Stanovená záloha státu včera, dnes a zítra
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
Protože bylo minulé vlákno bez jakéhokoliv vysvětlení smazáno, zakládám toto nové a zakládám ho záměrně v sekci OFF-TOPIC, kde je žvanění povoleno.
Jako výkop použiju část textu Tomáše Gawrona, který shrnul hranatý stůl na toto téma v parlamentu a doplnil ho o svoje sny a přání, což je z jeho pohledu vytvoření civilní stráže. Text pochází z jeho blogu: https://zbrojnice.com/2025/05/03/komple ... loh-statu/
Vložil jsem do toho pár svých poznámek, protože některé věci si zaslouží komentář.
Čtyři roky po účinnosti zákona č. 14/21 Sb. (svým číslem odkazujícího na symbolický počátek 600leté historie českého civilního držení zbraní), resp. po třech letech od faktického zavedení systému střelecké přípravy, je členy stanovené zálohy státu (SZS) přibližně 1.800 osob, z toho na 400 získalo pokročilou aprobaci. Byť zákon, který byl přijat ve Sněmovně v poměru 89:0 a v Senátu 64:0, předpokládá existenci SZS jak pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti (pod MV) tak i obrany (pod MO), reálně existuje pouze prvý. Ministerstvo obrany a Armáda navzdory zákonnému pověření stanovené zálohy odmítají. O to více jsou absurdní různě se objevující nápady na “zapojení myslivců” apod. Neúčast zástupců Ministerstva obrany byla symbolická, v případě Armády České republiky nepřekvapující.
V současnosti Ministerstvo vnitra podporuje systém střelecké přípravy přímými finančními náklady ve výši 3,5 mil Kč v podobě příspěvků na střelivo. Stát tedy dosáhl počtu 1.800 členů stanovené zálohy při průměrném ročním nákladu přibližně 2.000,- Kč na osobu. To nejlépe ilustruje míru odhodlání členů, jejichž vlastní investice na dosažení pokročilé aprobace v konečném souhrnu typicky dosahuje až 200.000,- Kč na osobu (bez zohlednění samotného času). Počet ochotníků schopných nést takto vysokou nákladnost se v čase postupně vyčerpá, s čímž souvisí obava, že hlavní “vlna” zájemců o systém střelecké přípravy již kulminuje.
Můj komentář: 1800 kusů je celkový počet lidí, ale osob s pokročilou aprobací je cca 400 (informace od akreditované osoby). Pro 400 lidí nemá velký smysl měnit zákony, pokud se nejedná o transqueerjednorožce...
Vyčíslení nákladů 200000 řekl v úvodním příspěvku pan Brebera, vystupující za Českou zbrojovku. Tato informace není přesná, reálné náklady mohou být a zpravidla jsou výrazně nižší, ale mohou být i několikanásobně vyšší. U Zbrojovky si lze zbraně zapůjčit, místo balistiky lze mít atrapu... Chápu tu informaci jako součást marketingu, ale asi to moc nefunguje jako pozvánka pro nové členy.
Současná právní úprava nestanoví členům stanovené zálohy žádné úkoly ani povinnosti. Z hlediska zákona se tedy na ně vztahují především obecná ustanovení týkající se krizových stavů, podobně jako například na zdravotníky, kterým byla nařízena pracovní povinnost v době C19. Armádní databáze se SZS nejsou nijak propojeny, a tedy nedokáží SZS zohlednit ani v případě hromadných odvodů.
Vysoká finanční náročnost společně s nevyjasněnou úpravou úkolů a povinností SZS se, vedle odmítavého postoje Ministerstva obrany a Armády České republiky, v současnosti ukazují být hlavními překážkami pro další rozšíření systému střelecké přípravy.
[b]Můj komentář:[/b] obrana není schopna naplnit rekrutační plány a navíc si paní ministrová vymyslela systém dobrovolného předurčení, tohle evidentně vnímá jako něco, co se jich netýká. A až za šest let ruský mužik na korbě tanku zaklepe na celnici u Lanžhota, budou volat do zbraně každého, kdo udrží stolici.
Před hledáním odpovědi na otázku, co by stanovené zálohy měly a mohly dělat, je nezbytné nejprve určit, jaké jsou kapacitní cíle a možnosti SZS. Poslanec Růžička v této souvislosti jako o možném cíli na nejbližší období hovořil o oslovení alespoň 10% držitelů zbrojních průkazů, tj. přibližně 30.000 osob.
Jiří Hübner (ODS) ve svém příspěvku propojil kombinaci zkušeností z armádního diverzního výcviku, velení městské policie, dekády v Aktivní záloze AČR a především zkušeností z Ukrajiny, kam od března 2022 osobně dopravoval pomoc k obraně proti ruským okupantům. Konstatoval, že při běžné cestě s pomocí musí absolvovat přibližně 25 checkpointů, které vedle symbolické přítomnosti policistů či vojáků v naprosté většině zajišťují domobranci. Dříve v civilním oblečení, dnes sice formálně hlavně v uniformách Teritoriální obrany, stále se ale jedná o lidi mající běžná denní zaměstnání. Na checkpoint jdou “po šichtě”, a následně si jdou domů odpočinout. “Po mé první cestě na Ukrajinu jsem se zděšený probudil s poznáním, že Česká republika není připravena, protože jsem si hlavně uvědomil, kolik budeme potřebovat lidí. (…) Máme přibližně 6.000 obcí, v případě nějaké větší krize bychom řešili kompletní pokrytí ČR a vynucení opaVtření typu zákaz vycházení, omezení cestování, apod. K tomu je potřeba mít někoho, kdo má přístup do základních registrů, aby zkontroloval občanku a ověřil údaje v databázi. Ten k sobě potřebuje dva nebo tři lidi jako ochranku. Rozhodně k tomu nepotřebujete super vycvičené super vojáky. Potřebujete lidi, kteří jsou ochotni ve volném čase dělat tuto práci. (…) Pokud by takový systém měl v ČR fungovat naplno, pak by pro něj bylo potřeba 120.000 lidí.”
Můj komentář: pan velitel obecních strážníků za ODS přišel s myšlenkou, že by stanovené zálohy státu měly (A) fungovat jako teritoriální obrana (domobrana, národní garda - dosaďme si sami), (B) měly být podřízeny obecním strážníkům. V tom případě by se asi měly kurzy rozšířit o téma "instalace botiček" a "měření rychlosti vozidel tam, kde nic nehrozí".
