Žel zatím nikdo z Ministerstva obchodu na můj e-mail nereagoval. Nicméně po letmém pročtení příslušných zákonů se domnívám, že na situaci, kdy si v jiném státě EU pro
osobní potřebu zakoupím zbraň či jiný předmět, jehož držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů zvláštními právními předpisy, lze uplatnit §1,čl.4 zákona 228, kde se říká
(4) Přeprava a dovoz stanovených výrobků, které mají neobchodní charakter podle přímo použitelného předpisu Evropské unie, kterým se provádí celní kodex Unie, nepodléhá povolení.
Předpisy Evropské unie, kterými se provádí celní kodex Unie, jsou podle zákona 228
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 952/2013
- nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2015/2447
Drobnou chybičkou je, že tyto předpisy EU žádnou explicitní definicí toho, co by mohl být
výrobek neobchodního charakteru nenabízejí. Světlo do problému vnáší teprve nařízení komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/2446, které doplňuje výše uvedené nařízení 952/2013. Tam se v hlavě I, kap. 1, čl.1, odst.21 definuje
zboží neobchodní povahy jako
a) zboží obsažené v zásilkách zasílaných mezi soukromými osobami, které
i) mají příležitostnou povahu,
ii) obsahují výhradně zboží k osobnímu použití příjemců nebo členů jejich rodiny, přičemž toto zboží nesmí povahou ani množstvím svědčit o obchodním záměru, a
iii) jsou zasílány, aniž by příjemce odesílateli cokoli platil;
b) zboží, které se nachází v osobních zavazadlech cestujících, jestliže
i) má příležitostnou povahu a
ii) je tvořeno výhradně zbožím k osobnímu použití cestujících nebo členů jejich rodiny nebo zbožím určeným jako dárky; povaha ani množství tohoto zboží nesmí naznačovat, že je toto zboží dováženo či vyváženo z obchodních důvodů;
Další související definici jsem nalezl v nařízení 2015/2447, kde se v hlavě I, kap.1,článek 122, odst.2 stanoví:
2. Za neobchodní dovoz se považuje příležitostný dovoz, který se týká výlučně produktů pro osobní použití příjemců nebo cestujících nebo jejich rodin, je-li z povahy a množství těchto produktů zřejmé, že neslouží žádnému obchodnímu účelu.
Celková hodnota těchto produktů navíc nesmí převýšit 500 EUR v případě drobných zásilek nebo 1 200 EUR v případě produktů, které jsou součástí osobních zavazadel cestujících.
Z výše uvedeného vyplývá, že pokud si v jiném státě EU pro vlastní potřebu pořídím předmět (jehož držení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů zvláštními právními předpisy) a osobně jej doprovázím přes hranici, tak se na mne zvláštní povolení ze strany Ministerstva obchodu nevztahuje. Věřím, že totéž platí pro zásilku do ceny EUR 500,-.
Podle informace, kterou mi nedávno sdělil jeden prodejce zbraní z Bavorska, tak vývozní povolení pro tam zakoupenou zbraň, které tamní úřady vystavují,
opravňují kupujícího občana ČR k transportu nejkratší cestou na hranici,
aniž by tento občan musel mít příslušnou německou kvalifikaci pro nakládání a manipulaci se zbraněmi. Ještě jsem tuhle informaci neověřil, ale pracuje se na tom.