Profil SIG 210 – zbraň pro gentlemany

Tak tato zbraň je výjimečná – je to zbraň gentlemana a milovníka zbraní vyráběných řemeslníky a ne dnešní běžný výrobek vypadávající z pod lisu nebo pečený a lisovaný ve formách...

Předchůdci

Švýcarské zbraně vždy sluly mimořádnou kvalitou a zatímco s výrobou dlouhých střelných zbraní sahaly švýcarské ozbrojené síly po práci místních konstruktérů, v oboru samonabíjecích pistolí volily zpočátku licenční výrobu zahraničních vzorů. Již před první světovou válkou zavedly do výzbroje známou pistoli Parabellum v provedení model 1906 a ráži 7,65mm Luger. V meziválečné době byla zbraň modernizována na model 1906/29, ale bylo zřejmé, že zbraň je již za svým zenitem. Při hledání náhrady se Švýcaři poohlédli po práci Charlese Pettera, který zkonstruoval u nás málo známou, ale ve své době vynikající zbraň: francouzskou služební pistoli MAS 35.

Progresivní konstrukce

Úpravy velmi zdařilého francouzského předchůdce ale byly nutné, nejvýznamnější byl přechod na náboj 9mm Luger. Originální Petterův způsob snížení zadku hlavně pro odemčení pomocí ledvinového otvoru pro vodicí kolík, který je současně demontážním čepem. Uzamčení zbraně je klasicky „Browningovské“ pomocí žeber na hlavni. A vedení závěru vnitřními drážkami v těle zbraně bylo od té doby úspěšně uplatněno třeba u naší slavné ČZ 75. Prototypy z roku 1944 měly i dvouřadý zásobník na šestnáct ran, který ale nakonec nebyl pro sériové zbraně použit. Spoušťový mechanismus je klasický SA (single action – jednočinná spoušť, pozn. MarK) s původně netypickou pojistkou, která nezajišťuje nataženou zbraň, ale blokuje manipulaci s kohoutem a tím i závěrem, pokud je zbraň zajištěna v nenataženém stavu. To je asi největší zvláštnost, která může uživatele překvapit. U civilních modelů docházelo k modifikacím, upravujícím funkci dle běžných zvyklostí.

Civilní kariéra

Původní zbraň, která byla ve výzbroji v létech 1949 až 1975 se stala brzy vyhledávanou zbraní i pro různé disciplíny sportovní střelby. Proto nepřekvapí, když po jejím nahrazení zbraní známou jako SIG 220 výroba stále pokračovala pro civilní trh. Díky spojení švýcarského SIG se známou německou firmou Sauer se otevřely i možnosti exportu, které byly kvůli přísným švýcarským zákonům o neutralitě původnímu výrobci uzavřeny. Na trhu se objevilo velké množství jak malosériových modifikací od různých laditelů, tak i sportovní modifikce od původního výrobce. Na původní základ se montovaly delší pouzdra závěru s terčovými hlavněmi a mířidly, používaly se různé modifikace spoušťového mechanismu a podobně. Také původní zachycení zásobníku zespodu bylo nahrazeno moderním záchytem umístěným u kořene lučíku, jak je dnes běžné. Žel některé sportovní úpravy, zejména montáže stavitelných mířidel, měly daleko do jednoduché elegance původního modelu a dosti narušovaly boční profil zbraně.

Náš exemplář

V tomto profilu zobrazený exemplář tyto nectnosti nemá – je, dalo by se říci, jen lehce customizován a to velmi citlivě. Spoušťový mechanismus má hladký chod, stejně jako celý mechanismus zbraně. Oproti původnímu modelu má pouze lehce upravený „bobřák“ pro hlubší držení zbraně, přední část rukojeti je zdrsněna a zásobník je opatřen botkou, plynule navazující na rukojeť. Zbraň je díky tomu až elegantně strohá, jak se na vojenskou pistoli sluší a patří. Přitom dokonalost zpracování a povrchová úprava jsou vynikající. Zhyzdit něco takového, třeba trychtýřem pro rychlejší zavedení zásobníku nebo světlovodnou muškou by mohl pouze barbar. Je to zbraň gentlemana a milovníka zbraní vyráběných řemeslníky a ne výrobek vypadávající z pod lisu, nebo pečený ve formách, jak je při moderní výrobě dnes zvykem...

Technický popis a funkce

Po technické stránce se jedná o celokovovou samonabíjecí pistoli, pracující na principu krátkého zpětného rázu. Tím je myšleno, že při výstřelu tvoří hlaveň se závěrem pevně spojený celek, k jehož odemčení dojde během pohybu vzad, po dráze jenž je kratší než délka náboje. K odemčení hlavně dochází jejím snížením, přes kulisu ledvinovítého tvaru na jejím spodku, kterou prochází rozborný čep. Tento způsob konstrukce se také někdy nazývá bezčlánkovým. K uzamčení slouží dva ozuby na hlavni zapadající do drážek v závěru. Hlaveň má šestidrážkový vývrt a její celková délka je 120 mm. Zásobník je jednořadý, osmiranný. Zbraň je vybavena střeleckou pohotovostí – tedy zachycením závěru v zadní pozici po dostřílení nábojů v zásobníku. Spoušťový systém je jednofunkční, bez blokace úderníku. Tato tehdy celkem běžná koncepce by v současnosti asi byla napadána pro menší pohotovost jednofunkčního mechanismu a jeho bezpečnost, ale osobně jsem zastáncem názoru, že různé dnes tak oblíbené pojistky a „politická korektítka“, jak jim říkám, proti hlouposti stejně neochrání a spíše jen zvyšují riziko závady ve chvíli, kdy to bude nejméně potřeba. Zajímavé je poměrně malé výhozní okénko, které je tak krátké, že ani nedosahuje k vytahovači, jak vidíte na fotkách. Vratná pružina tvoří s vodicí tyčkou pevný celek, který se při rozborce pro čištění vyjímá najednou, takže se zmenší nebezpečí ztráty jednotlivých dílů. Odstraňování případných závad tím bude dosti ztíženo. Další zvláštností je výše zmíněné vedení závěru ve vnitřních drážkách. Závěr je pak užší než tělo zbraně a má nízkou konstrukci. Mířidla jsou jednoduchá, klasické konstrukce s hranolovou muškou. Ovládací prvky jsou jen na levé straně zbraně a sestávají ze záchytu závěru, pojistky a záchytu zásobníku. Zbraň je osazena jednodílnými střenkami šálové kostrukce z kvalitního dřeva. Díky štíhlé konstrukci je možno poměrně jednoduše customizovat zbraň střenkami vyrobenými na míru, které půjde upravit pro snad každou ruku. Povrch je opatřen matným brynýrem, minimalizujícím odlesky. Z popisků vyplývá i původ zbraně – je vyrobena v německu.

Sborka a rozborka

Pro čištění se provádí rozborka způsobem, který lze nazvat klasickým: Zkontrolujeme zbraň a směrem do bezpečného prostoru ji vybijeme. Vyjmeme zásobník a při závěru staženém dozadu povytáhneme do strany záchyt závěru. Povolíme závěr vpřed a vytáhneme záchyt úplně. Směrem dopředu vyjmeme závěr s hlavní a vratnou pružinou, které od sebe oddělíme. Sborka se provádí v opačném pořadí.