Nutná obrana, krajní nouze...
-
SansLogique - Příspěvky: 1007
oni samozřejmě neřeknou, že sis odhrnul bundu, ale žes jim vyhrožoval bouchačkou a řval na ně, že je odděláš, když si pokojně šli po ulici a diskutovali o nejnovějších pokrocích v jaderné fyzice.
Víte jak to u nás, ale i dalších "humanistických" zemích chodí. Práva má vždy nejprve útočník a povinnosti obránce. Odhrnutí bundy a pouhé odhalení zbraně je podle mne to nejhorší, co může člověk v konfliktní situaci udělat. Připravuješ se o taktickou výhodou skryté zbraně. Ano, útočníka to může odradit, ale také ho to může vyprovokovat k razantnějšímu útoku, včetně pokusu o zmocnění se tvé zbraně. Být střelený vlastní zbraní je hrozná představa. Základ je vždy útěk, použití zbraně až poslední možnost.
Sedmej: omyl, trestný čin nebezpečného vyhrožování - i když tu bundu jen odhrneš a on uvidí zbraň. Podmínkou beztrestnosti je udělat to pouze za podmínek nutné obrany.
Z legislativního hlediska je hrozba zbraní za účelem ochrany zdraví, života a majetku OK (nutná obrana) a hlásit se nemusí (stanovisko MV). Z taktického hlediska se nicméně přikláním k názoru "zbraní se nehrozí, zbraní se střílí".
Pokud pouhá hrozba zbraní odvrátí útok, jsem přesvědčen, že obránci nevzniká povinnost cokoliv hlásit a to v souvislosti s článkem 37 LZPS, resp. aplikací tohto článku v zákonu o Policii (výpověď proti sobě či osobě blízké). Nedovedu si moc dobře představit, jak by parta "mladíků" prokazovala, kdo že jim to tou bouchačkou v tom podchodě předevčírem o půlnoci tak brutálně vyhrožoval, aniž by před tím situace nějak výrazně nevyeskalovala až do hraniční situace, kdy ke střelbě chyběly milimetry, nebo k ní už došlo.
Pokud pouhá hrozba zbraní odvrátí útok, jsem přesvědčen, že obránci nevzniká povinnost cokoliv hlásit a to v souvislosti s článkem 37 LZPS, resp. aplikací tohto článku v zákonu o Policii (výpověď proti sobě či osobě blízké). Nedovedu si moc dobře představit, jak by parta "mladíků" prokazovala, kdo že jim to tou bouchačkou v tom podchodě předevčírem o půlnoci tak brutálně vyhrožoval, aniž by před tím situace nějak výrazně nevyeskalovala až do hraniční situace, kdy ke střelbě chyběly milimetry, nebo k ní už došlo.
v zarodku, treba jen slovnim vyhrozovanim, bys asi netahal zbran, to bych odhadoval spis az na nuz apod.
obecne pravo je hodne ohebne.... na druhou stranu, kdyby "oni" tvrdili, zes je ohrozoval zbrani (nebezpecne vyhrozovani), tak by ses zeptal, jak se "oni" do takove situace dostali, jestli jen poklidne sli, tys najednou vytahl kver a zacal rvat "zahod ten nuz", no uz je to absurdni...
obecne pravo je hodne ohebne.... na druhou stranu, kdyby "oni" tvrdili, zes je ohrozoval zbrani (nebezpecne vyhrozovani), tak by ses zeptal, jak se "oni" do takove situace dostali, jestli jen poklidne sli, tys najednou vytahl kver a zacal rvat "zahod ten nuz", no uz je to absurdni...
Steiner, už někdy takový případ, který by potvrdil co píše byl? já bych se spíš vsadil, že tohle by skončilo maximálně přestupkem za nedodržení skrytého nošení. protože jak by ten výtržník věděl koho obvinit a podobně. navíc ochranu hrozbou zbraně právní řád ani snad nezná. takže celé to je na posouzení případného soudu.