Armáda včetně Aktivních záloh by byla především na linii kontaktu, zatímco policie by se soustředila především na ochranu kritické infrastruktury, logistiky a plnění dalších úkolů zásadního významu z hlediska státu. Pokud je dnes po ohlášené střelbě běžné čekat na příjezd policejní hlídky 38 minut, jak by to asi vypadalo v reálné krizi?
Můj komentář: pan Gawron vychází z branného zákona - aktivní záloha a odvedenci jsou kanonfutr, profesionální armáda bude v dodávkách lovit mladíky na ulicích (vzor Ukrajina) a střežit státní objekty. Branná povinnost platí pro chlapce a děvčata od 18 do 60 let.
Tím je tedy definováno východisko č.1: stát by se měl snažit co nejrychleji navýšit počet členů stanovené zálohy na nejméně 30.000, přičemž cílový potřebný počet by měl být kolem 120.000 osob.
Můj komentář: zadarmo to budou dělat srdcaři a jestliže nemáme četníky ani vojáky (s výjimkou generálů, těch máme až příliš), motivační peníze na to nebudou. Navíc to předpokládá, že se zapojí prakticky polovina držitelů ZP skupiny E... Pokud se nevytvoří obdoba Svazarmu nebo Lidových Milicí, kde budou k dispozici zbraně, případně pokud se neobnoví branná výchova, tak nevím, jak toho dosáhnout. Verbální militarizace veřejného prostoru, kterou předvádí naše vláda, působí přesně naopak - čím víc militarizace, tím víc chcimírů.
Dalším zásadním poznatkem kulatého stolu je shrnutí zkušeností s typickým profilem současného účastníka kurzu střelecké přípravy. Jde především o osoby, které jsou připraveny být v případě krize zapojeny do plnění potřeb vnitřní bezpečnosti i obrany, ale v naprosté většině v období klidu odmítají jakoukoliv formu “služby”. Ať už jde o “čisté civily” nebo bývalé profesionální vojáky, několikatýdenní služební zapojení je pro ně mimo případy krizí neakceptovatelné. K tomu se namnoze přidává také odpor k hierarchickému a formalistickému systému. Členové SZS se chtějí realizovat pro své rodiny, podnikání či v zaměstnání, a být připraveni “to své”, včetně svobody, bránit předně v konkrétní rovině, tedy primárně v úrovni rodiny a obce.
Z tohoto hlediska jde o skupinu, která je pro rekrutační snahy MO a AČR zcela neoslovitelná. V míře, v jaké se v rámci SZS nacházejí lidé, kteří by mohli mít zájem o vstup například do AZ, by naopak systém střelecké přípravy mohl představovat důležitou vstupní bránu. Střelecká příprava pro účely obrany, pokud by byla zavedena, by se mohla zaměřit na činnosti typické pro vojenské využití, ať už jde o střelbu na velké vzdálenosti, užití RPG a obdobných zbraní, a případně i součinností výcvik s rotami AZ. Přechod k AZ by pak pro konkrétní osoby mohl být poměrně organický.
Jedním z příkladů, který v rámci kulatého stolu zazněl, jsou jednodenní kurzy střelby řízenými protitankovými střelami pro finské rezervisty, které jsou kapacitně naplněné na více než rok dopředu (přičemž většinu zájemců tvoří ženy). Za další příklad dobré praxe lze označit současný systém polského základního výcviku teritoriální obrany, který dobrovolníci mohou absolvovat v čistě víkendovém režimu.
Můj komentář: tuhle píčovinu řekl, pokud se nepletu, někdo z Hard tasku... Myslím, že vrátit se zpět k civilnímu držení zbraní, je v tomto kontextu nutné - přestaňte si honit ega a chlubit se, kdo dělá jaké kurzy pro kterou složku.
Východisko č. 2: Míra ochoty vlastního zapojení se napříč členy SZS liší, zejména ochota k zapojení mimo krizové situace je spíše nízká.
Kulatým stolem jako černá nit prostupovaly legislaturní a společenské dopady útoků z 15. a 21.12.2023. Přestože členové SZS mající pokročilou aprobaci představují nejpřipravenější část společnosti, s výjimkou členů zásahových či prvosledových jednotek policie, tak ani po osmém útoku masového vraha během jedné dekády se nijak neposunula veřejná debata o možném zapojení ozbrojených civilistů do ochrany měkkých cílů.
Respektive posunula – avšak nežádoucím směrem k absolutní tabuizaci. Akademik Univerzity Karlovy se v průběhu kulatého stolu například svěřil se zkušeností, že osobně zná vícero vyučujících – členů SZS, kteří by měli zájem se zapojit do ochrany své školy jakožto měkkého cíle. Avšak v současné atmosféře se bojí vůbec přiznat, že drží zbrojní průkaz, natož toto téma nadnést do hloubky. Ostrakizace občanských práv v oblasti civilního držení zbraní zejména ze strany masmédií byla obsahem vícero příspěvků.
Můj komentář: jestli se hoši bojí říct kolegům ve sborovně, že jsou držiteli ZP, tak jakou odvahu budou mít v případě nutnosti použít zbraň. Prostě si přiznejme, že si tady nevojáci plní chlapecké sny, ale jejich ochota k boji není vysoká.
Domnívám se, že jedním z důvodů macešského přístupu institucí k osobám, které mohou nejefektivněji zasáhnout proti možnému útoku na měkké cíle, je absence glejtu, který by formalizoval jejich postavení a provázal je se státem. I absolventi pokročilé aprobace jsou stále jen “čistými civilisty” zařazenými do obtížně uchopitelné stanovené zálohy státu.
Východisko č. 3: Je potřebné, aby na pokročilou aprobaci navazoval další stupeň, který umožní formalizovat postavení členů stanovené zálohy, kteří o to mají zájem.
Systém střelecké přípravy je nastaven v zásadě dobře, potřebuje dílčí úpravy
Dobrou vizitkou pro MV, které stavělo systém střelecké přípravy pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti na zelené louce, je závěr o jeho dobrém nastavení. V rámci debaty nezazněl žádný příspěvek, který by toto zpochybňoval, výtky směřovaly pouze na potřebu dílčích změn, a to zejména:
Zvážení zavedení “vstupního” kurzu pro osoby, které nejsou držiteli zbrojního průkazu. Jejich primární zájem spočívá v zapojení do SZS, nikoliv v samotném držení zbraní. Nabízí se tak možnost zavedení kurzů MV-001, které by byly přípravou na zbrojní průkaz, avšak s cílením absolventů k následnému absolvování celého systému střelecké přípravy.
