, jelikož náklady na repasi dosahovaly cca 50% pořizovací ceny moderní služební pistole, přičemž minimálně závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti by lobbisty prosazovaná repase nikterak neodstranila. Po několika letech odkladů byla jak CZUB, především nepříznivou ekonomickou situací, tak i MV, resp. policie tlačeny k rozuzlení. S provozem pistolí CZ mod. 75/85 a vz. 82 byla totiž spojena celá řada problémů, od značné míry opotřebení zbraní s malou životností, přes krajně obtížnou opravitelnost, způsobenou nezaměnitelností součástí a neustálými změnami ve výrobě, až po závažné nedostatky v oblasti manipulační bezpečnosti, které byly příčinou i několika mimořádných událostí. Když v roce 1998 v Jindřichově Hradci pistole vz. 82 po pádu z opaskového pouzdra samovolně vystřelila a zasáhla nezúčastněnou civilní osobu do hlavy, přičemž znalecké posudky jednoznačně prokázaly, že nedostatečná pádová jistota souvisí s konstrukčním uspořádáním zbraně, kdy závěr po pádu pistole na zadní část (kohout) posunem vzad zcela paralyzuje bezpečnostní funkci tzv. samočinné pojistky a dojde tak k nárazu kohoutu na zápalník, který je vržen proti zápalce náboje v nábojové komoře (hrubá konstrukční vada, vystřelit po pádu tedy může každá pistole vz. 82), bylo politickým vedením MV rozhodnuto, že policie již musí konečně přezbrojit. Politici a manažeři se začali obávat, že vzrůstající právní povědomí obyvatelstva může vyústit v trestní stíhání vysokých činitelů, kteří dlouhodobě ignorovali závěry dosavadních posudků i doporučení odborníků, a na nátlak „uherskobrodské lobby“, aby nepoškodili renomé jejích výrobků, odmítali přijmout alespoň adekvátní organizační opatření (v úvahu připadal zejména trestný čin obecné ohrožení). Plošný zákaz nosit pistole CZ mod. 70, vz. 82 a CZ mod. 75/85 bez automatického jištění zápalníku, byl tedy vydán se značným prodlením, po několika mimořádných událostech a medializaci posledního případu, tj. až v lednu roku 1999. Okleštěný „tendr“, realizovaný ještě v roce 1999 (viz dřívější komentář), skončil pro CZUB, resp. pro pistole CZ mod. 75 D Compact, naprostým fiaskem. „Uherskobrodká lobby“ si začala uvědomovat krajně nepříznivý vývoj situace a s využitím širokých politických kontaktů své pozice před dalším dějstvím značně posílila. Důležitým krokem bylo jmenování bývalého dlouholetého manažera tuzemského zbrojního průmyslu do pozice vedoucího věcně příslušného odborného útvaru policie a jeho následné pověření vyjednávat za resort MV v cca 600 milionovém kontraktu na dodávku pistolí přímo s CZUB!!! To se ukázalo jako zásadní, zejména po přijetí usnesení vlády č. 338/2000, kdy CZUB, bez ohledu na tristní výsledky dosavadních zkoušek, získala na kontrakt exklusivitu. Dalším souvisejícím opatřením byly na návrh vedení CZUB z výběrové komise a z uživatelských zkoušek vyřazeni všichni, u nichž se CZUB byť jen domnívala, že by mohli klást na zbraně CZ „neúměrně vysoké“ požadavky. K vyřazení např. postačovalo, že příslušný policista soukromě vlastnil pistoli značky Glock a účastnil se s ní „otevřených“ střeleckých soutěží… CZUB si dále na vedení MV vynutila, že všechny zkoušky budou realizovány za přítomnosti jejích zástupců. Pozice státu tak byla citelně oslabena. Např. ještě v průběhu zmiňovaného okleštěného výběrového řízení v roce 1999 dojížděl zmiňovaný vedoucí zaměstnanec, který si za své jednání vysloužil přezdívku „zástupce zbrojního průmyslu“, konzultovat a korigovat požadavky nově připravovaného zadání, zejména pak technickou specifikaci, s jedním ze dvou přihlášených uchazečů, tedy s CZUB! CZUB požadavek na aplikaci lišty pro ukotvení taktických doplňků dlouho odmítala. Po nekonečném dohadování, kdy policie setrvala na stanovisku, že koncem 90. let jsou příslušné trendy v konstrukci moderních služebních pistolí již nezpochybnitelné, musel dosazený „zástupce zbrojního průmyslu“ i CZUB nakonec ustoupit, a v definitivní verzi zadávací dokumentace tento požadavek akceptovat. Jelikož ve druhé polovině 90. let u připojovacích rozhraní pistolí nedominoval žádný všeobecně uznávaný standard, bylo rozhraní specifikováno naprosto obecně: tělo pistole - „lůžko pro snadnou, rychlou a opakovatelnou montáž přídavných zařízení (osvětlovač cíle a sekundární mířidla na bázi laseru)“ s tím, že dodavatel musel současně ke zkouškám předložit dva osvětlovače cíle s rychloupínacím modulem, které byly sériovými, na trhu dostupnými produkty. Vycházelo se ze skutečnosti, že typ rozhraní pro zajištění požadované kompatibility „pistole – svítilna“ zvolí výrobce zbraně, přičemž požadavkem na kompatibilitu se sériovými, na trhu dostupnými produkty mělo být eliminováno riziko, kdy výrobce zbraně uvede na trh pistoli s lůžkem, ke kterému reálně neexistují žádné doplňky a kotvení dostupných produktů bude nutné řešit speciálním adaptérem (viz např. pistole CZ 100). V technických a uživatelských zkouškách, realizovaných již v nekonkurenčním prostředí, a to v souladu s čerstvým usnesením vlády č. 338/2000, pistole CZ mod. 75 D Compact nevyhověly ve většině dílčích hodnocení (viz dřívější komentář). Ačkoli tehdejší ministr vnitra Gross v médiích hovořil jen o dílčích nedostatcích, byl CZUB zaslán materiál s neobvykle rozsáhlým seznamem problémů, které se v rámci programu zkoušek projevily a musí být odstraněny: • velmi nízká funkční spolehlivost za „normálních podmínek“, • velmi nízká funkční spolehlivost za „ztížených podmínek“, • odpor spouští (SA) mimo stanovený rozsah, klesl dokonce i pod dolní mez stanovenou ČSN 39 5003, • ve zbraních byly zjištěny neshodné součástky (neodpovídaly výkresové dokumentaci), • přepracovat uzel blokace zápalníku tak, aby byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře při pádu a úderu a znemožněno převrácení páky, resp. její zablokování, • přepracovat vypouštění kohoutu tak, aby umožňovalo rychlou a bezpečnou manipulaci i v rukavicích, negativně neovlivňovalo pojistné prvky pouzdra, konstrukci uzlu změnit tak, aby při vypouštění kohoutu byla jednoznačně vyloučena možnost iniciace náboje v nábojové komoře, • změnit tvar záchytu zásobníku tak, aby bylo eliminováno riziko nechtěného uvolnění zásobníku, • realizovat ergonomické úpravy rámu a lučíku, zejména pro manipulaci v rukavicích, • realizovat ergonomické úpravy záchytu závěru, • redukovat značné manipulační síly pro natažení závěru a zdokonalit jeho úchop, • změnit tvarové provedení horní části spouště tak, aby při manipulaci s ní nedocházelo k opakovaným přiskřípnutím rukavice k rámu, • změnit tvarové provedení dna zásobníku takovým způsobem, aby při manipulaci v rukavicích nedocházelo k opakovaným skřípnutím rukavice mezi rám a dno zásobníku, • nízká odolnost povrchové ochrany exponovaných součástí, • nevýraznost nápisů a výrobních čísel, zejména na lakovaném rámu, • zablokování zásobníku v šachtě pro zásobník (zásobníky váznou ve zbrani), • vzpřičování horního náboje ve sloupci při vyjímání částečně naplněného zásobníku, • vzpřičování nábojů v zásobníku při jeho rasantním doražení, • rozklad zásobníků v důsledku pádu na tvrdou podložku, • váznutí podavače zásobníků a nepodání náboje do nábojiště, • nadměrná deformace pláště zásobníků, • zadrhávání (váznutí) závěru při pohybu do přední polohy, • zadírání záchytu zásobníku, • samovolné uvolňování závěru ze záchytu závěru (ze střelecké pohotovosti), a to při rasantnějším doražení zásobníku, • samovolné uvolňování hledí, • opakované uvolňování šroubů střenek, • samovolné uvolnění šroubu pružiny záchytu zásobníku, • nesprávná funkce záchytu závěru (opakované nezachycení závěru ve střelecké pohotovosti), • značná excentricita nápichu (v několika případech zjištěná hodnota dokonce překročila limit stanovený ČSN 39 5003), • destrukce záchytu závěru u obou zbraní nasazených do životnostní zkoušky, • značná únava vratných pružin….. Management CZUB byl výsledky zkoušek, které byly realizovány se speciálně připravenými vzorky a za přítomnosti zástupců CZUB, doslova zděšen. Situaci psychicky neustál a začal hledat „vnějšího nepřítele“. Po několika výměnách názorů přes média, kdy se napadení, např. VTÚVM Slavičín, začali aktivně bránit a na veřejnost se tak dostávaly pro CZUB velmi nepříznivé informace, mj. o reálných výkonech pistolí CZ mod. 75 D Compact, vedení CZUB nakonec pochopilo, že cesta k úspěchu tudy opravdu nepovede. Situaci musel urychleně zachraňovat Přemysl Liška a jeho nepravdivé články ve Střelecké revue. Soubor zjištěných nedostatků v podstatě vyžadoval urychleně zahájit vývoj služební pistole, která by požadavky kladené na služební zbraň splňovala nejen v deklaracích, nýbrž i při praktickém nasazení. Konstruktérům a technikům CZUB tak nastaly velmi obtížné časy, neboť po letech letargie museli současně a v časové tísni řešit desítky problémů, kde přípojovací rozhraní nepochybně bylo tím okrajovým. Po několika opakováních kompletního programu zkoušek, kdy CZUB vždy předložila zdokonalené vzorky, u nichž se pak pod zatížením zpravidla projevovaly různé vady, kdy často odstraněním jednoho problému vznikly další, se výsledky zkoušených