Proběhlo to, co si tak vybbavuju... Ale ne výsledek. Ale za potíže to nestojí. Někde na poli jeden potkal druhýho, jeden po druhym "něco" chtěl, druhý ukázal a první zavolal posléze poldy. Bylo to někde na venkově a podle popisu poldi našli druhého. Ale výsledek si nevybavuji. A jen podotýkám, že tr.č. má tři fáze. Poslední je "dokonaný", tomu předchází... a teď nevím, jak se tomu říká... ale probíhající a tomu předchází "příprava". Ta ovšem začíná v momentu, kdy si lupič pořizuje zbraň k účelu loupení. Současně se dopouští třeba tr.č. nedovoleného ozbrojování v okamžiku, kdy zbraň pořizuje je to průběh, a když už s ní sedí doma a bádá, koho oloupí, tak je to dokonaný tr.č. nedovoleného ozbrojování a tr.č. loupežee ve fázi přípravy. Což může být už když uvažuje, jakou zbraň pořídí. Tak nějak si to představuji... aspoň to tak bývalo.
Sednej: judikát Nejvyššího soudu
sp. zn./č. j.: 8 Tdo 1553/2006
Související legislativa ČR:
§ 89, § 235 zákona č. 140/1961 Sb.
§ 118, § 175 zákona č. 40/2009 Sb.
Citováno v Trestní zákoník a trestní řád - Průvodce trestně právními předpisy a judikaturou, I. díl - Trestní zákoník, Fenyk Jaroslav, Doc. JUDr. Ph.D., DSc., Hájek Roman, JUDr., Polák Přemysl, JUDr. Ph.D., Stříž Igor, JUDr.
Právní věta: Trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. také tehdy, užije-li pachatel střelnou zbraň, kterou má u sebe např. ukrytou pod oděvem, v průběhu fyzického napadání poškozeného a vyhrožování použitím dalšího násilí, aby ho tak donutil konat podle požadavků pachatele, přičemž postačí, jestliže poškozenému pouze ukáže tuto střelnou zbraň jako prostředek k zesílení nátlaku na jeho vůli a ke zdůraznění pronášených výhrůžek, aniž je třeba, aby pachatel na poškozeného např. namířil střelnou zbraní, popřípadě výslovně vyhrožoval jejím použitím. Tento způsob jednání pachatele je užitím zbraně ve smyslu ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák.
Což ale neznamená, že pouhé odkrytí oděvu je nebezpečné vyhrožování, zde je jasně napsáno, že předcházelo fyzické napadání a vyhrožování použitím dalšího násilí.
Steiner píše:Sednej: judikát Nejvyššího soudusp. zn./č. j.: 8 Tdo 1553/2006
Související legislativa ČR:
§ 89, § 235 zákona č. 140/1961 Sb.
§ 118, § 175 zákona č. 40/2009 Sb.
Citováno v Trestní zákoník a trestní řád - Průvodce trestně právními předpisy a judikaturou, I. díl - Trestní zákoník, Fenyk Jaroslav, Doc. JUDr. Ph.D., DSc., Hájek Roman, JUDr., Polák Přemysl, JUDr. Ph.D., Stříž Igor, JUDr.
Právní věta: Trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu § 235 odst. 2 písm. c) tr. zák. také tehdy, užije-li pachatel střelnou zbraň, kterou má u sebe např. ukrytou pod oděvem, v průběhu fyzického napadání poškozeného a vyhrožování použitím dalšího násilí, aby ho tak donutil konat podle požadavků pachatele, přičemž postačí, jestliže poškozenému pouze ukáže tuto střelnou zbraň jako prostředek k zesílení nátlaku na jeho vůli a ke zdůraznění pronášených výhrůžek, aniž je třeba, aby pachatel na poškozeného např. namířil střelnou zbraní, popřípadě výslovně vyhrožoval jejím použitím. Tento způsob jednání pachatele je užitím zbraně ve smyslu ustanovení § 89 odst. 5 tr. zák.
coffee: předchozí fyzické napadení rozhodně není podmínkou ... tak tedy budeme v judikátech pokračovat:
a nemusí to být "ostrá" zbraň, stačí napodobenina zbraně
Na závěr ještě poznámka k tomu, jestli hlásit nebo nehlásit když se ze zbraně nevystřelilo: trestní zákon a výklady k němu považují i pouhé ukázání zbraně za "použití zbraně", tedy by se mělo hlásit PČR její použití podle §29 odst. 1. písm m).