Zvážení zavedení PCC/PDW namísto dlouhé kulové zbraně jakožto alternativy pro absolvování kurzů ženami či jinými osobami, pro které běžná váha pušky představuje problém.
Nutnost zavedení povinného absolvování základního kurzu také s puškou. Současný systém umožňuje realizaci základního kurzu MV-102 buď s pistolí nebo puškou, v důsledku čehož se mohou do kurzu MV-201 dostat lidé s minimálními schopnostmi ovládání dlouhé zbraně. To pak nutně vede k jejich vyloučení z vysoce nákladného kurzu a navazující ztrátě zájmu o pokročilou aprobaci.
Potřeba zavedení “opakovacích” kurzů jako náhrady či jako alternativy k MV-500.
Vedle toho je na stole otázka, zda-li by stát měl čekat, jestli MO a AČR začnou respektovat § 5 odst.1 zákona č. 14/2021 Sb., podle nějž “program střelecké přípravy (…) organizuje pro oblast obrany České republiky Ministerstvo obrany,” nebo prostě tuto povinnost a pravomoc MO odejmout a předat zcela do rukou MV. To by umožnilo rychlé rozšíření pokročilých kurzů i o dovednosti důležité pro národní obranu, bez sabotáže systému ze strany armádních špiček. A to v souladu s principem obdobně stavěných záloh v Pobaltí: Nástup do khaki je v obýváku, operační prostor začíná v křoví před domem a končí na státní hranici. Což je ve světle speficických českých protiústavních kapitulačních zkušeností z let 1938 a 1968 pro část společnosti obzvlášť přitažlivé.
Můj komentář: Vstupní kurz neumím odhadnout, ale MV-102 je celkem dobrý vstupní bod. Povinná 102 s dlouhou je OK. Skok mezi 102 a 201 není neřešitelný problém - problém mají lidé v hlavě, když si nevěří (v mém okolí je několik takových, co už se druhý rok připravují, aby to zvládli... Hodnocené střelby jsou nesmysl. PCC/PDW pro ženy je porušení ústavou garantované rovnosti. Buďto to povolte pro všechny, nebo pro nikoho. Znám holky, co nosí AR15 a problém s tím není (ono to EVO není o tolik lehčí). Vyjmutí MO ze zákona je imho dobrý point. Rozšíření kurzů směrem ke kompetencím teritoriální obrany by byly skvělé.
Trvání na SZS jako součásti národní obrany má také ryze praktické souvislosti. S perspektivou dalšího navyšování obranného rozpočtu státu je logické, aby z něj byl podporován také systém střelecké přípravy. Co do výdajových položek by přitom šlo o extrémně efektivní náklad, což dokazuje skutečnost, že nynější podoba systému za roční náklad ekvivalentní 3 letovým hodinám F-35 dosáhla počtu 1.800 členů SZS.
V návaznosti na východisko č. 3 by pak měl být systém doplněn o stupeň poskytující glejt, který o něj usilujícího člena SZS legitimizuje vůči širší veřejnosti.
Východisko č. 4: Systém střelecké přípravy projde dílčími změnami, ty by neměly být čistě technické povahy.
Po aktivizovaném členovi SZS nemůžeme požadovat více než po jiné osobě v obdobném postavení
Zásadní výtkou případnému zapojení členů SZS do plnění úkolů vnitřního pořádku a bezpečnosti (ev. obrany) byla absolutní nepřipravenost v jiném než čistě střeleckém směru. Výkon policejní práce je v praxi založen především na užití jiných než střeleckých donucovacích prostředků, autoritativní postup vůči nespolupracujícímu kverulantovi vyžaduje jiné dovednosti, než je střelba z pušky v slabé ruce zpod auta po samonasazení turniketu na druhé paži.
Zajímavý byl v tomto příspěvek brig. gen. Václava Kučery, ředitele KŘP PČR Středočeského kraje, z nějž plyne jednoznačná poptávka policie po kapacitním rozšíření schopností sboru. Jím vyjmenované minimální požadavky se ale zásadně míjejí se zaměřením systému střelecké přípravy, a v zásadě směřují k potřebě doplnění hlídek o další “poloviční policajty”. Myslím, že toto není cesta pro SZS, jako spíše pro zavedení policejní obdoby aktivních záloh, která by se mohla částečně skládat z bývalých policistů, částečně z osob absolvujících vybrané části policejního výcviku, ale jinak se realizující především v civilním sektoru. Systém “auxiliary police“, tj. pomocné policie, funguje v řadě zemí světa, a není důvod, proč by nemohl být zaveden i u nás – SZS ale pro něj není správným východiskem.
Můj komentář: oba příspěvky výše popisují velmi správně legislativní situaci, resp. vakuum, pro nasazení SZS. To, co následuje, jsou opět sny. Gawron zapomíná, že roli kurvičky u nás zastávají AZ - viz povodně, tornádo, covídek. Přitom toto by bylo ideální pro SZS, už vidím, jak bude narváno na kurzu: MV-601 - práce s lopatou.
Naopak tomu, co lze reálně požadovat po “aktivizovaných” členech SZS, se v současnosti nejvíce blíží:
Krizové doplnění policejních hlídek o příslušníky AČR. Ti v zásadě neprochází zvláštním výcvikem, nejvýše se jim dostává půldenního školení.
Již existující systém specifických stráží. Stráže mají v oblasti své působnosti mj. oprávnění zjišťovat totožnost osoby, zadržet osobu či požadovat součinnost policie.
Východisko č. 5: Pomocná policie není cestou využití SZS; není potřeba vymýšlet kolo, jako spíše zaměřit se na obdobu již existujících postupů.
Níže následuje Gawronova představa, jak by to mohlo vypadat
Česká legislativa zná čtyři druhy stráží:
Strážcem je státem ustanovená fyzická osoba, jež je zákonem nadána relativně rozsáhlými pravomocemi a jejímž posláním je ochrana statků stanovených v tom kterém zákoně. Prostřednictvím funkce stráže jakožto specifického orgánu veřejné správy a úřední osoby ve smyslu § 127 trestního zákoníku stát plní svůj ústavně zakotvený úkol (čl. 7 Ústavy) dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stráž se tedy bezprostředně podílí na správě věcí veřejných a je veřejnou funkcí (srov. Pl. ÚS 8/16).
