Nutná obrana, krajní nouze...
Řekl bych, že na vozíčkáře bude podobný pohled, jako na NO ze strany ženy. Máš výrazně vyšší šanci, že Tě neodsoudí, pokud ovšem dodržíš to, co vyžaduje NO. Tj. útok trvá, je intenzivní a nejde tomu zabránit jinak.
Na žádost o cigarety a drobné tady většina lidí píše, že je raději dají, než pak řešit střeleného bezdomovce ....
Na žádost o cigarety a drobné tady většina lidí píše, že je raději dají, než pak řešit střeleného bezdomovce ....
Taky myslím, že kdyby se někdo pustil s vervou pěstmi do vozíčkáře a přitom schytal jednu dvě olověný tak by to mohlo projít i když by měl holé ruce. Nemožnost útěku, velice snížená možnost bránit se přiměřeně beze zbraně, společenské klima. Tady mi to připadá adekvátní
Další aspekt je, že nametený člověk by dle zákona neměl nosit zbraň. No a taky základní pravidlo, jak se vyhnout problémům, je prevence a ostražitost. Prostě místo následku řešit příčinu - nejezdit nametený sám v noci, pak se člověk nedostane do prekérní situace, jako je tahle.
Neber to jako rýpání - tohle by sis klidně mohl vyslechnout u soudu. Jinak jsem všemi deseti pro nemilosrdnou likvidaci agresivních bezmozků (řečeno s nadsázkou).
Neber to jako rýpání - tohle by sis klidně mohl vyslechnout u soudu. Jinak jsem všemi deseti pro nemilosrdnou likvidaci agresivních bezmozků (řečeno s nadsázkou).
kolombo píše:Máš výrazně vyšší šanci, že Tě neodsoudí, pokud ovšem dodržíš to, co vyžaduje NO. Tj. útok trvá, je intenzivní a nejde tomu zabránit jinak.
Chlapi, sakra, nepropagujte i tady tyhlety blbosti! Stačí, že je propagují soudci. Není pravda, že útoku musí být zbráněno jinak. To platí pro krajní nouzi. Neplatí to pro nutnou obranu! Teoreticky dle zákona lze střílet i tehdy, když lze utéct.
WheelMan: nakopíruju sem celý jeden judikát, třeba ti to nějak pomůže při orientaci v problematice, tady byl obránce taky de facto imobilní (řidič ve stojícím vozidle) a útočník neozbrojený
Komentář k judikátu I. č. 14/1999 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3/1999)
Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 1998 sp. zn. 1 Tzn 25/97
V závislosti na konkrétních okolnostech případu není vyloučeno posoudit jako stav nutné obrany jednání osoby, která reaguje na fyzický útok neozbrojeného pachatele opakovaným použitím střelné zbraně, přičemž dojde k usmrcení útočníka.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 1996 sp. zn. 28 T 18/94 byl obviněný J. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Obviněný dne 12. 10. 1993 v Hrádku nad Nisou řídil pod vlivem alkoholu osobní automobil zn. Škoda 110, se kterým bez důvodu zastavil před restaurací u skupiny jemu neznámých osob, mezi nimiž se nacházel i M. H. Obviněný se s M. H. dostal do slovního střetu, při kterém ho M. H. napadl, aniž by mu způsobil závažnější poranění. Po skončení tohoto útoku použil obviněný proti M. H. zbraně a z legálně držené pistole zn. ČZ vzor 85 ráže 9 mm z bezprostřední blízkosti šesti výstřely jmenovaného M. H. těžce zranil, takže poškozený dne 23. 2. 1994 zemřel.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 1997 sp. zn. 7 To 43/96 byl o odvolání krajského státního zástupce v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti citovanému usnesení podala ministryně spravedlnosti ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. R. V písemném zdůvodnění konstatuje, že rozsah a kvalita provedeného dokazování nevzbuzují žádné pochybnosti o úplnosti skutkových zjištěni potřebných pro rozhodnutí ve věci. Nesouhlasí však se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Podle jejího názoru se nelze omezit pouze na průběh vlastního konfliktu, ale je nutno zohlednit i skutečnosti, které mu předcházely a po něm následovaly.
