Zbraň a otázka "Na co to máš?"

[mobil-man]

Onehdá jsem vezl v pouzdru na rybářské pruty také dlouhou malorážku přes půl republiky vlakem a to bez PZ (nově koupená). Na Hlavním nádraží v Praze za mnou šli dva pčr a chvíli jsem si vážně myslel, že mají podezření, ale jelikož jsem s tím vlezl do vlaku a opět jel 3 hodiny bez vyrušení, tak mi došlo, že to jsou věci, kterých si nikdo nevšimne.
BTW na privátě jsem spolubydlícího s mým stavem seznámil, ukázal mu, co mám u pasu a on mi řekl, že předtím bydlel s člověkem, který měl japonský meč na koleji a tak ho už nic nerozhodí

[KarlosP]

Já bych ty starší tak nepodceňoval. Když jsem rodičům (už také v penzi) opatrně oznamoval, že jsem si pořídil ZP a zbraň, řekla máti, že je to správné, že každý slušný člověk by měl mít zbraň a že doufá, že se podobně zařídí i můj mladší bratr. Naše sousedka, zvídavá starší dáma, když nás poněkolikáté pozorovala jak nakládáme do auta výbavu (máme vše v černých taškách, nic není vidět) chtěla vědět kam s tím míříme. Nelhal jsem - „Na střelnici“. Řekla akorát „Aha“. V létě nás potkala se svým malým vnoučkem a na jeho dotaz co má ten pán v té velké tašce, prostě odpověděla „pušku“. Předpokládám, že minimálně jedné další sousedce to taky řekla a nikdo s tím nemá problém. Myslím, že záleží hlavně na tom, jak tě okolí vnímá. Pokud jako nevyrovnaného magora, budou mít strach, jestli jsi pro ně slušný člověk, budou třeba ještě rádi že mají někoho se zbraní v domě.

[kleofash]

Má první návštěva u rodičů s revolverem u pasu:
Schválně jsem sundal svetr, aby byla zbraň vidět. Táta se hned přiřítil a ptal se: "Co to máš? Colta? Wessona? Rugera? Ukááááž".
Máti jenom: "Ukaž, není to moc těžký, nepouští to špínu?".

takže tak

[Georg]

Když jsem si nesl "dlouhou" ve futrálu z paneláku do auta před domem, sousedz vedlejšího vchodu se kterým se znám již několik let na ulici na mne zavolal: "co to neseš, to není tágo, že ?" (dřív jsme spolu chodívali hrát kulec). Nevim kdo vše to mohl slyšet, a proto jsem už dopředu měl na tyto případy připravenou odpověď: "Jedu na ryby !" a soused znova: "a co ty sluchátka ?" a já: "já mám u toho chytání děsně rád klid !" Jen se pousmál a nikdo dál nic neřešil

[dagobert]

Hned po práci jsem se chystal na střelnici, takže jsem měl malorážku s sebou v práci. Kolegové všichni jak malí kluci "půjč, ukaž..." A z hecu navedli sekuriťáka dole u dveří, ať se zeptá, co to táhnu ve futrálu.
"Sportovní náčiní" Dál se neptal.
Jako sportovce tě lidi akceptují mnohem snáz, než když se jim pokoušíš vysvětlit, jak je to s právem na zbraň na obranu. To je až další krok pro ty, co se chytí a chtějí si taky zasportovat, na těch se pak dál pracuje.

[Urdo von Fuj]

"Na co to máš" je jediná správná odpověď: na patrony.
Pokud se někdo zeptá: "Proč to máš" je IMHO správná odpověď: "Protože můžu". Všechny ostatní diskuze vedou k polemice, ve které skončíte tak, že budete obhajovat právo nosit/držet. Nakrásně se může stát, že právo neuargumentujete.

Zbraně vyvolávají emoce - to je klíčové - proto čekejte diskuzi emotivní, zaměřenou na city. Protože souběžně platí "efekt ze ztráty je vyšší, než efekt z příjmu" musíte být v argumentaci 5x lepší (vřele doporučuji: http://knihy.cpress.cz/proc-je-vzduch-zadarmo-a-panenstvi-drahe.html) Kolkolem - výsledkem konfrontace "Proč to máš" bude spíš ztráta.

[graver]

"Na co to máš?"

Na střílení.

[KlokanXM]

Odpověď "na terče" je ideálně neutrální.

[graver]

správná odpověď: "Protože můžu". Všechny ostatní diskuze vedou k polemice.