V rámci pracovní skupiny k nové zbraňové legislativě jsem z praktických důvodů prosazoval umožnění viditelného nošení zbraně strážci. Pro odpor Ministerstva zemědělství neúspěšně, nicméně i zde údajně došlo k posunu názorů. Základní výhrada MZe v roce 2022 byla, že k činnosti stráží se často hlásí “frustráti“, a že možnost viditelného nošení zbraní by tento typ osob o to více lákala. Nicméně dle posledních informací i v tomto směru došlo k posunu, viditelné nošení zbraně již údajně pro MZe není tabu.
Faktem nicméně je, že právní úprava stráží je roztříštěna napříč čtyřmi zákony. Kvalifikační předpoklady jsou různorodé, osobnostní požadavky nejednotné. To je problematické v celé řadě rovin. Potřeba formalizace (“oglejtování”) SZS v této souvislosti přináší cestu řešení v obou směrech: Komplexní reforma systému stráží, při současném zavedení nového typu stráže, nazývejme ho pracovně civilní stráž.
Reforma by vedla k sjednocení požadavků a oprávnění stráží na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti (resp. výkonu donucovacích pravomocí vůči občanům, vč. zjišťování totožnosti, provádění zadržení, atd.) do jediného právního předpisu, přičemž ve zvláštních zákonech by zůstaly zachovány pouze odlišnosti specifické pro konkrétní oblasti (příroda, les, voda, myslivost).
Výtku ve vztahu k frustrátům by pak řešil požadavek pokročilé aprobace pro strážce se zájmem o viditelné nošení zbraně. Ve vztahu k těmto členům SZS, kteří jsou současně stráží v zásadě mimo obývané oblasti, vystupuje do popředí také otázka jejich střelecké přípravy pro účely obrany.
SZS, civilní stráž, jejich úkoly a povinnosti
Obecně
V souladu s východiskem č. 2 by ustavení civilní stráží bylo určeno pouze vybraným členům SZS; většina by zůstala “prostými” členy SZS. Předpokládejme zavedení kurzu v úrovni čtyři (MV-401), který by byl zaměřen na specifickou přípravu stráží. Absolvovat by jej mohli buď držitelé pokročilé aprobace (po absolvování MV-301), za účelem ustavení civilní stráží, a dále osoby aspirující na ustavení přírodní, vodní, lesní či mysliveckou stráží (bez povinnosti aprobace v systému střelecké přípravy). Pro ně specifické úkoly by byly řešeny mimo MV-401 ve školeních podle partikulárních předpisů, základní rozsah přípravy ve vztahu k výkonu činnosti na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti by ale byl totožný jak pro enviromentální stráže, tak i pro civilní stráž.
Aktivizace členů civilní stráže a členů SZS by mohla být činěna v trojí úrovni:
(1) Státní aktivizace (krizová, povinná)
Takto to v zásadě umožňuje i současná legislativa, pouze je potřeba formálně nastavit míru součinností a povinností. SZS by v zásadě představovaly krizovou početní posilu pro bezpečnostní složky, jako to dnes činí armáda. Člen(ové) SZS by byli v zásadě při výkonu činnosti navázáni na policistu, městského strážníka nebo strážce. Těm by poskytovali podporu, sami by nic nečinili.
V závislosti na vymezení potřeb by výjimku z “vázanosti” mohla představovat ochrana vybraných objektů mimo obydlené oblasti (hráze, trafo stanice, atd.), kde se nepředpokládá běžná interakce s lidmi, resp. běžný způsob výkonu působnosti.
(2) Místní, institucionální aktivizace
(2A) Krizová, povinná
Krizová místní aktivizace SZS a stráže by mohla být nastavena šířeji, než je současné vymezení formálních krizových stavů. V zásadě by pro místní samosprávu stráž a SZS představovaly ekvivalent dobrovolných hasičů pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na obecního strážníka nebo na strážce.
Současně se SZS nesmí stát ekvivalentem soukromé bezpečnostní služby. Potřeba bezpečáků na obecní oslavě, fotbalovém zápase nebo u problémové bytovky rozhodně není krizí, pro kterou by se měla aktivizovat osoba s pokročilou aprobací v systému střelecké přípravy.
(2B) Běžná, nepovinná
Tento způsob aktivizace by mohl být zajímavý a prospěšný především v menších obcích, které nemají vlastní obecní policii primárně z důvodu finanční nákladnosti a současně trpí dlouhými dojezdovými časy státní policie. Ve městech a větších obcích by toto bylo z principu vyloučeno.
Strážci by se v rámci své činnosti zaměřovali pouze na ochranu proti trestné činnosti, primárně na ochranu života, zdraví a majetku. Do otázek přestupků a v zásadě ani veřejného pořádku by jim nenáleželo vstupovat, zde by mohli případně přivolávat policii. Formálně by jejich úkoly vymezoval starosta nebo pověřený člen rady, podobně jako to je v současnosti ve vztahu k obecním policiím. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na strážce.
Pro strážce, případně členy SZS, v odlehlejších obcích by tento systém mohl představovat zajímavý přivýdělek. Pro obec by to přinášelo zvýšení bezpečnosti při nesení mnohem nižších nákladů, než jaké se pojí s ustavením, vybavením a vyzbrojením obecní policie.
Oproti tomu institucionální ustavení stráže by představovalo způsob, jak formovat zapojení SZS do ochrany měkkých cílů, ať už by šlo o osobu jinak vykonávající činnost školníka nebo pedagoga, manažera nebo strojníka. Instituce by na jednu stranu věděla, že pro incidenty nízké intenzity (např. bezdomovec přespávající ve sklepě) má vyškolenou a “oglejtovanou” osobu a nemusí spoléhat na dojezdové časy policie. Tato osoba je přitom adekvátně připravena také k řešení incidentů nejvyšší intenzity.
Běžná působnost stráže by byla omezena na konkrétní obec, respektive nemovitosti instituce, kterou byla povolána.
(3) Krizová individuální aktivizace
Jde o ad hoc aktivizaci jednotlivce v rámci konkrétních situací, k nimž směřuje trénink dle jednotlivých stupňů střelecké přípravy. Tedy v zásadě jednání v krajní nouzi, nutné obraně, včetně zásahu proti aktivnímu útočníkovi. Stráže by v těchto případech mohly postupovat jako úřední osoby, SZS stejně jako v současnosti jako běžní civilisté.