Ministryně spravedlnosti dále uvádí, že jednání obviněného, který vůči tělu poškozeného opakovaně vícekrát z pistole vystřelil, pojaly soudy jako jeden celek s tím, že šlo podle vzájemného porovnání intenzity útoku poškozeného a obrany obviněného o obranu přiměřenou. Nezabývaly se však úvahou, zda stav, který objektivně takovou obranu vyžadoval, trval po celou dobu odvracení hrozícího opětovného útoku poškozeného, tj. v průběhu všech časových intervalů mezi výstřely. K tomu ministryně spravedlnosti konstatuje, že soudy uvěřily tvrzení obviněného, že první výstřel měl být výstrahou. Proto mířil do vzduchu, i když s ohledem na jeho polohu ve vozidle a vzdálenost poškozeného nesměřovala střela kolmo vzhůru, ale šikmo. V důsledku toho došlo k prvnímu zásahu. Podle dalšího tvrzení obviněného vystřelil vzápětí podruhé, když zaregistroval pohyb poškozeného směrem k sobě. Po tomto výstřelu, směřujícím na pravé rameno poškozeného, útok M. H. ochabl, čehož obviněný využil k nastartování vozidla. Měl tak možnost z místa odjet. To však neučinil a pokračoval ve střelbě proti poškozenému dalšími čtyřmi výstřely. S ohledem na vzdálenost poškozeného a jeho postoj, jakož i svoji pozici střelce, si obviněný musel být vědom, že ho zasáhne do horní poloviny těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány. Z tohoto pohledu je tvrzení, že neměl v úmyslu poškozeného usmrtit, nevěrohodné.
Ministryně spravedlnosti rovněž konstatuje, že soudy obou stupňů přejaly názor znalců-psychiatrů, že obviněný jednal ve stavu úzkosti vyvolávající gradující panickou reakci s téměř eliminovanou složkou racionálních a logických mechanismů. Zdůrazňuje, že s tímto názorem se lze ztotožnit pouze částečně.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 1997 sp. zn. 7 To 43/96 byl ve prospěch obviněného J. R. porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1, § 256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., ve vztahu k § 219 odst. 1 tr. zák. v návaznosti na § 13 tr. zák.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona a na podkladě spisového materiálu podle § 267 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, včetně rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 1996 sp. zn. 28 T 18/94, ale porušení zákona neshledal.
Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že v průběhu trestního řízení byly zajištěny a u hlavního líčení před krajským soudem v souladu se zákonem provedeny všechny dostupné důkazy potřebné k objasnění skutkového stavu věci. Zejména se jednalo o výslechy obviněného a svědků, včetně výslechu poškozeného M. H. v nemocnici, dále o různé znalecké posudky a listinné důkazy.
Důkazy provedené u hlavního líčení také krajský soud náležitě vyhodnotil a učinil správná a úplná zjištění ohledně skutku, pro který byl obviněný J. R. obžalován.
Na podkladě důkazů bylo krajským soudem správně zjištěno, že po zastavení vozidla obviněným a po slovní výměně názorů následovalo ze strany poškozeného M. H. fyzické napadení obviněného J. R. Jednalo se o kop a údery pěstí do obličeje přes otevřené levé přední okénko, včetně pokusu o vytažení obviněného z vozu; to vše za situace, kdy poškozený pronášel nadávky a výhrůžky o zabití a automobil obklopili i někteří jeho společníci.
Rovněž bylo důkazy prokázáno, že se obviněnému podařilo vyprostit z držení poškozeného a odstrčit ho. Ve snaze další útok odvrátit obviněný vyňal od pasu svoji pistoli a za situace, kdy M. H. byl od ústí hlavně, směřující šikmo vzhůru, vzdálen 60 cm až 1 m, šestkrát rychle za sebou vystřelil. První výstřel byl zamýšlen jako výstřel varovný „do vzduchu“, a když obviněný neviděl žádný účinek, již střílel tak, aby M. H. zastavil, nikoli zabil.
Navíc podle průběhu události mohl mít obviněný důvodnou obavu, že bezprostředně hrozí útok od společníků poškozeného. Právě obavou o život, která vyplývá mj. z toho, že se společníci poškozeného přiblížili k automobilu, zdůvodnil obviněný u hlavního líčení dne 25. 4. 1994, proč ještě čtyřikrát vystřelil i poté, co útok poškozeného ochabl. Tato obhajoba nebyla vyvrácena. Proto námitky vznesené ve stížnosti pro porušení zákona o odplatném charakteru střelby po druhém výstřelu nelze akceptovat.