zbraní nakonec podstatně zlepšily. Výběrová komise však měla značné výhrady, jelikož zbraně předkládané ke zkouškám nebyly pistole ze sériové produkce, jak bylo mj. požadováno v zadání, nýbrž pro zkoušky pečlivě vyladěné kusy (což povolil Gross). V této fázi, tj. cca po dvou letech intenzívního dovývoje pistole CZ mod. 75 D Compact, rozhodlo na kontrakt již „nadržené“ vedení CZUB o zahájení sériové výroby rámů. Problém s vývojem definitivní verze připojovacího rozhraní řešili tradičně, „po uherskobrodsku“. Nejprve zahájily sériovou výrobu tisíců rámů s tím, že v přední spodní části odhadem aplikovali blok materiálu, který měl být obroben do podoby příslušného připojovacího rozhraní. Poté vyslali zástupce CZUB na výstavu Shot Show v USA, aby vybral vhodného výrobce taktických svítilen a zajistil vzorky pro definitivní doladění lůžka a závěrečné zkoušky. Zástupce renomovaného US výrobce taktických svítilen si ještě po letech pamatoval na jistého Mr. XY z CZUB, který se prý choval velmi nestandardně, jelikož se na výstavě otevřeně rozčiloval, jak že to všichni ti výrobci taktické svítilny vyrábějí. Problém spočíval v tom, že taktické svítilny jsou z důvodu dynamického namáhání zpětným rázem aretovány v lůžku západkami, a to vyžaduje nejen podélné drážky, na které se svítilna nasune, ale i drážku(y) příčné, tedy drážku, do které zapadne příslušná aretační západka. Na tu však nebyl materiál rámů u již spuštěné sériové výroby vůbec dimenzován! Tedy opět hrozné faux pas. V CZUB se však nevzdali, zadání, nezadání, tisíce vyrobených rámů přeci nevyhodíme. Sériové taktické svítilny SURE FIRE 101 upravili tak, že vyměnili původní západku za kusově vyrobenou. V rámu pistole místo příčné drážky aplikovali pouze dva zápichy a „sériový, na trhu dostupný produkt, kompatibilní s pistolí CZ mod. 75 D Compact,“ byl na světě. Takto, dodatečně upravená svítilna SURE FIRE 101 ve střeleckých zkouškách sice občas upadla, ale vedoucího zaměstnance s přezdívkou „zástupce zbrojního průmyslu“ a člena výběrové komise to vůbec nezajímalo. Jeho jedinou starostí bylo především přihrát známému související subdodávku pouzder, která byla rovněž nedílnou součástí kontraktu, tzn. 31 000 kusů pro službu nepříliš vhodně řešených pouzder s dvojím jištěním značky Sickinger. V nikterak lidové ceně přes 2 tis. Kč/ks byla tedy nakonec pořízena pouzdra Sickinger, celkem za cca 63 mil. Kč (zde zahraniční původ výrobku nikomu nevadil, po zkušenostech z praktického používání byla tato pouzdra postupně, během několika let, obměněna za vhodnější!). Jako člověk s mnohaletými zkušenostmi z byznysu měl „zástupce zbrojního průmyslu“ nepochybně zcela jiné priority, než kvalitně vyzbrojit policii. S protlačením zakázky tuzemskému zbrojnímu průmyslu a politikům významně pomohl, ale nebylo to pochopitelně zadarmo… Jelikož výše zmiňovanými „čistkami“ byl podstatně oslaben i odborný personál MV, resp. policie, nikdo pod tíhou zrychleného řešení mnoha souvisejících problémů, navíc v podmínkách záměrně zadržovaných informací, podvod CZUB s úpravou taktických svítilen, resp. s „vývojem“ lůžka pro ukotvení taktických doplňků u policejní pistole CZ mod. 75 D Compact včas neodhalil. Když se na problém přišlo, bylo již do výzbroje policie dodáno tisíce těchto pistolí. CZUB, jako již tradičně, usilovně lhala, zapírala a dodatečně upravené taktické svítilny, použité ke zkouškám, se samozřejmě již nikdy nenašly (údajně se v CZUB ztratily). Existují pouze dostatečně průkazné fotografie o provedení inkriminované úpravy na sériových svítilnách, a to ze zkoušek ve VTÚVM. Vedení policie, vyvedeno z míry agresivně jednající CZUB a pod silným tlakem politiků, nedbalo odborných doporučení a dodané zbraně s vadami (vadná lůžka i rizikové rámy) zpočátku nereklamovalo. Spokojilo se pouze s tvrzením CZUB, že kompatibilitu s produkty dostupnými na trhu dodatečně vyřeší. Samozřejmě, že nevyřešila. A tak policie získala prvních 6500 pistolí (série G a H) se zcela atypickým připojovacím rozhraním, které je s na trhu dostupným příslušenstvím nekompatibilní. Zasvěcenými je občas ironicky nazýváno „standard CZUB“. V této situaci bylo ze strany policie CZUB doporučeno, aby u pistolí CZ mod. 75 D Comapct přešla na rozhraní kompatibilní s příslušenstvím pro pistole Glock (modifikovaný Weaver/Picatinny), např. se svítilnami Streamlight M3/M6, s tím, že to podstatně rozšíří užitné vlastnosti produktu CZUB a policii současně umožní výběr ze široké škály taktických doplňků. Zástupci CZUB souhlasili, neboť si tyto výhody uvědomili. CZUB