Při takovémto vymezení úkolů a povinností SZS, eventuelně stráží, se závěrem zaměřme na posílení motivace k rozšíření počtu členů.
V prvé řadě by finanční či ekvivalentní podpora měla být zacílena i v jiných směrech, než pouze úhrada střeliva. Současná nákladnost členství v SZS řádovému rozšíření členů nepřispívá. Nabízí se polský model úhrady kurzovného, finský model daňového odpočtu výzbroje, obecný záložní model poskytování základní výstroje (namísto současného pokutování firem prodávajících balistickou ochranu civilistům).
Dále je potřeba reflektovat časovou náročnost systému střelecké přípravy. Pokud se rozšiřuje nárokové zaměstnanecké volno na situace jako je svatba nebo pohřeb, jistě by neměl být problém do něj zahrnout stanovené zálohy.
V souvislosti s obranným a bezpečnostním průmyslem (OBP) se v současnosti hovoří především o windfall tax. Firmy obecně, a zejména firmy v oblasti OBP, by měly být motivovány k aktivní podpoře zaměstnanců k zapojení do SZS.
Náborové aktivity bezpečnostních sborů a armády by měly být nastaveny tak, aby neúspěšní uchazeči, pokud nejsou vyřazeni z psychologických důvodů, byli automaticky směřování k SZS.
Institucionální ustavení stráže, případně stráží, jakožto základního prvku ochrany obzvlášť ohrožených měkkých cílů, by mělo být považováno za předpoklad dobrého plnění povinností na poli bezpečnosti, ekvivalentní plnění povinností na poli požární bezpečnosti.
Výše uvedené představuje pouze mou sumarizaci zásadních informací plynoucích z kulatého stolu dne 28.4.2025 a z nich vycházející návrh, jak řešit především otázku vymezení úkolů a povinností členů stanovené zálohy státu prostřednictvím zavedení dobrovolné nadstavby v podobě civilní stráže.
Jako výkop použiju část textu Tomáše Gawrona, který shrnul hranatý stůl na toto téma v parlamentu a doplnil ho o svoje sny a přání, což je z jeho pohledu vytvoření civilní stráže. Text pochází z jeho blogu: https://zbrojnice.com/2025/05/03/komple ... loh-statu/
Vložil jsem do toho pár svých poznámek, protože některé věci si zaslouží komentář.
Čtyři roky po účinnosti zákona č. 14/21 Sb. (svým číslem odkazujícího na symbolický počátek 600leté historie českého civilního držení zbraní), resp. po třech letech od faktického zavedení systému střelecké přípravy, je členy stanovené zálohy státu (SZS) přibližně 1.800 osob, z toho na 400 získalo pokročilou aprobaci. Byť zákon, který byl přijat ve Sněmovně v poměru 89:0 a v Senátu 64:0, předpokládá existenci SZS jak pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti (pod MV) tak i obrany (pod MO), reálně existuje pouze prvý. Ministerstvo obrany a Armáda navzdory zákonnému pověření stanovené zálohy odmítají. O to více jsou absurdní různě se objevující nápady na “zapojení myslivců” apod. Neúčast zástupců Ministerstva obrany byla symbolická, v případě Armády České republiky nepřekvapující.
V současnosti Ministerstvo vnitra podporuje systém střelecké přípravy přímými finančními náklady ve výši 3,5 mil Kč v podobě příspěvků na střelivo. Stát tedy dosáhl počtu 1.800 členů stanovené zálohy při průměrném ročním nákladu přibližně 2.000,- Kč na osobu. To nejlépe ilustruje míru odhodlání členů, jejichž vlastní investice na dosažení pokročilé aprobace v konečném souhrnu typicky dosahuje až 200.000,- Kč na osobu (bez zohlednění samotného času). Počet ochotníků schopných nést takto vysokou nákladnost se v čase postupně vyčerpá, s čímž souvisí obava, že hlavní “vlna” zájemců o systém střelecké přípravy již kulminuje.
Můj komentář: 1800 kusů je celkový počet lidí, ale osob s pokročilou aprobací je cca 400 (informace od akreditované osoby). Pro 400 lidí nemá velký smysl měnit zákony, pokud se nejedná o transqueerjednorožce...
Vyčíslení nákladů 200000 řekl v úvodním příspěvku pan Brebera, vystupující za Českou zbrojovku. Tato informace není přesná, reálné náklady mohou být a zpravidla jsou výrazně nižší, ale mohou být i několikanásobně vyšší. U Zbrojovky si lze zbraně zapůjčit, místo balistiky lze mít atrapu... Chápu tu informaci jako součást marketingu, ale asi to moc nefunguje jako pozvánka pro nové členy.
Současná právní úprava nestanoví členům stanovené zálohy žádné úkoly ani povinnosti. Z hlediska zákona se tedy na ně vztahují především obecná ustanovení týkající se krizových stavů, podobně jako například na zdravotníky, kterým byla nařízena pracovní povinnost v době C19. Armádní databáze se SZS nejsou nijak propojeny, a tedy nedokáží SZS zohlednit ani v případě hromadných odvodů.
Vysoká finanční náročnost společně s nevyjasněnou úpravou úkolů a povinností SZS se, vedle odmítavého postoje Ministerstva obrany a Armády České republiky, v současnosti ukazují být hlavními překážkami pro další rozšíření systému střelecké přípravy.
[b]Můj komentář:[/b] obrana není schopna naplnit rekrutační plány a navíc si paní ministrová vymyslela systém dobrovolného předurčení, tohle evidentně vnímá jako něco, co se jich netýká. A až za šest let ruský mužik na korbě tanku zaklepe na celnici u Lanžhota, budou volat do zbraně každého, kdo udrží stolici.
Před hledáním odpovědi na otázku, co by stanovené zálohy měly a mohly dělat, je nezbytné nejprve určit, jaké jsou kapacitní cíle a možnosti SZS. Poslanec Růžička v této souvislosti jako o možném cíli na nejbližší období hovořil o oslovení alespoň 10% držitelů zbrojních průkazů, tj. přibližně 30.000 osob.
