Kdy jste začali nosit zbraň?
Já bych to bral jako věc, která nemá jasné řešení. Někdo, kdo třeba chodí na LOS nebo jiné přípravné kurzy může v okamžiku skutečného útoku fatálně selhat nebo se unáhlit a udělat paseku a někdo, kdo nosí jen tu a tam, žádné kurzy nemá, může naopak být typ člověka, kterému to v krizové situaci přepne na zcela racionální uvažování a začne situaci řešit ne mechanizovaně a strojově rychle, ale naopak o to účinněji. Já nosím zcela výjimečně, kdyby se něco dělo, tak nejsem i díky věku žádný akční typ a budu se i bát následků použití zbraně, pokud by nešlo, dle mého o zcela jasně danou situaci (příklad: terorista v obchodním centru kosící lidi a já se náhodou ocitnu za ním a on o mě nebude vědět, takže budu mít čas použít zbraň). Ale i takový srabácký a bojavý a neškolený přístup může být velmi potřebný. Proto bych ty náhodně nosící a neškolené lidi nezatracoval.
Nazdar pánové,
přidám svou versi. Tedy z počátku(po získání ZP) jsem cca 3 měsíce nosil na boku vnitřní pouzdro, všude jsem se díval do skel jestli je vidět, jak moc zvednout ruce, aby v metru kdy jste zavěšeni do tyče zůstala stále skrytá. Měnil jsem CZ83 7,65br s Grand Power P1 9x19, posléze jsem pořídil berettu 71 v .22LR. Jak říkám 1/4 roku to trvalo, než jsem si zvykl mít u sebe zbraň. Najednou jsem si začal uvědomovat co který náboj umí, tedy lugry jsem začal nosit subsoniky, .22LR High Velocity a s těmi 7,65 je to sporné, to asi projde vždy. Když jdu se psem do lesa, beru ssebou 6,5" revolver Taurus tracker v .357 Magnum a to hlavně kvuli obraně psa před prasetem divokým v podpažním pouzdře a to je věc, tak dlouhej lauf, co mne to popadlo pořizovat takovou obludu. Ale pravda je taková, že zbraň mám u sebe skoro vždy. Většinou v batohu, ale náboj v komoře vždy. Nesuďte, pokud se něco stane, zvuk natažení je asi to nejvíc nebezpečné, co vás ve vypjaté situaci prozradí.
Plánuji pořídit ledvinku, z vnitřního pouzdra u kalhot mi na záchodě už zbraň vypadla nespočetněkrát a pokud je to veřejný záchod, spadne i do chcanek a ne mých....
Uzpůsobil jsem si vnitřní kapsu kabátu pro berettu, to se mi osvědčilo proti pádu do chcanek asi nejvíc
a s beretkou .22 mám úplně stejný pocit bezpečí, jako s ostatními, člověk se geneticky nezměnil, aby jej .22 LR HV nezabila. Hlavně to nekope a udržíte soustřel.
Takže pokud je název vlákna : od kdy nosíte zbraň, má odpověď zní: od té doby, co mohu.
přidám svou versi. Tedy z počátku(po získání ZP) jsem cca 3 měsíce nosil na boku vnitřní pouzdro, všude jsem se díval do skel jestli je vidět, jak moc zvednout ruce, aby v metru kdy jste zavěšeni do tyče zůstala stále skrytá. Měnil jsem CZ83 7,65br s Grand Power P1 9x19, posléze jsem pořídil berettu 71 v .22LR. Jak říkám 1/4 roku to trvalo, než jsem si zvykl mít u sebe zbraň. Najednou jsem si začal uvědomovat co který náboj umí, tedy lugry jsem začal nosit subsoniky, .22LR High Velocity a s těmi 7,65 je to sporné, to asi projde vždy. Když jdu se psem do lesa, beru ssebou 6,5" revolver Taurus tracker v .357 Magnum a to hlavně kvuli obraně psa před prasetem divokým v podpažním pouzdře a to je věc, tak dlouhej lauf, co mne to popadlo pořizovat takovou obludu. Ale pravda je taková, že zbraň mám u sebe skoro vždy. Většinou v batohu, ale náboj v komoře vždy. Nesuďte, pokud se něco stane, zvuk natažení je asi to nejvíc nebezpečné, co vás ve vypjaté situaci prozradí.