přišla s návrhem, že nové pistole osadí lištami kompatibilními s tehdy všeobecně rozšířenými taktickými a kombinovanými taktickými svítilnami Streamlight M3/M6. Policie logicky souhlasila. Byly provedeny příslušné změny, modernizovaná pistole CZ mod. 75 D Compact obdržela doplňkové označení M3. Upraveno muselo být rovněž i pouzdro Sickinger na verzi CZ 75 D Compact M3, aby umožnilo zasunutí pistole s rozměrnějším blokem v dolní části rámu (více materiálu pro již zmiňovanou příčnou drážku v lůžku pro taktické doplňky), kdy původní verzi pouzdra nelze pro modernizované pistole M3 použít. CZUB zahájila výrobu „zdokonaléhého produktu“. Policie pro vybrané speciální útvary mezitím pořídila příslušné taktické, resp. kombinované taktické svítilny Streamlight M6. Jaké však nastalo u policie zděšení, když se u nově dodávaných pistolí opět projevila nekompatibilita „pistole-svítilna“. Kombinované taktické svítilny bylo na mnohé pistole možné nasunout pouze značnou silou (okolo 20 kg), přičemž po několika výstřelech, díky působení zpětného rázu, z pistolí upadly. Šetřením bylo prokázáno, že aplikovaná rozhraní na pistolích CZ mod. 75 D Compact M3 mají značný rozptyl hodnot a tyto nekorespondují s výkresem pro MIL-STD-1913 (Picatinny). Západka, díky zcela chybnému návrhu lišty, nearetuje v příčné drážce, navíc taktické svítilny s polymerovým tělem i rozhraním se při opakovaných cyklech montáže na vadná lůžka pistolí trvale a neopravitelně poškozují. CZUB chybu, tak, jako vždy v minulosti, odmítla a ihned začala zpochybňovat kvalitu taktických svítilen Streamlight M6. Zainteresovaní potvrzují, že na prvním jednání k problému nekompatibility verze M3 zástupci CZUB vykazovali všechny příznaky, že ani netuší o existenci tehdy platného „US standardu“ MIL-STD-1913. Z jednání vyplynulo, že CZUB při vývoji lišty nespolupracovala s výrobcem svítilen a lištu s vysokou pravděpodobností ani nenavrhla dle příslušných výkresů, nýbrž dle, mj. silně používaného a tudíž i opotřebeného vzorku svítilny z vlastního majetku. V CZUB dále podcenili vliv zde tradičně velkých výrobní tolerancí, negativní dopad ručních dokončovacích operací a samozřejmě i ručního lakování rámů. V denním tisku i ve Střelecké revue se začali objevovat „zaručené“ informace o vadných svítilnách, jako hlavní příčině nekompatibility, popř. i chybně definovaném rozhraní ze strany policie. Jednání mezi CZUB a policií se táhla, přičemž policie zahájila vlastní šetření příčin nekompatibility. CZUB byla policií např. donucena, aby vzorky „policejních pistolí“ zaslala US výrobci svítilen (Streamlight). Ten je porovnal s pistolemi CZ mod. 75 P-01, které byly CZUB dodány na trh USA a s pistolemi Glock, a to s následujícím závěrem „rozměry připojovacího rozhraní pistolí CZ se od Glocků značně odchylují, CZ vykazují značný rozptyl hodnot, rozhraní u policejních pistolí se odchyluje i od rozhraní CZ mod. 75 P-01, inkriminované lišty pistolí CZ (podélné vedení i příčné drážky) jsou se standardní produkcí taktických svítilen nekompatibilní.“ Policie dále pořídila pistole s příslušným připojovacím rozhraním od více zahraničních výrobců (Glock, SIG, Springfield, Beretta…) včetně strakonické ČZ TT a provedla s nimi vlastní porovnávací zkoušky se závěrem: „taktické a kombinované svítilny Streamlight M3/M6 jsou plně kompatibilní se všemi ověřovanými zbraněmi, vyjma dodaných pistolí CZ mod. 75 D Compact! Jelikož opět hrozila reklamace mnoha tisíců dodaných pistolí, do případu se znovu vložila politika. Pod tlakem shora bylo vedení policie, ačkoli odborníky důrazně upozorněno, že vada zbraní je neopravitelná, nuceno opětovně přistoupit na „výhodnou“ dohodu, a to, že CZUB problém nekompatibility již dodaných pistolí v budoucnu vyřeší. Do výzbroje policie se tedy dostalo dalších 11500 pistolí s vadnými lůžky (série J a K, mj. z velké části i s rizikovými rámy), tedy z 18000 dodaných všech 18000 pistolí vadných (oprava možná pouze výměnou celého rámu, v praxi tedy nerentabilní)! Policie důrazně požádala SOJ (státní ověřování jakosti), aby jeho zástupci zvýšili dozor mj. i nad jakostí připojovacího rozhraní a dodanými referenčními vzorky svítilen namátkově kontrolovali zbraně připravené k přejímce. CZUB opětovně slíbila, že další dodávky již budou zcela v pořádku. CZUB přijala několik opatření. Seznámila se s parametry rozhraní Picatinny, pořídila vzorky několika taktických svítilen Streamlight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance a samozřejmě lakování. Každý by očekával, že další chyba je vyloučena, v