Při hodnocení důkazů vzal krajský soud správně v úvahu celou konkrétní situaci, která střelbě obviněného předcházela a provázela ji. V této souvislosti je nutno připomenout, že obviněný nezavdal ke konfliktu s poškozeným žádný podnět. Naopak, byl to poškozený, který obviněného nečekaně a brutálně fyzicky napadl. Po kopu a úderech pěstí do obličeje bezprostředně následovala snaha poškozeného vytáhnout obviněného otevřenými dveřmi ven z vozidla. To vše za situace, kdy poškozený opakovaně pronášel nadávky a výhrůžky, že ho zabije, a automobil byl obklopen jeho společníky. Takové násilné jednání poškozeného vůči obviněnému mělo povahu útoku na zájem chráněný trestním zákonem ve smyslu § 13 tr. zák., jak důvodně konstatuje i vrchní soud v napadeném usnesení. Navíc nebylo zcela spolehlivě vyvráceno tvrzení obviněného, že v té době se jednomu ze společníků poškozeného, který stál bezprostředně za M. H., a to L. F., něco zalesklo v ruce. Vzhledem ke svému psychickému stavu i světelným podmínkám na místě mohl nabýt dojmu, že se jedná o zbraň. V důsledku těchto skutečností nebyla zpochybněna obhajoba obviněného, že v té době měl velký strach o svůj život. Zde je potřebné poukázat i na závěry znalců-psychiatrů, kteří u obviněného shledali v době činu podstatné snížení rozpoznávací a ovládací schopnosti, blížící se jejich vymizení. Přitom ovlivnění alkoholem se na tomto stavu podílelo jen z menší části. Podle znalců obviněný jednal ve stavu velké úzkosti, vyvolávající panickou reakci, která velmi rychle gradovala, a pod vlivem silné emoce s téměř eliminovanou složkou racionálních a logických mechanismů.
Pokud se za tohoto stavu, vyvolaného násilným jednáním poškozeného, rozhodl obviněný použít proti útoku M. H. legálně drženou pistoli, ze které proti němu šestkrát rychle za sebou vystřelil, pak takové jednání splňuje podmínky nutné obrany podle § 13 tr. zák. Obviněný mohl mít velmi důvodnou obavu, že v případě vytažení z automobilu hrozí jeho osobě závažná fyzická újma od poškozeného, případně i jeho společníků, a to s ohledem na charakter již realizovaného napadení i výhrůžky M. H. Obviněný se proto mohl důvodně domnívat, že bez toho, aniž by užil účinné obrany, bude ohrožen na životě nebo bude vážným způsobem ohroženo jeho zdraví, jak správně uvádí i Vrchní soud v odůvodnění napadeného usnesení. Vrchní soud v napadeném rozhodnutí poukázal i na další podstatné skutečnosti vyplývající z provedeného dokazování. Předně, že obviněný opakovanými výstřely z pistole odvracel přímou hrozbu brachiálního (násilného) útoku poškozeného M. H. proti své tělesné integritě. Ani okolnost, že se obviněnému podařilo odstrčením ubránit útoku v té fázi, kdy se ho poškozený snažil po otevření dveří z vozidla vytáhnout, nevylučovala hrozbu jeho bezprostředně následujícího opakování, a to i v podstatně vyšší intenzitě. Dále, že nebylo prokázáno ukončení útoku poškozeného (např. pokud by od vozidla odcházel, otočil se k obviněnému zády nebo by verbálně takový záměr projevil), zvláště, když při něm vyhrožoval usmrcením obviněného.
Přitom soudy obou stupňů na základě vyhodnocených důkazů dospěly k opodstatněnému závěru, že obranu obviněného nelze označit za zcela zjevně nepřiměřenou způsobu útoku.
S námitkou do tohoto právního hodnocení, ohledně nepřiměřenosti obrany obviněného, jak je uvedena ve stížnosti pro porušení zákona, se nelze ztotožnit. K argumentaci lze uvést, kromě odkazu na již konstatované okolnosti, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného o výstražném výstřelu a že střelbou neměl v úmyslu poškozeného usmrtit. Ze svědecké výpovědi zpracovatele odborného vyjádření z oboru balistiky mjr. B. M. u hlavního líčení vyplývá, že z hlediska průstřelů a zástřelů na těle poškozeného se v žádném případě nemohlo jednat o střelbu mířenou, ale pudovou. Jmenovaný rovněž připustil, že při střelbě mohla hlaveň zbraně směřovat šikmo vzhůru. Uváděná poloha zbraně při střelbě není v rozporu se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, o průběhu střelných kanálů na těle poškozeného. Tato zjištění odpovídají uplatněné obhajobě obviněného, že první výstřel byl výstražný, byť i ten poškozeného zasáhl. Nelze totiž pominout, že obviněný byl v manipulaci s pistolí omezen karoserií vozidla.