Jiří Hübner (ODS) ve svém příspěvku propojil kombinaci zkušeností z armádního diverzního výcviku, velení městské policie, dekády v Aktivní záloze AČR a především zkušeností z Ukrajiny, kam od března 2022 osobně dopravoval pomoc k obraně proti ruským okupantům. Konstatoval, že při běžné cestě s pomocí musí absolvovat přibližně 25 checkpointů, které vedle symbolické přítomnosti policistů či vojáků v naprosté většině zajišťují domobranci. Dříve v civilním oblečení, dnes sice formálně hlavně v uniformách Teritoriální obrany, stále se ale jedná o lidi mající běžná denní zaměstnání. Na checkpoint jdou “po šichtě”, a následně si jdou domů odpočinout. “Po mé první cestě na Ukrajinu jsem se zděšený probudil s poznáním, že Česká republika není připravena, protože jsem si hlavně uvědomil, kolik budeme potřebovat lidí. (…) Máme přibližně 6.000 obcí, v případě nějaké větší krize bychom řešili kompletní pokrytí ČR a vynucení opaVtření typu zákaz vycházení, omezení cestování, apod. K tomu je potřeba mít někoho, kdo má přístup do základních registrů, aby zkontroloval občanku a ověřil údaje v databázi. Ten k sobě potřebuje dva nebo tři lidi jako ochranku. Rozhodně k tomu nepotřebujete super vycvičené super vojáky. Potřebujete lidi, kteří jsou ochotni ve volném čase dělat tuto práci. (…) Pokud by takový systém měl v ČR fungovat naplno, pak by pro něj bylo potřeba 120.000 lidí.”
Můj komentář: pan velitel obecních strážníků za ODS přišel s myšlenkou, že by stanovené zálohy státu měly (A) fungovat jako teritoriální obrana (domobrana, národní garda - dosaďme si sami), (B) měly být podřízeny obecním strážníkům. V tom případě by se asi měly kurzy rozšířit o téma "instalace botiček" a "měření rychlosti vozidel tam, kde nic nehrozí".
Armáda včetně Aktivních záloh by byla především na linii kontaktu, zatímco policie by se soustředila především na ochranu kritické infrastruktury, logistiky a plnění dalších úkolů zásadního významu z hlediska státu. Pokud je dnes po ohlášené střelbě běžné čekat na příjezd policejní hlídky 38 minut, jak by to asi vypadalo v reálné krizi?
Můj komentář: pan Gawron vychází z branného zákona - aktivní záloha a odvedenci jsou kanonfutr, profesionální armáda bude v dodávkách lovit mladíky na ulicích (vzor Ukrajina) a střežit státní objekty. Branná povinnost platí pro chlapce a děvčata od 18 do 60 let.
Tím je tedy definováno východisko č.1: stát by se měl snažit co nejrychleji navýšit počet členů stanovené zálohy na nejméně 30.000, přičemž cílový potřebný počet by měl být kolem 120.000 osob.
Můj komentář: zadarmo to budou dělat srdcaři a jestliže nemáme četníky ani vojáky (s výjimkou generálů, těch máme až příliš), motivační peníze na to nebudou. Navíc to předpokládá, že se zapojí prakticky polovina držitelů ZP skupiny E... Pokud se nevytvoří obdoba Svazarmu nebo Lidových Milicí, kde budou k dispozici zbraně, případně pokud se neobnoví branná výchova, tak nevím, jak toho dosáhnout. Verbální militarizace veřejného prostoru, kterou předvádí naše vláda, působí přesně naopak - čím víc militarizace, tím víc chcimírů.
Dalším zásadním poznatkem kulatého stolu je shrnutí zkušeností s typickým profilem současného účastníka kurzu střelecké přípravy. Jde především o osoby, které jsou připraveny být v případě krize zapojeny do plnění potřeb vnitřní bezpečnosti i obrany, ale v naprosté většině v období klidu odmítají jakoukoliv formu “služby”. Ať už jde o “čisté civily” nebo bývalé profesionální vojáky, několikatýdenní služební zapojení je pro ně mimo případy krizí neakceptovatelné. K tomu se namnoze přidává také odpor k hierarchickému a formalistickému systému. Členové SZS se chtějí realizovat pro své rodiny, podnikání či v zaměstnání, a být připraveni “to své”, včetně svobody, bránit předně v konkrétní rovině, tedy primárně v úrovni rodiny a obce.
Z tohoto hlediska jde o skupinu, která je pro rekrutační snahy MO a AČR zcela neoslovitelná. V míře, v jaké se v rámci SZS nacházejí lidé, kteří by mohli mít zájem o vstup například do AZ, by naopak systém střelecké přípravy mohl představovat důležitou vstupní bránu. Střelecká příprava pro účely obrany, pokud by byla zavedena, by se mohla zaměřit na činnosti typické pro vojenské využití, ať už jde o střelbu na velké vzdálenosti, užití RPG a obdobných zbraní, a případně i součinností výcvik s rotami AZ. Přechod k AZ by pak pro konkrétní osoby mohl být poměrně organický.
Jedním z příkladů, který v rámci kulatého stolu zazněl, jsou jednodenní kurzy střelby řízenými protitankovými střelami pro finské rezervisty, které jsou kapacitně naplněné na více než rok dopředu (přičemž většinu zájemců tvoří ženy). Za další příklad dobré praxe lze označit současný systém polského základního výcviku teritoriální obrany, který dobrovolníci mohou absolvovat v čistě víkendovém režimu.
Můj komentář: tuhle píčovinu řekl, pokud se nepletu, někdo z Hard tasku... Myslím, že vrátit se zpět k civilnímu držení zbraní, je v tomto kontextu nutné - přestaňte si honit ega a chlubit se, kdo dělá jaké kurzy pro kterou složku.
Východisko č. 2: Míra ochoty vlastního zapojení se napříč členy SZS liší, zejména ochota k zapojení mimo krizové situace je spíše nízká.
Kulatým stolem jako černá nit prostupovaly legislaturní a společenské dopady útoků z 15. a 21.12.2023. Přestože členové SZS mající pokročilou aprobaci představují nejpřipravenější část společnosti, s výjimkou členů zásahových či prvosledových jednotek policie, tak ani po osmém útoku masového vraha během jedné dekády se nijak neposunula veřejná debata o možném zapojení ozbrojených civilistů do ochrany měkkých cílů.