CZUB však nikoli. Když policie obdržela nové dodávky pistolí, byly tyto přednostně dodány speciálním jednotkám, původní verze M3 s nepovedeným lůžkem byly staženy do skladu s předpokladem dalšího výdeje méně exponovaným jednotkám. S naprostým rozčarováním však bylo zjištěno, že taktické svítilny Streamlight M6 lze sice na nově dodávané pistole nasouvat převážně akceptovatelnou silou a bez jejich poškozování, ale při střelbě samovolně upadnou. U zásahových jednotek, které měly k „policejní pistoli“ celou řadu výhrad, již došlo k „rebelii“. Velitelé se ptali: „proč nám měníte vadné pistole za vadné, máme snad pokrok spatřovat v tom, že na tyto pistole již lze svítilnu vcelku nasadit, ale vždyť stejně upadne.“ Naštvané, jednáním a výkony CZUB znechucené vedení policie rozhodlo, že tyto útvary budou neprodleně vyzbrojeny pistolemi zahraniční provenience, kdy v testech jasně zvítězily pistole Glock (které byly s údajně vadnými svítilnami samozřejmě plně kompatibilní). Šetřením bylo zjištěno, že aretační západka taktické svítilny nezaskočí v dostatečné hloubce do příčné drážky (na takto navržené a vyrobené liště prostě nemůže plnit řádně svou funkci). Neoficiálně a pod tlakem jeden technik z CZUB přiznal, že se při transformaci dílčího výkresu „odladěné lišty“ do výkresu sestavy zbraně dopustili vážné chyby. Vedení CZUB začalo tušit blížící se katastrofu. Vědomi si skutečnosti, že vedení MV a policie opakovaně slíbili, že problém s nekompatibilitou se již nebude opakovat a u již dodaných vadných pistolí bude tento dodatečně vyřešen, obávali se rozsáhlé reklamace pistolí v objemu stamilionů Kč, a to s nedozírnými následky pro celou CZUB. Rovněž odpovědní funkcionáři policie si začali plně uvědomovat vážnost problému, kdy přes opakované sliby CZUB počet celkově převzatých vadných pistolí, díky dodávce dalších 12 000 vadných kusů (série L, M, N, P), dosáhl neuvěřitelné hodnoty 30 000 kusů vadných pistolí z 30 000 kusů dodaných! Jednání probíhala mnohdy bouřlivě a v dusné atmosféře. CZUB opět zvolila buranskou taktiku naprostého zapírání a obviňování ostatních. Byl zadán audit, kdy SOJ (státní ověřování jakosti), jehož uherskobrodský zaměstnanec mj. dokázal na oficiální jednání přijet tak opilý, že nemohl vůbec vystoupit z vozu, konstatovalo, že taktické a kombinované taktické svítilny, resp. jejich rozhraní, jsou příčinou nekompatibility. S tím policie nesouhlasila a tytéž, již změřené vzorky svítilen nechala přeměřit v Českém metrologickém institutu (ČMI), kdy zde zjištěné hodnoty účelové závěry auditora naprosto vyvrátily. Vedení ČMI, prakticky jediné na straně státu, nepodlehlo vnějším faktorům, jako je eminentní politický zájem, či zaměstnanost na uherskobrodsku, a pokus zástupce CZUB o zpochybnění měření tvrdě odmítlo s tím, že pokud CZUB setrvá na své neodborné argumentaci, využije svých kompetencí k prověření systému měření ve výrobním závodě CZUB. Zástupce CZUB okamžitě utichl a výsledky již otevřeně nezpochybňoval. Dalším šetřením bylo zjištěno, že inkriminované výsledky z měření svítilen, ze kterých činil pochybné závěry audit SOJ, dodali zaměstnanci CZUB! Rovněž se potvrdilo, že ZSOJ v CZUB kontrolu rozhraní u pistolí vůbec neprováděl, jelikož k tomu příslušné referenční vzorky svítilen vykazovaly zjevné znaky nepoužití (polymerové vedení naprosto beze stop po nasunutí na Al rám zbraně)! Atmosféra zhoustla, vedení policie začalo vážně uvažovat o trestním oznámení, resp. o předání celé věci kriminální policii. Policejní funkcionáři, vědomi si své osobní odpovědnosti a především i výše rýsující se škody, přestali být, alespoň na čas, snadno ovladatelnými loutkami politiků a trvali na odstranění vad a na reklamaci vadného zboží. CZUB se přes silný politický lobbing nedařilo obnovit dodávky pistolí, vedení policie neobměkčily ani dopisy CZUB zmiňující sílící tlak bankovního sektoru. Dodávky stály více než ¾ roku, dokud CZUB neprokázala, že další pistole CZ mod. 75 D Compact již budou mít lištu vskutku kompatibilní. CZUB tedy musela přijmout celou řadu dalších opatření. Seznámila se nejen s parametry rozhraní Picatinny, ale i s možnými úskalími jeho výroby, rozhraní zkoušela na mnoha vzorcích taktických svítilen Streamlight/Insight, optimalizovala rozměry lišty, a to zejména s ohledem na výrobní tolerance, které musela dále podstatně zúžit, a samozřejmě zohlednila i vliv lakování. Dále změnila technologické postupy, především redukovala nevypočitatelné dopady ručních dokončovacích operací. Provedené zkoušky se vzorky zbraní prokázaly, že