Plánuji pořídit ledvinku, z vnitřního pouzdra u kalhot mi na záchodě už zbraň vypadla nespočetněkrát a pokud je to veřejný záchod, spadne i do chcanek a ne mých....
Uzpůsobil jsem si vnitřní kapsu kabátu pro berettu, to se mi osvědčilo proti pádu do chcanek asi nejvíc
a s beretkou .22 mám úplně stejný pocit bezpečí, jako s ostatními, člověk se geneticky nezměnil, aby jej .22 LR HV nezabila. Hlavně to nekope a udržíte soustřel.Takže pokud je název vlákna : od kdy nosíte zbraň, má odpověď zní: od té doby, co mohu.
Jen upřesním jak jsem to myslel - mluvil jsem o návycích týkajících se bezpečné manipulace. A automatizací jsem myslel přirozeně dělat to, co je bezpečné, aniž bych se musel opravovat. Dokud nebudu automaticky dávat prst mimo spoušť, automaticky hlídat bezpečný prostor, automaticky po dostřílení kontrolovat zbraň, atd. atd., tak to prostě nadrcnuté nosit nebudu. Zatím na to musím intenzivně myslet a procházet si v hlavě "checklist" to podle mě není dostatečně bezpečné na běžné nošení.
Nepopírám že někdo má talent či sebedisciplínu, takže může nosit hned a přitom manipuluje se zbraní bezpečně za všech okolností. A upřímně, já bych to zvládl taky. Ale necítil bych se zatím dobře, takže prostě to udělám tak jak jsem psal. Klidně se mnou nesouhlaste, ale to radši budu nosit pistoli bez náboje v komoře, než abych riskoval, že svou chybou při manipulaci někoho poraním (v tom lepším případě).
Co si budeme povídat, to že ji budu potřebovat k obraně moc pravděpodobné není, to že udělám s mokrými papíry nějakou chybu naopak celkem pravděpodobné je. Takže radši budu opatrný až moc, než litovat že jsem byl opatrný málo.
Nepopírám že někdo má talent či sebedisciplínu, takže může nosit hned a přitom manipuluje se zbraní bezpečně za všech okolností. A upřímně, já bych to zvládl taky. Ale necítil bych se zatím dobře, takže prostě to udělám tak jak jsem psal. Klidně se mnou nesouhlaste, ale to radši budu nosit pistoli bez náboje v komoře, než abych riskoval, že svou chybou při manipulaci někoho poraním (v tom lepším případě).
Co si budeme povídat, to že ji budu potřebovat k obraně moc pravděpodobné není, to že udělám s mokrými papíry nějakou chybu naopak celkem pravděpodobné je. Takže radši budu opatrný až moc, než litovat že jsem byl opatrný málo.
Ahoj,
mám za to, že pokud si někdo pořídí zbraň za účelem nošení, tak asi nemá cenu to nošení nějak oddalovat. Každý soudný držitel zbraně by měl sám poznat, jestli se zbraní umí zacházet a podle toho se případně zlepšovat, nebo udržovat v dobré kondici. Po docela krátké době se ze zbraně stane součást běžně nošených věcí, jako třeba mobil a "nositel" tak nějak přestane vnímat, že mu něco "tahá za opasek". Nicméně vypěstování dobrých návyků ve vztahu k bezpečnému zacházení je k nezaplacení.
mám za to, že pokud si někdo pořídí zbraň za účelem nošení, tak asi nemá cenu to nošení nějak oddalovat. Každý soudný držitel zbraně by měl sám poznat, jestli se zbraní umí zacházet a podle toho se případně zlepšovat, nebo udržovat v dobré kondici. Po docela krátké době se ze zbraně stane součást běžně nošených věcí, jako třeba mobil a "nositel" tak nějak přestane vnímat, že mu něco "tahá za opasek". Nicméně vypěstování dobrých návyků ve vztahu k bezpečnému zacházení je k nezaplacení.
