Skoro neuvěřitelné.

Petzold: také mi ta Freudova hláška uvízla v paměti. Má ovšem chybu, že ji člověk musí používat selektivně. Říct tohle šéfovi, aby se člověk bál, že bude mít potom "nedospělé" prémie. Stejně tak bych to neříkal přítelkyni. Mohlo by se se stát, že kdybych po ní něco intimního chtěl, odbyla ...

Nejlepší je takovému hloučku se vyhnout. Jít prostě jinudy. A když to nejde, tak se snažit si od nich alespoň udržet odstup. Si teda skromně myslím. Zažít bych to nechtěl.

Já si myslím, že by mělo bohatě stačit tasit zbraň. Útočník by měl být zaskočen situací, se kterou nemohl počítat, jeho logickou reakcí by měl být útěk. Pokud tomu tak není, a on se zbraně nezalekne, žádné proslovy ho asi už moc nezviklají, a stejně dojde na střelbu. V lepším případě výstražnou.

jhora: To, co popisuješ je něco jako instinkt predátora. I ta nejlítější šelma couvne, pokud vycítí, že oběť je odhodlána bránit se tak intentzivně, že by to pro ni mohlo znamenat zranění, nebo dokonce smrt. To je prostě zákon přírody.

Knop: Máš bohužel ve všech bodech pravdu. Takže se celé toto vlákono dá shrnout asi takto: nejlepší poslední slova před výstřelem jsou žádná slova.

Svědky budeš muset řešit v okamžiku, kdy tasíš zbraň. Nemusíš ani střílet. Za "nebezpečné vyhrožování" ase dá jít také sedět.

Právní výhružky nejsou určeny útočníkovi. Ty jsou pro uši svědků.

Jak už zde někteří psali, je rozdíl, zda se událost seběhla se svědky, anebo bez. Přítomnost svědků můžu obrátit ve svůj prospěch. Třeba takhle: Schovej tu kudlu, je tady dost lidí, kteří mi dosvědčí, jak to bylo.

Sysop: Hrat slusnaka nema smysl. Ne, jsem debil a magor, zabijim na pockani a je mi to uplne u prdele - idealni informace pro agresora. Zadny agresor nechce chcipnout pro penezenku, nebo klice od auta, to fakt ne. S tím naprostý souhlas. Obránce v důchodovém věku pak může útočníka informovat třeba o...

Poslední výstražná slova? Pro ráži 44 mag. například: "tohle vole zabije ledního medvěda, tak toho nech, nebo to vážně zmáčknu". A tvářit se přitom jak Clint Eastwood.

Průšvih je v tom, že obvykle ten, kdo neví si myslí, že ví. A ještě chce o tom přesvědčovat ostatní, a uráží se, když mu to nežerou. To je realita života.

lubos.zama: I tak bych byl opatrný. I s takovým gun-pozitivně naladěným sousedem může časem dojít k rozepřím, a držení zbrojáku je přímo ideální k vyřizování účtů. Aby se mě někdo ptal, co mám v tý tašce, to jsem naštěstí ještě nezažil. Asi bych se ho zeptal, co je mu do toho.

Společenská atmosféra je bohužel taková, že o tom, že někdo vlastní ZP by kromě policie, obvodního lékaře, případně životního partnera (pokud mu člověk důvěřuje) neměl vědět nikdo další. Pro sichr ani vlastní dospělé děti ne! Jeden syn může být klidně zkušebním komisařem, což samozřejmě není problém...

Jak řekl Sigmund Freud: "Strach ze zbraní je znakem sexuální a emocionální nedospělosti." Pani doktorka byla zřejmě "sexuálně a emocionálně" nedospělá. Ale určitě bych jí na to neupozorňoval.