rozhraní se již konečně povedlo. Pod silným politickým tlakem byla přejímka pistolí nakonec opětovně uvolněna, přičemž posledních 16 000 kusů dodaných pistolí (série R a S) je z hlediska kompatibility hodnocena jako vyhovující. Jelikož bylo z plánovaných a celkem dodaných 46 000 kusů pistolí CZ mod. 75 D Compact dodáno cca 30% pistolí s rizikovými rámy a 75% pistolí s vadným připojovacím rozhraním, vypracovala policie návrh na podání žaloby na CZUB za dodávku vadného zboží v hodnotě přesahující 300 mil. Kč a postoupila ho na MV, které bylo žalobu oprávněno podat. Politická vedení, ač seznámena s rozsahem vad, se však k podání, pro CZUB možná i likvidační žaloby neměla, návrh definitivně ze stolu smetl ministr vnitra Langer. Ačkoli se CZUB smluvně zavázala, že problémy nekompatibility vadných pistolí dodatečně vyřeší, nikdy k tomu nedošlo. Policie se po několika neúspěšných pokusech vzdala možnosti hromadně používat taktické svítilny s uživatelsky vstřícnou a rychlou montáží (podélné nasouvání). Pro tak široké „spektrum rozhraní“, kdy jsou dodané policejní pistole CZ mod. 75 D Compact interně děleny na čtyři výrobní etapy, na světovém trhu neexistuje vhodný produkt. Vývoj a výroba „standardům CZUB“ „přizpůsobitelného rozhraní“ nejsou z důvodu značných nákladů rentabilní. Zoufalý stav s připojovacími rozhraními pistolí CZ mod. 75 D Compact nejlépe charakterizuje část technické specifikace na stránkách (http://www.softender.cz/mvcr) ze zveřejněného výběrového řízení na dodávku svítilen pro policii. „Kompatibilita: požadována je zejména s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z kontraktu pro Policii ČR, pistolemi Glock (17/19 Gen3/Gen4) a dlouhými palnými zbraněmi osazenými lištami Picatinny. Bez úprav musí být taktická svítilna kompatibilní s pistolemi CZ mod. 75 D Compact z posledních třech výrobních etap (II. etapa 6501-18000, série J a K), (III. etapa 18001-30000, série L,M,N,P), (IV. etapa 30 001-46 000, série R a S). Po nenákladné a nenáročné úpravě na stupni útvar musí být svítilna rovněž kompatibilní i s pistolemi z I. výrobní etapy (1-6500, série G a H). Upozorňujeme, že lůžka pro připojení taktických doplňků u pistolí CZ mod. 75 D Compact z prvních třech výrobních etap svými rozměry v různé míře nekorespondují s obvykle užívanými přípojnými rozhraními (Picatinny/Weaver) a jejich modifikacemi aplikovanými na krátkých a dlouhých palných zbraních. Podrobnými informacemi disponuje výrobce, tj. Česká zbrojovka Uherský Brod, a.s.“ Zainteresovaní odhadují, že přes veškerou obranu a neustálé řešení problémů, kdy z důvodu četných z prodlení byli poslední policisté přezbrojeni až v roce 2007, utrpěla policie při plnění vládního usnesení č. 338/2000 škodu výrazně převyšující 100 mil. Kč. CZUB tedy kontrakt s neobyčejně masívní politickou podporou nakonec dokončila bez značné finanční újmy, ačkoli v jeho průběhu byla několikrát doslova resuscitována. Očekávaný úspěch se však nedostavil. Značka CZUB se stala synonymem k pojmům arogance, nekompetentnost, nekorektnost a problém. Pro speciální jednotky a vybrané exponované útvary si policie pořídila pistole značky Glock, které se v praktickém provozu plně osvědčily a potvrzují tak slova kritiků CZ, když poněkud expresivně říkají, zahoďte tu „veteš“ a kupte si Glocky. Těmito, nikterak krátkými komentáři jsem chtěl upozornit, co vše se v ČR může skrývat za oficiálními prohlášeními typu: „CZUB zvítězila ve výběrovém řízení“, „odstraňujeme pouze dílčí nedostatky“, „policisté jsou se zbraněmi z CZUB spokojeni“. Nelze si v této spojitosti nevzpomenou na větu ze zahraničního tisku, když popisoval vyšetřování bývalého ministra vnitřní bezpečnosti Indie za falšování osvědčujících dokumentů na české pistole CZ mod. 75: „20 000 ks pistolí bylo dodáno a poté sděleno, že jejich výkonnost byla hluboko pod normou přislíbenou dodavatelem“. Jak výstižné! Příznivce CZUB dále asi zklamu konstatováním, že „policejní compact“ nebyl nejhorším výkonem, nýbrž reálně největším úspěchem CZUB. Přes značné peripetie se zrodila první hromadně vyráběná služební pistole, která, zejména u posledních 16 000 dodaných kusů, opravdu splňuje obvyklá kritéria kladená na služební zbraň. CZUB k tomu však bylo potřeba doslova dokopat. Díky neustálému tlaku lobbistů a politiků byla atmosféra vskutku neúnosná. Někteří, hájící zájmy resortu, však neustálé ataky, vyhrožování, přeřazování do nižších platových tříd i účelové reorganizace již odmítli snášet a odešli. Policisté si ani neuvědomují, že kdyby výběrová komise nekladla