Proto říkám - někdo si myslí že může nosit hned a fakt může, ty návyky má nebo mu přirozeně a rychle vznikají. Někdo (třeba já) je radši opatrnější a vystřílí nejdřív tisícovku nebo dvě pro klid vlastní duše a ujištění, že návyky jsou na místě. A pár lidí si myslí že "vo nic nejde a nejlepší je nosit hned" i když ty návyky nemají. Z těch se podle mne rekrutuje velká část těch smolařů, o kterých se pak dočteme v novinách. Znám jednoho s ustřeleným kusem hlavy, co před lety dělal se zbraní kraviny (zázrak přírody, protože to přežil a rozchodil) a předevčírem jsem slyšel historku od chlapíka, jak si prostřelil doma vypínač, když měl zbraň měsíc.
Každý si to musí určit sám. Zbraně si kupujeme hlavně jako koníčka, máme k tomu vztah. Nevidím důvod si zábavnou aktivitu na střelnici kazit tím, že se budu nutit nebo naopak si zakazovat něco, co mi neukládá zákon. Kdo chce, ať nosí hned, kdo nechce, nemusí. Hlavně si všichni dejme pořádně pozor, ať neuděláme průšvih, protože průšvih jednoho střelce to pak kazí všem
Každý si to musí určit sám. Zbraně si kupujeme hlavně jako koníčka, máme k tomu vztah. Nevidím důvod si zábavnou aktivitu na střelnici kazit tím, že se budu nutit nebo naopak si zakazovat něco, co mi neukládá zákon. Kdo chce, ať nosí hned, kdo nechce, nemusí. Hlavně si všichni dejme pořádně pozor, ať neuděláme průšvih, protože průšvih jednoho střelce to pak kazí všem
Zdravím pánové.
Já začal soukromě nosit díky zaměstnání. Po službě v armádě jsem začal pracovat u ochranky, nejdřív převozy hotovosti, později ochrana subjektů. Zbraně služební, ale v podstatě se staly konkrétní kusy našimi osobními (CZ83.32 a CZ61). První služební zbraň (armádu nepočítám), jsem vyfasoval v červnu 1994.
Po pár "mimořádných situacích" jsem dospěl k závěru, že mi to za ty prachy nestojí a odešel jsem. Nicméně se záhy dostavil jakýsi "stesk" po zbraních samotných (vím, zní to hrozně militantně
). A tak jsem na jaře roku 1998 dospěl k tomu, abych si udělal soukromý ZP, tuším to byla skupina "G" (nošení zbraně na místech veřejnosti přístupných). A nosil jsem dál (CZ70) a slintal "za sklem výlohy" nad tehdy novou CZ-G2000. V té době jsem jezdil vnitro s TIRem a byl v přímém styku se zákaznickou hotovostí a nošení mi přišlo jako relevantní, denně jsem tahal tržby 30-100k a silnice byly obsypané jistým etnikem prodávajícím zlato či "kupovali" naftu.
Dnes už dávno nejezdím, ale vídím kolem sebe asi dva miliony důvodů proč nosit. A tak nosím dál, skrytě a v naději že už nebudu muset zbraň použít.
Shrnuto k danému tématu: já měl tu možnost nabytí zkušeností u ozbrojených složek + zaměstnání a otázka soukromého nošení pak byla víceméně pokračováním zažitých návyků s tím rozdílem, že na konci směny neodevzdávám zbraň do firemního trezoru.
Je mi jasné, že pro člověka který neabsolvoval podobnou cestu, je situace s aktivním nošením hodně syrová a je to nové prostředí, kterému se musí držitel ZP přizpůsobit. Je to ale jen otázka času a zodpovědného přístupu, se zbraněmi si prostě nemůžete dovolit udělat chybu. Přirovnal bych to k práci na cirkulárce, tam taky nesmíte blbnout. Ale přiznávám, i po těch letech - nebo možná právě po těch letech, nebál bych se říci, je náročnější nesklouznout do "profesionální slepoty". Občas sám sebe přistihnu, jak jsem línej zkontrolovat zbraň před nošením, neb jsem přesvědčen že stav zbraně 100% znám (co se ukáže jako pravda, ale až po kontrole). Vzápětí si tedy v duchu vynadám a "investuji pět vteřin" cenného času na zmiňovanou kontrolu zbraně.
