Jak argumentovat "odpůrcům zbraní"?



jack-3d
Příspěvky: 155

Příspěvek#1 » stř 9. lis 2011, 15:19

Aktivně se připravuji na zkoušky ZP. Jakmile se to dozvěděli kolegové v práci, dívají se na mě jako na nějakého "terroristu".

Snažím se jim oponovat, ale nejsem v tom příliž úspěšný. Naopak co se rodiny týče, rodiče s tím problém nemají (táta je spíš rád) a přítelkyně počká až zkoušky úspěšně složím já, aby se mohla připravovat také. Problém mám pouze v práci.

Jak jste na tom vy, jak je to u vás v práci? Jak se mám zachovat?

Uživatelský avatar
Missak
Příspěvky: 459

Příspěvek#2 » stř 9. lis 2011, 15:42

no v tomto se celkem špatně radí. na někoho platí rozumné argumenty (jako mám to jako koníček na sport /že nosím zatím nemusí vědět/, zbraně nejsou špatné - špatní jsou lidi, kteří pachájí zlo a mě znáte jaký jsem, atd.). na někoho zase třeba zapůsobí kladně, když ho vezmeš na střelnici, ať si to vyzkouší.
na někoho bohužel neplatí nic a ještě ti řekne, že by se raději nechal okrást/znásilnit, než aby použil zbraň (tady se někdy vyplatí se ho zeptat, jestli by se tak choval, kdyby podobné riziko hrozilo třeba jeho dítěti nebo někomu blízkému).
já toto naštěstí řešit nemusel. v předchozím zaměstnání to tak pomalu vyplynulo na povrch a nikdo s tím neměl problémy (a ani doktorka na neplánované zdravotní prohlídce, když jsem si musel před ní "odložit" :lol: ).
v nynějším zaměstnání taky bez problémů, většina kolegů ví že nosím. navíc jsem zjistil, že máme v práci podobně "postiženého" ajťáka a nedávno jsem zjistil, že ZP má i jedna pěkná, štíhlá kolegyně z vyššího managementu ( normálně bych to do ní neřekl. sice zatím nic nevlastní, ale už o tom aktivně uvažuje a dokonce si už vyzkoušela LOS).
takže univerzální rada neexistuje. asi bych to zejména před těmi odpůrci moc neventiloval a když už, tak ať ti řeknou konkrétní argumenty, co proti tomu mají. a na ty si našel rozumný protiargument. ale je mi jasné, že nekonkrétním argumentům (zbraně jsou špatné, zbraně mají jen zločinci apod) se hůř brání.

Uživatelský avatar
dejment
Příspěvky: 111

Příspěvek#3 » stř 9. lis 2011, 17:38

Já jsem měl taky podobné problémy, ale časem si kolegové zvykly, vystavil jsem u vedoucího do regálu několik vyhraných pohárů ( manželka to doma stejně nechce a v kůlně by se na to prášilo a oxidovalo ). Většinou jsem argumentoval řidičákem, to je nebezpečnější zbraň - automobil - než pistlole v rozumných rukou držitele zbrojního průkazu.
Trvalo to dlouho, ale dnes si se mnou kolegové i pokecaj o různých zbraních ( když se někde něco dočtou ), a taky o různých střeleckých disciplínách. To před 20 lety akorát na mě koukali jako na vraha, a pořád se mě ptali, koho že to potřebuju zastřelit. Dnes je to už jiné :D



Kublajchán
Příspěvky: 171

Příspěvek#4 » stř 9. lis 2011, 19:12

jack-3d : pokud tě nenapadne nějaký argument, řekni, ať se stará sám o sebe a že mu do toho nic není.
''Argumenty'' odpůrců se dají vždy vyvrátit. Můj kamarád ( vychován jako pacifista a nikdy v životě se mu nic zlého nestalo ) nemohl pochopit, proč zrovna já mám a nosím zbraň. Všechny jeho námitky jsem vyargumentoval a dal jsem mu o tom asi hodinovou přednášku. Myslím si, že mi to stejně nevěřil, ale už mám klid. Ostatní to vzali neutrálně. Rodiče to berou, nic jiného jim stejně nezbývá.
Napiš sem nejčastější argumenty nebo se kterými si nevíš rady, něco tady sesmolíme, abys byl příště úspěšnější :D