politickému vedení MV tak silný odpor, disponovali by nyní zbraní s nesrovnatelně horšími parametry (viz dřívější komentáře). Co se dělo při vývoji a výrobě pistolí CZ mod. 70, či vz. 82 raději nechtějte ani vědět. Kritika obou zbraní ze strany ozbrojených složek státu byla nezřídka zdrcující. Je pro orientaci: CZ mod. 70, požadována životnost 2000 ran, spolehlivost 1% závad, tj. 100 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - dlouhodobě neplněno, viz i mimořádné události, vz. 82, požadována životnost 5000 ran (Makarov - FMJ) 3500 ran (vz. 82 - železná spékaná střela), spolehlivost 0,2% závad, tj. 500 ran do závady, pádová jistota z běžné manipulační výšky - spolehlivost a životnost plněny prakticky až u zbraní z poslední fáze výroby, pádová jistota nesplněno - viz mimořádné události. Myslíte, že při dodávkách do resortu MO je to jiné? Nikoli. Na obraně je pouze mnohem více generálů a ti jsou pro zachování svých koryt ochotni splnit politikům bez odmlouvání prakticky jakákoli přání. Nepřipomínají vám snad něco prohlášení: „život vojáků nebyl ohrožen“ nebo „vojáci jsou s puškami spokojeni“. Tomu snad může uvěřit jedině čtenář Střelecké revue. P. S. Přesunutí zbrojní výroby na východ bylo při zvážení reálných rizik možného konfliktu s hitlerovským Německem nepochybně strategicky správné rozhodnutí, ovšem mentalita místního obyvatelstva byla hrubě podceněna. Technici z Čech, kteří zde měli své domovy, většinou nepřešli a zemědělci, či „záhumenkáři“ se pro přesnou strojírenskou výrobu prostě nehodí. Ne nadarmo se CZUB již za socialismu přezdívalo „približné strojárstvo“.
wigum píše:Pablo: můžem porovnávat i jiné zbraně, ale Georga naštvalo, že Biggles pomlouval CZUB...
No hlavně mi mimo jiné vadí to, že v tom (...) příspěvku byly všechny zbraně ve výzbroji (minulé i současné) házeny do stejného pomyslného pytle, ikdyž si to všechny zbraně nezaslouží a jsou pomlouvány neprávem.
ppindian:
Neřekl bych, že je to s ČZ zbraněmi tak strašné. Jen musíš vědět co od které očekávat. Problémem starých ČZ byly hlavně zásobníky, když už byla funkční zásobníková pružina, tak byl blbě dělaný samotný zásobník (měké vývodky, úhel nedržící podavače). Od toho se odvíjela většina chyb vzoru 70 při zkouškách.
50tka byla relativně dobrá zbraň, jen spoušťák nic moc životnost.
70tka měla bohužel ještě horší materiálovou základnu, opotřebovává se mnohem víc než 50tka. Peklo byly zásobníky z prvních let výroby. Ty co byly ke konci výroby už fungují dobře (mám je dnes v 50 i 70). Problém byl v čím dál tím méně přesné výrobě... jelo se na desítky let starých mašinách (stejné jako s motocykly JAWA).
75 je konstrukčně dobrá, ale neměli ji už na čem vyrábět. Velká zmetkovitost.. a co se nepovedlo tlačili v 90 letech na silové složky (export to prostě nevzal, u politické zakázky pro policii se to zamete pod stůl.. a pak to má podle toho pověst).
82 nemusím, tj. se k ní vyjadřovat nebudu.
Pokud jde o současné plasťáky, tak P07 i P09 jsou třetí nebo čtvrtá generace plastu. Tj. neměl bych z toho takový strach (asi jako úroveň Glocka 2 generace). (až si koupím všechny staré ČZ plečky, co se mi líbí za malé peníze, tak asi taky nějakou P07 (i s kadetem pořídím).
Pokud jde o současnou produkci zásobníků (které v historii u ČZ zlobily), tak ty jsou dnes kupované od externích firem (stejných dodávají pro ostatní výrobce).
Tohle je konglomerát zkušeností mých novodobých, webového průzkumu a u služebního nasazení od zkušeností z blízké rodiny (pár policajtů a vojáků se v ní za posledních 60 let vyskytlo
).
Neřekl bych, že je to s ČZ zbraněmi tak strašné. Jen musíš vědět co od které očekávat. Problémem starých ČZ byly hlavně zásobníky, když už byla funkční zásobníková pružina, tak byl blbě dělaný samotný zásobník (měké vývodky, úhel nedržící podavače). Od toho se odvíjela většina chyb vzoru 70 při zkouškách.
50tka byla relativně dobrá zbraň, jen spoušťák nic moc životnost.
70tka měla bohužel ještě horší materiálovou základnu, opotřebovává se mnohem víc než 50tka. Peklo byly zásobníky z prvních let výroby. Ty co byly ke konci výroby už fungují dobře (mám je dnes v 50 i 70). Problém byl v čím dál tím méně přesné výrobě... jelo se na desítky let starých mašinách (stejné jako s motocykly JAWA).
75 je konstrukčně dobrá, ale neměli ji už na čem vyrábět. Velká zmetkovitost.. a co se nepovedlo tlačili v 90 letech na silové složky (export to prostě nevzal, u politické zakázky pro policii se to zamete pod stůl.. a pak to má podle toho pověst).
82 nemusím, tj. se k ní vyjadřovat nebudu.