Lze souhlasit se stížností pro porušení zákona, že měl J. R. vzhledem k poloze a vzdálenosti obviněného a poškozeného v době střelby vědět, že střelbou zasáhne (s vysokou pravděpodobností) M. H. do míst na těle, kde jsou umístěny životně důležité orgány. V této souvislosti však je nutno vzít v úvahu kromě již zmíněných okolností i další významné skutečnosti, včetně psychického stavu obviněného v době události. Podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, byla dominantní pohnutkou v jeho jednání panická reakce v situaci pocitu ohrožení vlastního života. Neschopnost zastavit útočníka vedla k nárůstu panické reakce a odpovídajícího jednání. Zejména proto, že účinek zbraně neodpovídal běžným představám o zastavovacích účincích tohoto typu zbraně, neboť útočník pokračoval ve svém jednání.
S poukazem na všechny uvedené skutečnosti postupoval krajský soud v souladu se zákonem, jestliže obviněného J. R. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, neboť vzhledem k ustanovení § 13 tr. zák. zmíněný skutek není trestným činem. Rovněž Vrchní soud v Praze rozhodl správně, když odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Protože Nejvyšší soud žádné porušení zákona nezjistil, stížnost pro porušení zákona podle § 268 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Přehled soudních rozhodnutí a stanovisek - trestních
Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 3/1999
http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/caso ... dikat.html
Naposledy upravil(a) Steiner dne stř 19. říj 2016, 09:30, celkem upraveno 1 x.
WheelMan : Jsi rozumný člověk, hrozbu, kterou by nešlo odvrátit vyhodnotíš sám. V tvé pozici bych střílel, kdybych se cítil ohrožen.
1 ) Nemůžu utéct a už jen jedna dobře mířená na hlavu mě vypne
2 ) Nemám možnost se krýt, uhnout, otočit se, kleknout..natož utíkat
3) Z pohledu zákona/morálky...je to totéž jako mlátit dítě, ženu, nebo psychicky oslabeného jedince. Tím tě nepřirovnávám k někomu, kdo je dementní, jen říkám, že kdo si potřebuje hormóny vybíjet naněkom, kdo je proti němu v drastické nevýhodě, musí počítat se vším
Nůž nebo paralyzér by u tebe neměl takový efekt, jako u plně moblního člověka. Při zvážení těchto aspektů a možné obrany vozíčkáře, která je minimální s přihlédnutím na "bezmozka", který napadne takto postiženého člověka bych se tím nezabýval ani 10minut.
Ikdyby mě vozíčkář nadával, plival po mě a urážel mě, celou mou rodinu a přítelkyni nazval prostitkou, tak bych tak maximálně v ráži plivnul já po něm
No ale to je tak vše. Já narozdíl od něj můžu odejít a říct si "je to debil"...(nedokážu si představit, že by se něco takového stalo)
A u soudu ? To bych se hájil jednoznačně způsobem - "Aha...tak mi poraďte, kam jsem měl asi utéct a nejlépe i jak jsem to měl udělat". Kdybych ho nezastřelil, sám jsem mrtvej a to by se státu možná i hodilo, že ? " Udělal bych tam ze sebe úplného chudáka a dal jim sežrat všechny křivdy, kterých se stát na lidech jako ty dopouští. člověk třeba 30let pracuje, pak kvůli úrazu, nemoci skončí na vozíku a stát si s tebou vytře...
1 ) Nemůžu utéct a už jen jedna dobře mířená na hlavu mě vypne
2 ) Nemám možnost se krýt, uhnout, otočit se, kleknout..natož utíkat
3) Z pohledu zákona/morálky...je to totéž jako mlátit dítě, ženu, nebo psychicky oslabeného jedince. Tím tě nepřirovnávám k někomu, kdo je dementní, jen říkám, že kdo si potřebuje hormóny vybíjet naněkom, kdo je proti němu v drastické nevýhodě, musí počítat se vším
Nůž nebo paralyzér by u tebe neměl takový efekt, jako u plně moblního člověka. Při zvážení těchto aspektů a možné obrany vozíčkáře, která je minimální s přihlédnutím na "bezmozka", který napadne takto postiženého člověka bych se tím nezabýval ani 10minut.
