ZbraneKvalitneCZ

Abych to ještě upřesnil. Klíč od trezoru mám na klíčích od bytu, ty jsou na věšáku, pokud jsem doma. Pokud ne, mám je s sebou. Náhradní klíč od trezoru mám uložený mimo byt.

Něco z vlastní zkušenosti, jako kluk jsem se svým kámošem byli u něho doma, ten se pochlubil, že táta má doma pistoli. Tato byla uzamčena v trezoru v komoře, nicméně klíče v květináči, takže jak jinak chlapci jsme byli zvídaví, trezor otevřen a pistolka venku. Bylo nám tehdy asi 13 let a kámoš měl lehkou přípravu,
takže zásobník ven, přetáhnout závěr a zmáčknout spoušť. Seděli jsme tenkrát naproti sobě a hlaveň mi mířila někam ke kolenu. Pak jsem vzal zbraň do ruky já a taky přetáhl a co se nestalo, hop náboj vyskočil ven mezi nás. Krve by se v nás nedořezal, na zápalce jasně patrný otisk úderníku. Myslím, že naši andělé strážní měli asi plné ruce práce, nicméně řekl bych šťastný selhač. Ale zpět k tématu, nyní mi je přes 40 mám děti. Vzhledem ke zkušenosti zbraně uzamčené a klíče chodí všude se mnou. Mé děti jsou po mně a nebál bych se říct, že některé geny se znásobily - prostě vím a dodneška si pamatuji.

Prak super storka, dneska jsi mohly bat ztp, to je dost poucny pribeh rekl bych...

Já nikdy neměl potřebu po zbraních šounit, i když jsem věděl jak k nim.
Zejména proto, že kdykoli jsem chtěl, šli jsme s tátou na střelnici a mohl jsem si to ohrabat, jak jsem chtěl.
Přesto si myslím, že lepší zabezpečení je na místě, zvlášť pro malé děti.

Kvůli dětem nemám klíč, ale elektronický zámek. Jako další věc by mě nebavilo všude s sebou tahat trezorový klíč. Ideální je kombinace obojího na jednom trezoru - a klíč k jednomu trezoru mít uložený v druhém. Pak je i v případě poruchy minimální šance, že nepůjde otevřít.

Také mám z dětství mrazivou zkušenost. Blízko nás bydlel jeden kamarád,jehož otec měl doma hotový arsenál všech možných zbraní, ale ne někde v terzoru, prostě všude možně a volně po bytě. Byli jsme jednou u něj doma na návštěvě, když byl doma sám. Hrál si s těmi sběratelskými kousky, z nichž některé byly plně funkční, některé částečně. Vytáhl pušku Mauser 98, která měla pod předpažbím provrtanou hlaveň, ale jinak závěr a všechno ostatní netknuté. Vzal pásek s náboji, zasunul do nábojové schránky a jak manipuloval závěrem tam a zpět, tak postupně náboje zasouval do hlavně a pak vyhazoval otevřením závěru. Nakonec, když si myslel, že vyhodil poslední náboj, stisknul spoušť. Ozvala se strašná rána, předpažbí se rozletělo na třísky tlakem plynů z provrtané hlavně, střela prostřelila skříň, co prostřelila ještě za ní, to nevím... Velké štěstí, že přitom na nikoho nemířil.... Co se u něj potom dělo doma, to přesně nevím, akorát si pamatuji, že krátce poté chodil s napuchlým obličejem, což mu zřejmě udělal jeho otec, když přišel domů....

Ahoj
Muj otec byl hajný a zbraně měl pověšené na věšáku v předsíni,několik brokovnic,kulovnicu,malorážku.Vedle věšáku byla skříň která byla plná nábojů.Vživotě by mně ani bráchu nenapadlo na zbraně šáhnout,to by nám otec zmaloval prdel tak,že bych si týden nesedl,nicméně otec nás často brával do lesa kde nás učil střílet a hlavně bezpečnou manipulaci se zbraní.Ve třinácti letech jsem v pohodě zvládal brokvnici i kulovnici,nejraději jsem ovšem střílel z malorážky,bohužel ,právě když mě bylo třináct tak otec zemřel,nicméně lásku ke zbraním jsem zdědil po něm a je čím dál větší.