Tolik od mne k tématu k počátkům nošení.
Já začal soukromě nosit díky zaměstnání. Po službě v armádě jsem začal pracovat u ochranky, nejdřív převozy hotovosti, později ochrana subjektů. Zbraně služební, ale v podstatě se staly konkrétní kusy našimi osobními (CZ83.32 a CZ61). První služební zbraň (armádu nepočítám), jsem vyfasoval v červnu 1994.
Po pár "mimořádných situacích" jsem dospěl k závěru, že mi to za ty prachy nestojí a odešel jsem. Nicméně se záhy dostavil jakýsi "stesk" po zbraních samotných (vím, zní to hrozně militantně
). A tak jsem na jaře roku 1998 dospěl k tomu, abych si udělal soukromý ZP, tuším to byla skupina "G" (nošení zbraně na místech veřejnosti přístupných). A nosil jsem dál (CZ70) a slintal "za sklem výlohy" nad tehdy novou CZ-G2000. V té době jsem jezdil vnitro s TIRem a byl v přímém styku se zákaznickou hotovostí a nošení mi přišlo jako relevantní, denně jsem tahal tržby 30-100k a silnice byly obsypané jistým etnikem prodávajícím zlato či "kupovali" naftu.Dnes už dávno nejezdím, ale vídím kolem sebe asi dva miliony důvodů proč nosit. A tak nosím dál, skrytě a v naději že už nebudu muset zbraň použít.
Shrnuto k danému tématu: já měl tu možnost nabytí zkušeností u ozbrojených složek + zaměstnání a otázka soukromého nošení pak byla víceméně pokračováním zažitých návyků s tím rozdílem, že na konci směny neodevzdávám zbraň do firemního trezoru.
Je mi jasné, že pro člověka který neabsolvoval podobnou cestu, je situace s aktivním nošením hodně syrová a je to nové prostředí, kterému se musí držitel ZP přizpůsobit. Je to ale jen otázka času a zodpovědného přístupu, se zbraněmi si prostě nemůžete dovolit udělat chybu. Přirovnal bych to k práci na cirkulárce, tam taky nesmíte blbnout. Ale přiznávám, i po těch letech - nebo možná právě po těch letech, nebál bych se říci, je náročnější nesklouznout do "profesionální slepoty". Občas sám sebe přistihnu, jak jsem línej zkontrolovat zbraň před nošením, neb jsem přesvědčen že stav zbraně 100% znám (co se ukáže jako pravda, ale až po kontrole). Vzápětí si tedy v duchu vynadám a "investuji pět vteřin" cenného času na zmiňovanou kontrolu zbraně.
Tolik od mne k tématu k počátkům nošení.
Já jsem začal nosit po necelým půl roce každotýdenního chození na střelnici. Nikoli proto, že bych se cítil ohrožený, ale pro vypěstování návyku nošení a udržení návyků v manipulaci. První měsíc jsem si dával před ostré náboje do zásobníku hliníkový školní a samozřejmě manipuloval tak, jako kdyby byly ostré všechny. Taková pojistka pro případnou začátečnickou kravinu.
Lidova tvorivost koukam neni v upadku. Davat si v nosene zbrani do zasobniku jako prvni naboj skolni patronu je... anekdoticke:-).
Ja zacal nosit hned po zisku ZP a nakupu prvni zbrane, coz byla CZ83 (cili bez naboje v komore), ponevadz jsem si na ni chtel zvyknout. Ciste dle meho nazoru - zbrane jsou prilis drahy konicek, aby clovek nevyuzival vsech moznosti, ktere mu v kombinaci s nasi legislativou poskytuji (mam-li sam v sebe dostatecnou duveru na to, abych ty moznosti vyuzil).