Výklad MČR je ale jiný, ten tvrdí, že netřeba hlásit, pokud ze zbraně nevyšel výstřel. Jinými slovy - když nenahlásíš, neměli by tě podle jejich výkladu řešit za přestupek (§76a odst. 3. písm c) pokuta až 50 000,-). Tento výklad MVČR je velice rozumný a vstřícný v tom, že když bys poctivě ohlásil, mohl bys být obviněn z trestného činu vydírání (což je téměř jistota - obviní tě "poškozený", nedejbože když bude mít další "svoje" svědky) a i kdyby se nakonec po měsících ukázalo, že jsi konal v mezích NO, tak po dobu od sdělení obvinění do zastavení a odložení bys byl pravděpodobně bez bouchaček - protože zajištění zbraně podle §57 odst 1. (zahájeno trestní stíhání).
sp. zn./č. j.: 3 Tdo 188/2015-24 píše:Podle § 118 tr. zákoníku je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákona nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznější.
Užitím zbraně k útoku nebo k překonání nebo zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí (např. vystřelení proti tělu poškozeného, bodnutí dýkou atd.), ale i její užití k působení na psychiku poškozeného, tj. k hrozbě (např. napřažení železnou tyčí, najíždění autem na poškozeného apod.). Trestný čin je spáchán se zbraní i tehdy, když pachatel přímo zbraně nepoužil ke spáchání trestného činu, ale měl ji za tím účelem u sebe, aby ji podle potřeby použil k útoku, k překonání či zamezení odporu.
Dle skutkových zjištění, jimiž je Nejvyšší soud vázán, jak vysvětleno shora, obviněný svůj požadavek na vyplácení různých částek doprovázel prohlášením, že pokud poškozený jeho požadavkům nevyhoví, tak jeho rodina nebude v bezpečí, přičemž mu ukázal svou střelnou zbraň.
K předmětné námitce Nejvyšší soud uvádí, že trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu § 175 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku také tehdy, užije-li pachatel střelnou zbraň, kterou má u sebe např. ukrytou pod oděvem, v průběhu fyzického napadání poškozeného a vyhrožování použitím dalšího násilí, aby ho tak donutil konat podle požadavků pachatele, přičemž postačí, jestliže poškozenému pouze ukáže tuto střelnou zbraň jako prostředek k zesílení nátlaku na jeho vůli a ke zdůraznění pronášených výhrůžek, aniž je třeba, aby pachatel na poškozeného např. namířil střelnou zbraní, popřípadě výslovně vyhrožoval jejím použitím. Tento způsob jednání pachatele je užitím zbraně ve smyslu ustanovení § 118 tr. zákoníku (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1553/2006, publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/2007). V projednávané věci obviněný vůči poškozenému nepoužil přímo fyzického násilí, ale užil pohrůžky násilí (směřované vůči jeho osobě a členům jeho rodiny) nebo jiné těžké újmy (zejména negativními dopady na podnikání poškozeného), kdy ke zdůraznění pronášených výhrůžek užil zbraň tím, že tuto poškozeným ukázal. Takovéto jednání zcela jistě mohlo vyvolat u poškozeného oprávněné obavy z toho, že obviněný své výhrůžky uskuteční.
sp. zn./č. j.: 8 Tdo 1553/2006 píše:Užitím zbraně k útoku nebo k překonání nebo zamezení odporu je nejen užití zbraně k fyzickému násilí (např. vystřelení proti tělu poškozeného, bodnutí dýkou atd.), ale již i její užití k působení na psychiku poškozeného, tj. k hrozbě (např. napřažení železnou tyčí, najíždění autem na poškozeného apod.). Trestný čin je spáchán se zbraní i tehdy, když pachatel přímo zbraně nepoužil ke spáchání trestného činu, ale měl ji za tím účelem u sebe, aby ji podle potřeby použil k útoku, k překonání či zamezení odporu. Spolupachatel odpovídá za to, že trestný čin byl se zbraní spáchán i tehdy, když zbraň sám nepoužil ani ji k tomu účelu neměl u sebe, ale když s jeho vědomím jiný spolupachatel užil zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu nebo ji za tím účelem měl u sebe (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání, Praha: C. H. Beck, 2004, 656 s.).