Respektive posunula – avšak nežádoucím směrem k absolutní tabuizaci. Akademik Univerzity Karlovy se v průběhu kulatého stolu například svěřil se zkušeností, že osobně zná vícero vyučujících – členů SZS, kteří by měli zájem se zapojit do ochrany své školy jakožto měkkého cíle. Avšak v současné atmosféře se bojí vůbec přiznat, že drží zbrojní průkaz, natož toto téma nadnést do hloubky. Ostrakizace občanských práv v oblasti civilního držení zbraní zejména ze strany masmédií byla obsahem vícero příspěvků.
Můj komentář: jestli se hoši bojí říct kolegům ve sborovně, že jsou držiteli ZP, tak jakou odvahu budou mít v případě nutnosti použít zbraň. Prostě si přiznejme, že si tady nevojáci plní chlapecké sny, ale jejich ochota k boji není vysoká.
Domnívám se, že jedním z důvodů macešského přístupu institucí k osobám, které mohou nejefektivněji zasáhnout proti možnému útoku na měkké cíle, je absence glejtu, který by formalizoval jejich postavení a provázal je se státem. I absolventi pokročilé aprobace jsou stále jen “čistými civilisty” zařazenými do obtížně uchopitelné stanovené zálohy státu.
Východisko č. 3: Je potřebné, aby na pokročilou aprobaci navazoval další stupeň, který umožní formalizovat postavení členů stanovené zálohy, kteří o to mají zájem.
Systém střelecké přípravy je nastaven v zásadě dobře, potřebuje dílčí úpravy
Dobrou vizitkou pro MV, které stavělo systém střelecké přípravy pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti na zelené louce, je závěr o jeho dobrém nastavení. V rámci debaty nezazněl žádný příspěvek, který by toto zpochybňoval, výtky směřovaly pouze na potřebu dílčích změn, a to zejména:
Zvážení zavedení “vstupního” kurzu pro osoby, které nejsou držiteli zbrojního průkazu. Jejich primární zájem spočívá v zapojení do SZS, nikoliv v samotném držení zbraní. Nabízí se tak možnost zavedení kurzů MV-001, které by byly přípravou na zbrojní průkaz, avšak s cílením absolventů k následnému absolvování celého systému střelecké přípravy.
Zvážení zavedení PCC/PDW namísto dlouhé kulové zbraně jakožto alternativy pro absolvování kurzů ženami či jinými osobami, pro které běžná váha pušky představuje problém.
Nutnost zavedení povinného absolvování základního kurzu také s puškou. Současný systém umožňuje realizaci základního kurzu MV-102 buď s pistolí nebo puškou, v důsledku čehož se mohou do kurzu MV-201 dostat lidé s minimálními schopnostmi ovládání dlouhé zbraně. To pak nutně vede k jejich vyloučení z vysoce nákladného kurzu a navazující ztrátě zájmu o pokročilou aprobaci.
Potřeba zavedení “opakovacích” kurzů jako náhrady či jako alternativy k MV-500.
Vedle toho je na stole otázka, zda-li by stát měl čekat, jestli MO a AČR začnou respektovat § 5 odst.1 zákona č. 14/2021 Sb., podle nějž “program střelecké přípravy (…) organizuje pro oblast obrany České republiky Ministerstvo obrany,” nebo prostě tuto povinnost a pravomoc MO odejmout a předat zcela do rukou MV. To by umožnilo rychlé rozšíření pokročilých kurzů i o dovednosti důležité pro národní obranu, bez sabotáže systému ze strany armádních špiček. A to v souladu s principem obdobně stavěných záloh v Pobaltí: Nástup do khaki je v obýváku, operační prostor začíná v křoví před domem a končí na státní hranici. Což je ve světle speficických českých protiústavních kapitulačních zkušeností z let 1938 a 1968 pro část společnosti obzvlášť přitažlivé.
Můj komentář: Vstupní kurz neumím odhadnout, ale MV-102 je celkem dobrý vstupní bod. Povinná 102 s dlouhou je OK. Skok mezi 102 a 201 není neřešitelný problém - problém mají lidé v hlavě, když si nevěří (v mém okolí je několik takových, co už se druhý rok připravují, aby to zvládli... Hodnocené střelby jsou nesmysl. PCC/PDW pro ženy je porušení ústavou garantované rovnosti. Buďto to povolte pro všechny, nebo pro nikoho. Znám holky, co nosí AR15 a problém s tím není (ono to EVO není o tolik lehčí). Vyjmutí MO ze zákona je imho dobrý point. Rozšíření kurzů směrem ke kompetencím teritoriální obrany by byly skvělé.
Trvání na SZS jako součásti národní obrany má také ryze praktické souvislosti. S perspektivou dalšího navyšování obranného rozpočtu státu je logické, aby z něj byl podporován také systém střelecké přípravy. Co do výdajových položek by přitom šlo o extrémně efektivní náklad, což dokazuje skutečnost, že nynější podoba systému za roční náklad ekvivalentní 3 letovým hodinám F-35 dosáhla počtu 1.800 členů SZS.
V návaznosti na východisko č. 3 by pak měl být systém doplněn o stupeň poskytující glejt, který o něj usilujícího člena SZS legitimizuje vůči širší veřejnosti.
Východisko č. 4: Systém střelecké přípravy projde dílčími změnami, ty by neměly být čistě technické povahy.
Po aktivizovaném členovi SZS nemůžeme požadovat více než po jiné osobě v obdobném postavení
Zásadní výtkou případnému zapojení členů SZS do plnění úkolů vnitřního pořádku a bezpečnosti (ev. obrany) byla absolutní nepřipravenost v jiném než čistě střeleckém směru. Výkon policejní práce je v praxi založen především na užití jiných než střeleckých donucovacích prostředků, autoritativní postup vůči nespolupracujícímu kverulantovi vyžaduje jiné dovednosti, než je střelba z pušky v slabé ruce zpod auta po samonasazení turniketu na druhé paži.
Zajímavý byl v tomto příspěvek brig. gen. Václava Kučery, ředitele KŘP PČR Středočeského kraje, z nějž plyne jednoznačná poptávka policie po kapacitním rozšíření schopností sboru. Jím vyjmenované minimální požadavky se ale zásadně míjejí se zaměřením systému střelecké přípravy, a v zásadě směřují k potřebě doplnění hlídek o další “poloviční policajty”. Myslím, že toto není cesta pro SZS, jako spíše pro zavedení policejní obdoby aktivních záloh, která by se mohla částečně skládat z bývalých policistů, částečně z osob absolvujících vybrané části policejního výcviku, ale jinak se realizující především v civilním sektoru. Systém “auxiliary police“, tj. pomocné policie, funguje v řadě zemí světa, a není důvod, proč by nemohl být zaveden i u nás – SZS ale pro něj není správným východiskem.