Ja zacal nosit hned po zisku ZP a nakupu prvni zbrane, coz byla CZ83 (cili bez naboje v komore), ponevadz jsem si na ni chtel zvyknout. Ciste dle meho nazoru - zbrane jsou prilis drahy konicek, aby clovek nevyuzival vsech moznosti, ktere mu v kombinaci s nasi legislativou poskytuji (mam-li sam v sebe dostatecnou duveru na to, abych ty moznosti vyuzil).
Lidová tvořivost pokud není ke škodě věci, přináší nové pohledy a postupy. Možná pro tebe anekdotický, ale v praxi docela funkční mezikrok v návycích. Ony se ty školní patrony pro tyto účely vyrábějí a já nezačínal nosit s tím, že budu v tom prvním měsíci tahat v obraně. Ale zasouvat, tasit, vybíjet, zvykat si na hmotnost, posez v autě a tak dokola, prostě bezpečně tvořit mech. návyky. Ono se i v každém rizikovém sportu postupuje zpočátku podobně. Btw. sám jsem to nevymyslel, poradil mi to kamarád, který má za sebou KFOR, asi nějakej ňouma... Ani chlapi na naší klubové střelnici (a je tam i pár policajtů) z toho postupu neměli žádný pšouky 
Ale každý dle sebe, to je svoboda, já jsem si po tu dobu ověřil, že neudělám bezpečnostní chyby a teď už mám školní náboje jen na sušení.
Ale každý dle sebe, to je svoboda, já jsem si po tu dobu ověřil, že neudělám bezpečnostní chyby a teď už mám školní náboje jen na sušení. 
-
oldlamehand
- Příspěvky: 498
Nejdřív jsem uvažoval, že udělám zbroják, ale nosit začnu jen kdyby se bezpečnostní situace výrazně zhoršila. Hned s novým ZP jsem se rozhodl, že když už ZP mám, nosit budu od začátku, přinejmenším občas.
Vybral jsem G26, aby mě nošení příliš neomezovalo v každodenním životě. Začat jsem nosil od prvního týdne. Krom střelnice hodně driluji nasucho.
I tato malá pistole však při některých příležitostech překáží, či se blbě skrývá.
Brzy jsem pořídil ještě menšího cvrčka - Ruger LCP Custom. Od té doby nosím téměř kdykoliv krom situací, kdy mám pádný důvod nenosit, jako třeba oslava kde hrozí větší množství alkoholu.
Necítím se příliš ohrožen, ale ten Ruger váží 340 gramů i s plným zásobníkem, což považuji za velmi malou "cenu", kterou jsem ochoten platit za poměrně účinný obranný prostředek i při pohybu na velmi bezpečných místech. V současnosti tedy nosím téměř stále, ale většinou jen malý Ruger, můj "velký kanón" méně.
Zatím stále ještě nosím bez náboje v komoře a nevím, jestli na tom budu v budoucnu něco měnit. Náboj v komoře bych asi začal nosit ve chvíli, kdy se přestřelky či zákeřné útoky nožem stanou v Praze nebo alespoň v místech, kde se běžně pohybuji, každodenní realitou.
Vybral jsem G26, aby mě nošení příliš neomezovalo v každodenním životě. Začat jsem nosil od prvního týdne. Krom střelnice hodně driluji nasucho.
I tato malá pistole však při některých příležitostech překáží, či se blbě skrývá.
Brzy jsem pořídil ještě menšího cvrčka - Ruger LCP Custom. Od té doby nosím téměř kdykoliv krom situací, kdy mám pádný důvod nenosit, jako třeba oslava kde hrozí větší množství alkoholu.
Necítím se příliš ohrožen, ale ten Ruger váží 340 gramů i s plným zásobníkem, což považuji za velmi malou "cenu", kterou jsem ochoten platit za poměrně účinný obranný prostředek i při pohybu na velmi bezpečných místech. V současnosti tedy nosím téměř stále, ale většinou jen malý Ruger, můj "velký kanón" méně.
Zatím stále ještě nosím bez náboje v komoře a nevím, jestli na tom budu v budoucnu něco měnit. Náboj v komoře bych asi začal nosit ve chvíli, kdy se přestřelky či zákeřné útoky nožem stanou v Praze nebo alespoň v místech, kde se běžně pohybuji, každodenní realitou.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 40 hostů