Puška G3 – poválečná legenda

V dnešním profilu vám přinášíme extra kousek, který se na českých střelnicích vidí jen málokdy. Civilní verzi známé vojenské zbraně G 3, vyrobenou pod označením XR 41 firmou Sabre Defence.

Revoluční systém uzamčení

Během druhé světové války vzniklo v tehdejším Německu neuvěřitelné množství prototypů zbraní, které se staly základem vývoje v mnoha dalších zemích. Jedním z příkladů mohou být třeba dodnes používané revolverové kanóny, bez nichž bychom si nedokázali představit výzbroj mnoha slavných letadel. Systém polouzamčení závěru pomocí válečků má svůj původ ještě v předválečném Polsku, v patentovaném systému konstruktéra Edwarda Stecke. Díky studiu prototypů, získaných jako válečná kořist, se dostal do rukou německých konstruktérů.

Vznik útočné pušky

Ačkoliv jsme měli ve zvyku nevěřit zprávám o tom, jak moc byli v zemi kde „včera znamenalo již předevčírem“ skvělí a výteční, první předobraz útočné pušky vznikl kupodivu opravdu v Rusku, dokonce ještě za cara – a byl téměř okamžitě zapomenut. Až v době druhé světové války se objevily zbraně, které lze za útočné pušky, jak je známe dnes, považovat a to včetně názvu Sturmgewehr (německy: Sturm – útok či bouře, Gewehr – puška; pozn. MarK), který byl přeložen do mnoha světových jazyků a je pro tyto zbraně používán dodnes. Po válce odešli někteří němečtí konstruktéři do Španělska, kde u firmy CETME začíná historie naší zbraně.

Náboj

Náboj je pochopitelně důležitou součástí zbraňového systému. Původní německý náboj 7,92x33, který je výkonovým ekvivalentem sovětského náboje 7,62x39 pro Automat Kalašnikov, se však již dále nevyvíjel a země NATO přijali jako standard náboj T 65 v ráži 7,62x51, neboli známý .308 Winchester. Tento náboj je sice velmi přesný a účinný, je však velký a zbraně, které jej používají, nepatří k nejlehčím.

CETME B

V španělské firmě CETME nakonec s jedním mezipřistáním ve Francii zakotvil Ludwig Vorgrimler – jeden z tvůrců poslední německé útočné pušky Stg. 45 (Stg – německá zkratka pro Sturmgewehr; pozn. MarK), které bylo vyrobeno jen pár desítek kusů. Pušky CETME se staly základní zbraní Španělské armády a díky „návratu domů“ k firmě Heckler und Koch se rozšířily do celého světa. V roce 1956 bylo totiž rozhodnuto nahradit belgickou G 1 (FN FAL), ve výzbroji Bundeswehru jinou zbraní. V konkurenci zbraní G 2 (SIG 510) a G 4 (AR 10) vyhrála právě CETME B, známá od té doby jako G 3.

Vítězná cesta světem

Pochopitelně nezůstalo jen u Bundeswehru. Seznam zemí, které G 3 a její verze používají nebo používaly, má přes šedesát položek a licenčně byla vyráběna v nejméně deseti zemích světa, včetně evropských jako bylo Norsko, Dánsko, Švédsko, Portugalsko a další. Původní G 3 se pak stala základem vývoje zbraní pro ostrostřelce a odstřelovače, od spíše jen zpřesněných variant až po slavné a populární PSG-1 a MSG 90. Pochopitelně, že se pro export začaly vyvíjet i zmenšené a odlehčené verze pro náboje 7.62x39 a 5.56x45, označované jako HK 32 a HK 33. Pro sportovní střelce a výcvik záložníků se pak produkovaly varianty HK 41 což je G v semiauto verzi a posléze HK 91, která je upravena tak, aby do zbraně nešlo „vrátit“ původní spoušťový mechanismus pro střelbu dávkou, nemá tlumič plamene a prošla celkově takovým „zpolitickokorektěním“, či jak ony úpravy pro novou a hloupější legislativu nazvat. A právě licenční variantu HK 41, odpovídající rozměry a vybavením služební G3A3 a vyráběnou pro civilní trh v Anglii, máme na fotkách.