Nejvyšší soud s ohledem na všechny rozvedené souvislosti, za nichž k činu došlo, usoudil, že pistole, jíž měl obviněný uschovánu pod kabátem, který v dané chvíli odkryl, aby ji poškozenému ukázal, je okolností, která slouží k zintenzivnění významu výhrůžek a měl tím být zajištěn důraznější účinek na psychiku poškozeného J. Š., a to i bez toho že by obviněný J. B. výslovnou výhrůžku použití střelné zbraně pronesl nebo na obviněného mířil nebo ji jinak použil. Zamýšleného účinku na psychiku poškozeného bylo dosaženo již tím, že obviněný odhalením kabátu, pod kterým měl tuto zbraň ukrytou, na ni upozornil.
V souladu s těmito právními úvahami postupoval i soud prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že oba obvinění po všech stránkách naplnili skutkovou podstatu trestného činu vydírání, podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., kdy v přímém úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. narušili zájem společnosti na svobodném rozhodování fyzických osob. V odůvodnění svého rozhodnutí soud vyjádřil, že poškozený potvrdil, že přestože viděl u poškozeného pažbu zbraně, předpokládal, že se jedná o palnou zbraň, kterou může být napaden, z čehož soud usoudil, že se jednalo o prostředek, kterým je možno učinit útok proti tělu důraznějším (viz strana 9).
a nemusí to být "ostrá" zbraň, stačí napodobenina zbraně
sp. zn./č. j.: 5 Tdo 253/2004 píše:Na podporu argumentů soudu druhého stupně Nejvyšší soud uvádí, že obviněný použil napodobeninu zbraně v úmyslu vyvolat u poškozeného intenzivní pocit ohrožení a dosáhnout tak snadněji účelu svého jednání, tedy toho, aby poškozený obviněného pustil a nechal z místa činu odjet. Napodobeninou střelné zbraně skutečně nelze učinit útok proti tělu důraznějším ve smyslu usmrcení či poranění napadené osoby výstřelem. Použití napodobeniny zbraně však mělo tytéž účinky na psychiku poškozeného jako pohrůžka zbraní skutečnou a zesílilo důraznost výhrůžky pronesené za účelem snazšího dosažení trestného cíle. Proto také tato okolnost podstatným způsobem zvýšila stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, čímž byla splněna materiální podmínka ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. Soud druhého stupně tedy nepochybil, když dospěl k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák.
Na závěr ještě poznámka k tomu, jestli hlásit nebo nehlásit když se ze zbraně nevystřelilo: trestní zákon a výklady k němu považují i pouhé ukázání zbraně za "použití zbraně", tedy by se mělo hlásit PČR její použití podle §29 odst. 1. písm m).
Výklad MČR je ale jiný, ten tvrdí, že netřeba hlásit, pokud ze zbraně nevyšel výstřel. Jinými slovy - když nenahlásíš, neměli by tě podle jejich výkladu řešit za přestupek (§76a odst. 3. písm c) pokuta až 50 000,-). Tento výklad MVČR je velice rozumný a vstřícný v tom, že když bys poctivě ohlásil, mohl bys být obviněn z trestného činu vydírání (což je téměř jistota - obviní tě "poškozený", nedejbože když bude mít další "svoje" svědky) a i kdyby se nakonec po měsících ukázalo, že jsi konal v mezích NO, tak po dobu od sdělení obvinění do zastavení a odložení bys byl pravděpodobně bez bouchaček - protože zajištění zbraně podle §57 odst 1. (zahájeno trestní stíhání).
Naposledy upravil(a) Steiner dne pon 1. úno 2016, 09:49, celkem upraveno 1 x.
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: Héfaistos a 10 hostů