Pokud jde o současné plasťáky, tak P07 i P09 jsou třetí nebo čtvrtá generace plastu. Tj. neměl bych z toho takový strach (asi jako úroveň Glocka 2 generace). (až si koupím všechny staré ČZ plečky, co se mi líbí za malé peníze, tak asi taky nějakou P07 (i s kadetem pořídím).
Pokud jde o současnou produkci zásobníků (které v historii u ČZ zlobily), tak ty jsou dnes kupované od externích firem (stejných dodávají pro ostatní výrobce).
Tohle je konglomerát zkušeností mých novodobých, webového průzkumu a u služebního nasazení od zkušeností z blízké rodiny (pár policajtů a vojáků se v ní za posledních 60 let vyskytlo
).vjg: Díky, tady po přečtení to vypadalo pro ČZ děsivě. Bohužel aktuální zkušenosti třeba s P09 (ta mi v ruce sedí) jsem nenašel a třeba to vydutí těla je zmíněné naposledy někdy v roce 2009. Tak to beru tak že když nejsou ani výrazně pozitivní ani výrazně negativní názory tak to asi nějak funguje. Akorát nemůži pořád najít nějaké údaje o životnosti, třeba typu že polymerový rám vydrží (nebo výrobce udává životnost) 50000 výstřelů. To je informace která by mě zajímala vlastně u každého typu.
Georg píše:wigum píše:Pablo: můžem porovnávat i jiné zbraně, ale Georga naštvalo, že Biggles pomlouval CZUB...
No hlavně mi mimo jiné vadí to, že v tom (...) příspěvku byly všechny zbraně ve výzbroji (minulé i současné) házeny do stejného pomyslného pytle, ikdyž si to všechny zbraně nezaslouží a jsou pomlouvány neprávem.
Mě teda hlavně vadí, že UB neumí udělat právě stejnou kvalitu jak prémiovky, tak služebního krumpáče. Uvedu příklad. Značka Sauer vyrábí velice dobré kulovnice a tomu odpovídá i cena. Ovšem firma si uvědomuje, že je třeba se věnovat taky méně movitějším a tak přišla na trh s modelem, který je za polovinu ceny, ale v kvalitě prémiovky. To je to, co mě štve. Zvládnou dobře udělat Shadow a P-09 má závady po 200 výstřelech.
ppindian: P07 má jako služební kolegova matka (jsou kompletně gun friendly rodina). Uživatelský pocit z ní má dobrý, prvních 1000 ran prý v pohodě, zcela bez závad. Nebe a dudy oproti starřší 75 compact (z prvních sérií). Na 75 SP01 tactical to tedy na střelnici prý nemá, ale rozhodně si nestěžuje (největší peklo prý byla 82 a první 75).
Životnost plastových rámů je nezajímavá (bude už při tak velkém nástřelu, že cena pistole je zlomek ceny střeliva). Po 10 000 odejde záchyt závěru/rozborný čep. Plast rozloží rázy lépe než hliníková slitina.
Subjektivně bych řekl, že současná produkce není zas tak špatná. Tj. je to na stejné úrovni jako ostatní firmy. Jen je problém u větších státních zakázek.. můžou mít silné nutkání tam vrazit nepovedené kousky (ono se to ztratí... mnozí profíci zachází se zbraní jako s kopytem a nemají ji rádi).
Konečně s pohledem na zbraně je to jako s pohledem na auta.. (šéf si do firmy koupí superba v kombiku a plné výbavě.. a jezdí s tím jen na chatu, no a lidi co najezdí desítky tisíc ročně po zákaznících jezdí v HTPčkové fábii nebo citigo, případně v nejslabším dieslu a ořezané oktavce. Každý bude mít jiný pocit ze značky
Životnost plastových rámů je nezajímavá (bude už při tak velkém nástřelu, že cena pistole je zlomek ceny střeliva). Po 10 000 odejde záchyt závěru/rozborný čep. Plast rozloží rázy lépe než hliníková slitina.
Subjektivně bych řekl, že současná produkce není zas tak špatná. Tj. je to na stejné úrovni jako ostatní firmy. Jen je problém u větších státních zakázek.. můžou mít silné nutkání tam vrazit nepovedené kousky (ono se to ztratí... mnozí profíci zachází se zbraní jako s kopytem a nemají ji rádi).
Konečně s pohledem na zbraně je to jako s pohledem na auta.. (šéf si do firmy koupí superba v kombiku a plné výbavě.. a jezdí s tím jen na chatu, no a lidi co najezdí desítky tisíc ročně po zákaznících jezdí v HTPčkové fábii nebo citigo, případně v nejslabším dieslu a ořezané oktavce. Každý bude mít jiný pocit ze značky
vjg: s cenou zbraně vzhledem k penězům vražených do střeliva to je logické 
. Takže P09 by mi vyhovovala kvůli ceně, kvalitou se kloním SP-01 SHADOW. Akorát mě zase znejistila poznámka wignuma že P09 má závady po 200 výstřelech (po prvním odpoledni?).
wignum: můžeš prosím upřesnit jaký závady myslíš, a jestli jsou u tohoto typu běžné? Díky
. Takže P09 by mi vyhovovala kvůli ceně, kvalitou se kloním SP-01 SHADOW. Akorát mě zase znejistila poznámka wignuma že P09 má závady po 200 výstřelech (po prvním odpoledni?).wignum: můžeš prosím upřesnit jaký závady myslíš, a jestli jsou u tohoto typu běžné? Díky
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host