Přesně o tom to je.
Pokud děti žijí se zbraněma, tak to nevyhledávají, protože to znají a nemají tu potřebu.
Ale uložení musí být důsledné a klíče ukryté, alespoň u nás doma.

Myslim, ze do domacnosti s detmi je idealni elektronicky zamek. Nouzovy klic na klicich vsude s sebou nebo na tajnem miste (tak to mam ja), druhy treba mimo domov, aby se k vecem v trezoru dostali napr. pozustali.
Elektronicky zamek ma take vyhodu v tom, ze ho otevrete "s holyma rukama", v pripade nouze.

Od mých dvanácti let jsem byl členem Českého střeleckého svazu a účastnil jsem se soutěží ve střelbě z malorážky. V zacházení se střelnou zbraní jsme byli na střelnici tak drillováni, že pro nás byla bezpečná manipulace alfou i omegou střelby. Nebylo žádnou výjimkou, kdy jsme ještě jako děcka nafasovali zbraně ze skladu klubu včetně nábojů a vzali si je domů den před cestou na soutěž. ZP měl tehdy málokdo, na zbraně klubu byl hromadný ZP a na veškeré cesty se zbraněmi jsme dostávali od klubu na papíře napsané povolení k přepravě zbraně. Takže u nás doma jsem byl jediný, kdo měl doma občas zbraň i s náboji, a to ještě poměrně dlouho před tím, než mi bylo 15 let.

mikymoto: a proto trezorova mistnost, barak zakopanej na pul ve svahu, volne zdi z 2m zelezobetonu oplozeny pancerovanim, malinke strilny a dost velka zasoba munice .... tak si predstavuju svuj dum

Ale jo, diky za info, taky neco takoveho planuju jak odstranovat strach ze psu a zbrani a slepic ...

juraj1: ano co si budem nalhavat, zbran jako takova je nebezpecna vec, stejne jako nuz nebo auto. Proste deti k nekterym vecem nemaji mit pristup, pokud to neni pod dohledem dospeleho.

to kk: Promiň, ale rozhodně nesouhlasím. Žádná střelná zbraň není sama o sobě nebezpečná. Vem to jako s nožem. Nůž ti taky neublíží, když bude ležet na stole. Krev poteče až se ten kdo jej vezme do ruky projeví jako dřevo co s ním neumí zacházet, či ho používá jak nemá nebo si ho vezme na útok zcela účelově. A to samé jsou střelné zbraně. A takhle bych mohl pokračovat s autem apod.

No, já musím teď souhlasit s kk. K některým věcem by děti zkrátka neměly mít přístup bez asistence dospělé osoby. zbraně a sirky jsou mezi prvními v pořadí.

Co se deti a zbrani tyce, tak mam osobni zkusenost ze ZS. Hluboka totalita a jedna holka prinesla do skoly tatinkuv revolver. Jako decka jsme nemeli paru, ze neco takoveho vubec tatinek nemuze mit a mysleli jsme si, ze tatinek dela u filmu. Byl nerezovej, velikej (bylo mi 10), tezkej. Dneska je mi jasne, ze to zrejme byl nejaky cernousek Zatramovnik. Ale proc to ta holka pritahla? Ona totiz byla skareda jako noc a i docela hloupa a nikdo si s ni nechtel hrat. A toho dne mela kluku na na kazde ruce deset. Nikdo nic nerekl, naboje v tom nebyly, nicmene i takovato konina napadne holku. Takze clovek musi zbrane hlidat nejen pred kluky a take s timto musi pocitat v pripade argumentace proti dotazu, na co ze to ma.