Ikdyby mě vozíčkář nadával, plival po mě a urážel mě, celou mou rodinu a přítelkyni nazval prostitkou, tak bych tak maximálně v ráži plivnul já po něm
No ale to je tak vše. Já narozdíl od něj můžu odejít a říct si "je to debil"...(nedokážu si představit, že by se něco takového stalo)A u soudu ? To bych se hájil jednoznačně způsobem - "Aha...tak mi poraďte, kam jsem měl asi utéct a nejlépe i jak jsem to měl udělat". Kdybych ho nezastřelil, sám jsem mrtvej a to by se státu možná i hodilo, že ? " Udělal bych tam ze sebe úplného chudáka a dal jim sežrat všechny křivdy, kterých se stát na lidech jako ty dopouští. člověk třeba 30let pracuje, pak kvůli úrazu, nemoci skončí na vozíku a stát si s tebou vytře...
-
SansLogique - Příspěvky: 1007
Steiner - tak teda musím říct, že se mi tenhle případ moc nezamlouvá, i když chápu relevanci pro vozíčkáře pod vlivem.
Ale vožralej jede autem s bouchačkou za pasem a jak se tam praví "bez důvodu" zastaví u bandy nejspíš taky vožralejch u putyky? Varovnej výstřel přímo do chlapa a vzápětí dalších 5?
WTF?
Kdyby jako auto nebyla uvedená Škoda 110, myslel bych si, že to byl nějakej Janouškův příbuznej.
Ale vožralej jede autem s bouchačkou za pasem a jak se tam praví "bez důvodu" zastaví u bandy nejspíš taky vožralejch u putyky? Varovnej výstřel přímo do chlapa a vzápětí dalších 5?
WTF?
Kdyby jako auto nebyla uvedená Škoda 110, myslel bych si, že to byl nějakej Janouškův příbuznej.
SansLogique: to není o tom, kdo z těch dvou byl míň hodnej a kdo víc zlej, ale o tom co to je a co není nutná obrana
no a co? zakon sice zakazuje noseni zbrane pod vlivem, ale to je pri NO/KN absolutni putna
I nelegalni zbran se muze pouzit pri NO/KN a taky je to legalni. Samozrejme je postih pak jinej ktery nesouvisi s KN/NO. A i to by se dalo vykladat. Napriklad kdyby mi nekdo aktivne vyhrozoval a proto sem si poridil zbran a nakonec jsem ji pouzil tak je imho i nakup te zbrane v souvislosti s NO a to beztresne (ale nejsem pravnik). V kazdem pripade, pri samotnem pouziti je to putna.
Samozrejmne, pak tu mame fakt hloupe soudce ktere na to nehledi (viz pripad ozralej policista vs agresivni pes a majitel)
I nelegalni zbran se muze pouzit pri NO/KN a taky je to legalni. Samozrejme je postih pak jinej ktery nesouvisi s KN/NO. A i to by se dalo vykladat. Napriklad kdyby mi nekdo aktivne vyhrozoval a proto sem si poridil zbran a nakonec jsem ji pouzil tak je imho i nakup te zbrane v souvislosti s NO a to beztresne (ale nejsem pravnik). V kazdem pripade, pri samotnem pouziti je to putna.
Samozrejmne, pak tu mame fakt hloupe soudce ktere na to nehledi (viz pripad ozralej policista vs agresivni pes a majitel)
Ono je mi nekdy k placi: http://liberec.idnes.cz/muz-ktery-jedno ... -zpravy_tm
Vsimejte ten citat:
Kdyz uz ani statni zastupce nezna zakon, pak to vidim fakt blede
Vsimejte ten citat:
Upozornil ale na to, že Rathovský nejednal v nutné obraně. „Nutná obrana nesmí být nepřiměřená útoku. Může být intenzivnější než útok, ale ten musí trvat. Mám zato, že vůči obžalovanému útok neprobíhal,“ řekl Kadlček.
Kdyz uz ani statni zastupce nezna zakon, pak to vidim fakt blede