Těžká, stabilní a přesná

Hmotnost zbraně je to první, čeho si všimnete, jen jak ji uchopíte do rukou. 4,5 kg už jsou přece jen znát. Však také její náboj je o 60 % výkonnější, než nám známý „samopalák“. Hmotností je tedy někde mezi americkými AR 10 a M 14. Nechtěl bych se s ní tahat v boji džunglí a jako zbraň pro přežití bych si vybral spíše náš vz. 58 nebo něco na stejný náboj. Ale jako zbraň pro střelbu z místa s použitím dvojnožky a optiky je skvělá. I průměrný střelec s běžným zcivilněným střelivem může dosáhnout na 100 m „desítkového“ rozptylu. A to jsme použili nejlevnější střelivo na trhu.

Zajímavý je vzhled nábojnic. Nábojová komora je totiž opatřena tzv. Revelliho drážkami, díky kterým nábojnice jakoby „plave“ ve vrstvičce plynů a zbraň je pak spolehlivější. Při střelbě z volné ruky bez opory mne zbraň „táhla“ už trochu dopředu, ale měla velmi dobře zvládnutelný zpětný ráz. Nevýhodou pro přebíječe by mohlo být, že některé nábojnice byly dosti „domlácené“, u jednoho provedení levného zcivilněného střeliva dokonce tak ohnuty, že by je asi ani přebíjet nešlo, i kdyby se nejednalo o provedení se zápalkou Berdan.

Mnoho doplňků

Protože se mi majitel neprozřetelně zmínil o tom, že kromě optiky a dvojnožky má i dřevěné předpažbí a pažbu, donutil jsem ho při mé další navštěvě, aby je namontoval na zbraň a předvedl. Pochopitelně, že kvalitní plast je dnes pro služební zbraň vhodnější, ale zbraň jako by převlečením do dřeva získala duši. Součástí soupravy je tedy kromě dřevěných doplňků a pažby také pažba a předpažbí plastové, a to ve dvou provedeních - pro dvojnožku a bez ní. A pochopitelně, že vše korunuje optika – puškohled Hensoldt 4x24. Právě s ní získává zbraň na půvabu. Samozřejmostí jsou i zásobníky na deset a dvacet nábojů a ponosový řemen.

Technický popis

G3 a její licenční civilní verze XR 41 je útočná (v případě XR 41 bychom řekli spíše taktická) puška na náboj 7,62x51. Pracuje na principu polouzamčeného závěru s válečky. Při výstřelu je pohyb čela závěru zpomalen převodem pohybu právě přes uzamykací válečky. Zbraň tedy nepotřebuje odběr plynů a díky menší hmotnosti a počtu pohyblivých částí je přesnější než jiné systémy. Hlaveň bývá polygonální, chromovaná. Zásobníky klasické odnímatelné na 10 a 20 ran. Rozborka zbraně se provádí (pochopitelně po vybití, zkontrolování a ráně jistoty!) vytlačením dvou čepů za rukojetí u spoušťového mechanismu. Po demontáži spoušťového mechanismu a uvolnění rukojeti je možno vytáhnout ze zbraně závěr k vyčištění. Předpažbí se demontuje uvolněním třetího čepu na jeho spodní straně. Montáž se provádí obráceně.

Zbraň pro zážitek

Podobně jako třeba semiauto verze známého samopalu Thompson, jehož profil vám časem také přinesu, se jedná o zbraň „pro zážitek“, nikoliv praxi českého sportovního střelce. Pro přežití bych si vzal raději naši „Kosu“, na závody IPSC a podobně spíše nějaký klon AR 15. Při lovu s XR 41 by vás asi místní nimrodi ukřižovali. Ale jen tak si sedět nebo ležet za zbraní a střílet si pohodově desítky, to prostě je zážitek. A podobně jako u zmiňovaného Tommy Gunu i dost dobrý důvod zapátrat, jestli náhodou není jeden z oněch tří exemplářů, jež se prý na našem území nacházejí, k mání. Vždyť mít vzácně se vyskytující verzi známé zbraně je tak fajn pocit...