Uživatelský avatar
Joe
Příspěvky: 680

Příspěvek#5 » stř 9. lis 2011, 19:33

Já bych začal tady, ať se tu zbytečně neopakujeme;-)
http://www.gunlex.cz/wp-content/uploads ... cts-cz.pdf
...což je parafráze tohoto sborníčku:
http://gunfacts.info/

Potom jednotlivé články tohoto blogu:
http://karasek.blog.idnes.cz/
http://mensik.blog.idnes.cz/

Stačí pro začátek? :mrgreen:



jack-3d
Příspěvky: 155

Příspěvek#6 » čtv 10. lis 2011, 09:00

Joe: Moc děkuju, tohle jsem přesně potřeboval.

Paradoxně v rodině s tím nikdo problém nemá, naopak, rodiče, především táta mě podporuje a přítelkyně je právě ta osoba, která před lety poprvé navrhla, pojďmě si zatřílet, takže ta o ZP uvažuje také. V práci jsem nic neříkal, je to moje věc, ale jeden "kámoš" to rozkecal a tak je situace taková, jaká je.

Každopádně díky za vaše názory a rady, nastuduju si LEXové dokumenty a nechám tomu jednoduše volný průběh ;o)

Uživatelský avatar
MarK
moderátor
Příspěvky: 3264
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek#7 » čtv 10. lis 2011, 13:34

Mnoho lidí říká, že o tom ví jen jejich nejbližší rodina a nikomu jinému do toho nic není a protože nosí skrytě, není proč.
Já osobně se s tím nijak netajím a ví to o mně většina přátel. Důvod je jednoduchý - zaprvé nevidím důvod, proč bych měl svůj krásný koníček někomu zamlčovat. A za druhé jen tak dosáhneme toho, aby společnost neměla ze zbraní a jejich držitelů strach - když bude každý ve svém okolí znát pár pohodových lidí-střelců, bude to brát lépe, než když o střelcích uslyší jen ve zprávách na tv n@ha. A když je někdo nalomen více, je třeba vytáhnout ho na střelnici a ukázat, že ty "zlé zbraně" jsou vlastně jen nástroje, které mohou poskytovat spoustu zábavy a relaxace při sportu či i chránit.
Je to ale na dlouhé lokte a někteří lidé jsou prostě nepřesvědčitelní. Kupodivu často i jinak naprosto rozumní lidé nechápou právo na ochranu zdraví svého či rodiny.

Uživatelský avatar
jomekabi
Příspěvky: 937

Příspěvek#8 » pát 11. lis 2011, 01:29

Jedna pani mi kdysi rikala: "Ty bys opravdu vystrelil? Vzdyt bys mohl zabit cloveka!" Tak jsem se ji zeptal: "A Ty bys nevystrelila, kdyby byly v ohrozeni treba Tvoje deti?" "To bych nikdy nemohla udelat!"

Podobnych debat jsem zazil vice nez jednu. Nakonec jsem dosel k nazoru, ze presvedcovat debily nema cenu. :roll:
S rozumnymi lidmi, kteri maji uprimny zajem, se o tom samozrejme bavim, ale s nekterymi to je fakt ztrata casu.

Uživatelský avatar
MarK
moderátor
Příspěvky: 3264
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek#9 » pát 11. lis 2011, 02:44

Já bych podobné lidi neoznačoval za debily. Problém prostě je, že nikdy nepřemýšleli nad tím, že něco takového může nastat. A pokud ano, nevěděli, že vůbec existuje možnost se bránit.
Misionáři to také nezavhrli při prvních problémech. I my se musíme snažit. A vysvětlovat a vysvětlovat a vysvětlovat...



E-Ryc
Příspěvky: 516

Příspěvek#10 » pát 11. lis 2011, 08:09

MarK píše:Misionáři to také nezavhrli při prvních problémech.