Nikoliv. Já nemám zbraň, protože ji mít můžu, ale z jiného důvodu. Nebýt tohoto důvodu, nepořídil bych si ji, i když můžu. Syfilis taky můžu mít a přesto ji nemám (tedy aspoň doufám ). A na polemiku musí být nejméně dva.

[sided]

Ale naopak, protože můžu je správná odpověď. Portřebuju ji na ochranu ŽZM? Ano ale tak jednu, možná dvě. Na lov? Jistě, brokovnici a dvě kulové...... Ale když mám v almaře sedm krátkých a patnáct dlouhých (například) tak je to proto, že chci, můžu a je to legální. A nechápu proč bych se měl na cokoli vymlouvat. Přijde někomu normální se ptát proč má někdo sedm aut nebo třicet motorek a pri tom nemá ani řidičák

[Urdo von Fuj]

@Graver: není podstatné, jestli ho chceš, nebo nechceš - ale jestli ho dostat můžeš. Britští soudruzi pak demonstrují, že chtít sice můžou, ale nedostanou - protože nemůžou.

Pokud vlastníš a držíš, pak jsi samozřejmě "chtěl", co je nejdůležitější - hlavně jsi "mohl". Tedy tvoje právo je "moci".
Nakonec, toto je jenom taková filipika, myšlenka je taková, že o právech a jejich využívání se nediskutuje.

[gunslinger]

Když se doma dohmatli že si dělám zbrojak tak mi bylo zdeleno ze zbran do baraku nesmí a že jsem psychopat a pod. podobné to bylo i s motorkou ale rekl bych že ty zbraně prožívají víc. Naštěstí je v plánu stěhování do vlastního;-)

[jjoozziinn]

Zbraně se mi líbili od jak živa. V 18 si koupil perkuse,tenkrát ještě bez ZP a v 21 hned zbroják. Jeden z mých bratru o 10 let starší vždycky tíhnul ke zbraním taky ,akorát byl vždycky línej si ho udělat. Máti klasickej pacifista ,chvíly remcala, ale pak v pohodě. Když jsem začal hodit s holkou,teď už s mojí ženou,a měl se k ní nastěhovat se všemi věcmi a řekl jí že v trezoru mám bouchačku,tak řekla ,ani náhodou zbraň ke mě domu nesmí. Moje odpověď byla jednoduchá. Nejde pistole ,nejdu já. Od té doby pohoda. Dokonce jsem si k svátku mohl v pohodě koupit King cobru. Vzala ji do ruky a řekla, hezkej plyšák, doufám že s ním nebudeš spát. S dětmi doma čistím pistole po střelnici od malinka a pohoda. Jen tchán je prudič a vykřikoval,na co to máš a co s tím děláš a zabijou se ti děti a takový ty kecy. Ale to mě netrápí,protože s ním nebydlím prudil jen jednou ,když se to dozvěděl.Jinak snad všichni známí a kolegové z práce vědí, že mám zbraně a v podstatě nikdy jsem se s negativním ohlasem nesetkal. Pár lidí jsem vzal i na střelnici, protože si to chtěli vyzkoušet. Některý nadšený,jiný že dobrý ale jednou stačilo. Takže až na tchána, žádná proti zbraňová nálada.

[tslaby]

Já mám zbroják už přibližně rok, tudíž od 21 a když jsem to doma oznámil, tak reakce rodičů byla: Tvoje rozhodnutí, tvoje peníze, tvoje starost. Stejná reakce byla i u první pistole. V mém okolí taky v pohodě, někteří kamarádi i projevili zájem jet někdy se mnou na střelnici, ale ještě se k tomu nerozhoupali

[jernom]

Já se zatím setkával s rozumnýma lidima. Byl jsem ale nedávno u matky mé přítelkyně, když u mě zahlédla teleskop ptala se na co ho mám. Vypadala, že chápe proč ho nosím. O týden před tím, když jsem jel taky od nich se do mě naváželi 3 romové v náladě a jeden měl enormní chuť mi boxerem upravit úsměv ale sám se bál. Ostatní se zdráhali, prý jsou v podmínce. Zdrhl jsem a pak jim jel autobus tak byl klid.

Přes toto všechno, když jsem odjel prý vykládala jaký jsem ozbrojený magor a zbraně doma nechce... To ani neví, že mám ZP. Už předtím vypadala jako magor, tohle to potvrdilo:D Ještě, že je přítelkyně po tatínkovi...