Ja se prave bojim, ze tohle je ten klicovy bod odporu "nepresvedcitelnych" - pokus presvedcit nekoho o necem, cemu neveri (nebo veri opaku). Tim padem si presvedcovatele okamzite zaradi mezi jehovisty, podomni prodejce a podobnou "havet" a dalsi pokusy jsou marne...

Uživatelský avatar
ladaj
Příspěvky: 588
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek#11 » pát 11. lis 2011, 10:53

Kolegům prostě řekni, že tě střelba baví a bez ZP a a vlastní zbraně se nelze v tomto hobby rozumně realizovat. Ostatní nemá se stádem smysl řešit, pravdu mají z titulu početní převahy ;-) Nějaká násilná evangelizace je kontraproduktivní (souhlas s E-Ryc). Lidi o tvém zájmu ví, až si bude chtít někdo z nich o tom pokecat, tak to nakousnete ve dvou a pak má smysl o držení civilisty, nošení, obraně atd smysl diskutovat.

Okolí ví že střílím a vlastním zbraně. Koho to nezajímá nebo má "odpor ke zbraním", tak se o tom jednoduše nebaví. Pár lidí se naopak alespoň s návštěvou střelnice přidalo. Kam, jak často a co nosím ale s nedržiteli zbraní neřeším.



Kublajchán
Příspěvky: 171

Příspěvek#12 » pát 11. lis 2011, 10:55

Já bych je ještě neodepisoval. Třeba se dostanou do situace, kde jim půjde o krk a zcela změní pohled na věc. Když mi bylo 15, byl jsem pseudohumanista. Zbraně mi nevadily, ale když jsem se dostal do konfliktu, řešil jsem spíše když mu dám ránu, abych mu nějak moc neublížil, než co mi udělá on. Pak nastala situace, která mě vyléčila - banda šmejdů mi vzala mobil. Myslel jsem, že si dělají srandu - někteří z nich byli ze školy, kam jsem chodil. Šel jsem za nimi a dožadoval se navrácení telefonu. Jeden z nich mě chytil pod krkem a vyhrožoval hozením pod autobus - byli jsme na bus. zastávce. Pochopitelně okolo procházející lidi se jen mrkni a pokračovali dál, jako by nic. Nakonec jsem do vzdal a smířil se s tím, že lidi jsou svině a svět není takový, jak jsem si do nedávna myslel. Nakonec se ukázalo, že v ''oboru'' to nejsou nováčci a nebyl jsem jedinej ze školy, komu takto zmizel telefon.
Zkrátka se může všem těm odpůrcům zbraní a páchání sebeobrany stát něco podobného, co je rychle vyvede z omylů. A když to nezabere, zafunguje přirozený výběr.

Uživatelský avatar
Joe
Příspěvky: 680

Příspěvek#13 » pát 11. lis 2011, 12:22

Jak už jsem psal jinde, sport je obecně dobře vnímán. Střelba je stejný sport, jako běh, plavání, karate. Stejně tak se dá systematicky trénovat, závodit, a v případě nutnosti nabyté dovednosti použít v životě.
Pár lidí na to začne nahlížet jinak, a střelce tolerovat, kdo ne, toho nemá smysl lámat proti jeho přesvědčení.



jhora
Příspěvky: 1388

Příspěvek#14 » pát 11. lis 2011, 14:53

Já bych zkusil na problematiku nahlédnout takto (z vlastní zkušenosti z práce a blízkého okolí):

Když dojde na diskusi na téma střelné zbraně, tak člověk potká tři typy lidí - odpůrců (podporovatele, nalomené zvědavce a jiné potenciální příznivce tady neřešíme, s těmi problémy nejsou). Bez ohledu na typ odpůrce doporučuju nesnažit, se diskusi "vyhrát", ale spíš

1) Odpůrce - analytik, který vychází obvykle z mylných nebo nekompletních informací, o kterých nijak hlouběji nepřemýšlel. V diskusi těmito informacemi argumentuje, ale pokud mu předložíte doplňující informaci nebo kvalitní protiargument, tak si nemele to svoje, ale snaží se vám předložit argument jiný. Tyhle lidi jde přesvědčit minimálně o tom, že Váš pohled na věc je stejně platný jako jeho, občas je člověk dovede i ke změně názoru. Klíčem je zůstat věcný, nastudovat si problematiku (kvalitní statistiky a odkazy na kvalitní zdroje informací udělají velkou službu) a smířit se s tím, že to může být mnoho dílčích diskusí v průběhu mnoha dní, než se doberete pokroku.

2) Odpůrce - vymytý mozek. Ten obvykle má ten názor, co mu vnucují média a jeho okolí. Argumenty jsou obvykle obecné plky postavené na emocích - obvykle strachu. Když je chcete "osvítit", tak je třeba používat argumenty, které ten strach činí zbytečným a naopak je naučit bát se toho, co se stane, když člověk nechá všechno na PČR nebo místní městské policii. Dobrý materiál je porovnání rozsahu tréninku policisty se sportovním střelcem, otázky typu "kolikrát v životě tě někdo ohrozil pistolí a kolikrát tě někdo ohrozil bezohlednou jízdou v autě" a tak. Hodně silně se mi osvědčilo pokládat otázky - a to takové, aby ten člověk nemohl odpovědět jinak, než v rozporu s názorem, který on sám prosazuje - a pokud to udělá, aby vám nahrál na smeč - klidně přehnaně zjednodušující, jde nám přece o silnou emoci. Obvykle je dobré hrát takovou smeč na morální rozměr věci - na odpovědnost za své blízké. Podle mě málokdy ten člověk změní názor (a když, tak za VELMI dlouho), ale obdobné diskusi mají svědky, které to často popíchne ke změně vlastního názoru nebo dokonce k zájmu o věc.

3) Odpůrce - člověk s názorem. To je moje označení pro lidi, kteří nepotřebují argumenty k tomu, aby věděli, že mají pravdu a ostatní jsou blbci - prostě pro fanatiky. Vyskytují se v oblastech ajko je ochrana přírody, podpora cyklistiky apod. S takovým člověkem nemá cenu se bavit, protože používá cíleně demagogickou argumentaci, takže ani sideffect na posluchače nebude žádný. Je to jen ztráta času a je žádoucí ukončit debatu okamžitě s odkazem na to, že propaganda bez argumentů vás nezajímá.



jack-3d
Příspěvky: 155

Příspěvek#15 » pát 11. lis 2011, 21:22

Příprava na ZP velmi připomíná "Řidičák". Poprvé, kdy mě lektor posadil do auta a řekl jeď, měl jsem jak obrovský strach tak respekt z vozidla. Bál jsem se, abych neudělal hrubku, bál jsem se abych neohrozil provoz, bál jsem se, abych i tomu autu něco neudělal (spojce, řazení, ...). Srdce tlouklo o život a kdybych měl kontrolky, tak budou všchny blikat na poplach ;o)

Když jsem jel podruhé, bylo to diametrálně jiné, z auta jsem přestal mít strach, těšil jsem se, zjistil jsem, že v dobrých rukách je to skvělý pomocník a bezva zábava. Jediné, co nezmizelo byl respekt, jakožto ke stroji, který umí jak pomoci, tak ublížit.

Podobné pocity jsem měl u první střelby. Byl tu strach, bušení srdce, rozklepané a spocené ruce, adrenalín na rozdávání. Na zbraň jsem pohlížel především jako na "vražednou věc" a říkal jsem si, kam mě to ta ženská dotáhla (přítelkyně). Po několika vystřílených zasobníkách jsem tomu však začínal přicházet na chuť.

Druhá návštěva střelnice byla diametrálně jiná. Těšil jsem se, ze zbraní se staly sportovní nástroje, kterými vylepšuju skóre na terčích, zlepšuji techniku a objevuji jejich charakteristické vlastnosti. Respekt samozřejmě nezmizel, připomene se mi každým výstřelem, ale už v nich nevidím "vražedné nástroje", ale naopak skvělý koníček, kterému postupně propadám. To, že se se zbraněmi bohužel zabíjí, to přeci i s auty a v našich končinách mnohem častěji.

No a ti škarohlídi, dokud si střelbu nevyzkouší, tak to prostě nepochopí.

Zpět na

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: anton83 a 18 hostů