Můj komentář: oba příspěvky výše popisují velmi správně legislativní situaci, resp. vakuum, pro nasazení SZS. To, co následuje, jsou opět sny. Gawron zapomíná, že roli kurvičky u nás zastávají AZ - viz povodně, tornádo, covídek. Přitom toto by bylo ideální pro SZS, už vidím, jak bude narváno na kurzu: MV-601 - práce s lopatou.
Naopak tomu, co lze reálně požadovat po “aktivizovaných” členech SZS, se v současnosti nejvíce blíží:
Krizové doplnění policejních hlídek o příslušníky AČR. Ti v zásadě neprochází zvláštním výcvikem, nejvýše se jim dostává půldenního školení.
Již existující systém specifických stráží. Stráže mají v oblasti své působnosti mj. oprávnění zjišťovat totožnost osoby, zadržet osobu či požadovat součinnost policie.
Východisko č. 5: Pomocná policie není cestou využití SZS; není potřeba vymýšlet kolo, jako spíše zaměřit se na obdobu již existujících postupů.
Níže následuje Gawronova představa, jak by to mohlo vypadat
Česká legislativa zná čtyři druhy stráží:
Strážcem je státem ustanovená fyzická osoba, jež je zákonem nadána relativně rozsáhlými pravomocemi a jejímž posláním je ochrana statků stanovených v tom kterém zákoně. Prostřednictvím funkce stráže jakožto specifického orgánu veřejné správy a úřední osoby ve smyslu § 127 trestního zákoníku stát plní svůj ústavně zakotvený úkol (čl. 7 Ústavy) dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Stráž se tedy bezprostředně podílí na správě věcí veřejných a je veřejnou funkcí (srov. Pl. ÚS 8/16).
V rámci pracovní skupiny k nové zbraňové legislativě jsem z praktických důvodů prosazoval umožnění viditelného nošení zbraně strážci. Pro odpor Ministerstva zemědělství neúspěšně, nicméně i zde údajně došlo k posunu názorů. Základní výhrada MZe v roce 2022 byla, že k činnosti stráží se často hlásí “frustráti“, a že možnost viditelného nošení zbraní by tento typ osob o to více lákala. Nicméně dle posledních informací i v tomto směru došlo k posunu, viditelné nošení zbraně již údajně pro MZe není tabu.
Faktem nicméně je, že právní úprava stráží je roztříštěna napříč čtyřmi zákony. Kvalifikační předpoklady jsou různorodé, osobnostní požadavky nejednotné. To je problematické v celé řadě rovin. Potřeba formalizace (“oglejtování”) SZS v této souvislosti přináší cestu řešení v obou směrech: Komplexní reforma systému stráží, při současném zavedení nového typu stráže, nazývejme ho pracovně civilní stráž.
Reforma by vedla k sjednocení požadavků a oprávnění stráží na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti (resp. výkonu donucovacích pravomocí vůči občanům, vč. zjišťování totožnosti, provádění zadržení, atd.) do jediného právního předpisu, přičemž ve zvláštních zákonech by zůstaly zachovány pouze odlišnosti specifické pro konkrétní oblasti (příroda, les, voda, myslivost).
Výtku ve vztahu k frustrátům by pak řešil požadavek pokročilé aprobace pro strážce se zájmem o viditelné nošení zbraně. Ve vztahu k těmto členům SZS, kteří jsou současně stráží v zásadě mimo obývané oblasti, vystupuje do popředí také otázka jejich střelecké přípravy pro účely obrany.
SZS, civilní stráž, jejich úkoly a povinnosti
Obecně
V souladu s východiskem č. 2 by ustavení civilní stráží bylo určeno pouze vybraným členům SZS; většina by zůstala “prostými” členy SZS. Předpokládejme zavedení kurzu v úrovni čtyři (MV-401), který by byl zaměřen na specifickou přípravu stráží. Absolvovat by jej mohli buď držitelé pokročilé aprobace (po absolvování MV-301), za účelem ustavení civilní stráží, a dále osoby aspirující na ustavení přírodní, vodní, lesní či mysliveckou stráží (bez povinnosti aprobace v systému střelecké přípravy). Pro ně specifické úkoly by byly řešeny mimo MV-401 ve školeních podle partikulárních předpisů, základní rozsah přípravy ve vztahu k výkonu činnosti na poli vnitřního pořádku a bezpečnosti by ale byl totožný jak pro enviromentální stráže, tak i pro civilní stráž.
Aktivizace členů civilní stráže a členů SZS by mohla být činěna v trojí úrovni:
(1) Státní aktivizace (krizová, povinná)
Takto to v zásadě umožňuje i současná legislativa, pouze je potřeba formálně nastavit míru součinností a povinností. SZS by v zásadě představovaly krizovou početní posilu pro bezpečnostní složky, jako to dnes činí armáda. Člen(ové) SZS by byli v zásadě při výkonu činnosti navázáni na policistu, městského strážníka nebo strážce. Těm by poskytovali podporu, sami by nic nečinili.
V závislosti na vymezení potřeb by výjimku z “vázanosti” mohla představovat ochrana vybraných objektů mimo obydlené oblasti (hráze, trafo stanice, atd.), kde se nepředpokládá běžná interakce s lidmi, resp. běžný způsob výkonu působnosti.
(2) Místní, institucionální aktivizace
(2A) Krizová, povinná
Krizová místní aktivizace SZS a stráže by mohla být nastavena šířeji, než je současné vymezení formálních krizových stavů. V zásadě by pro místní samosprávu stráž a SZS představovaly ekvivalent dobrovolných hasičů pro účely vnitřního pořádku a bezpečnosti. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na obecního strážníka nebo na strážce.
Současně se SZS nesmí stát ekvivalentem soukromé bezpečnostní služby. Potřeba bezpečáků na obecní oslavě, fotbalovém zápase nebo u problémové bytovky rozhodně není krizí, pro kterou by se měla aktivizovat osoba s pokročilou aprobací v systému střelecké přípravy.
(2B) Běžná, nepovinná
Tento způsob aktivizace by mohl být zajímavý a prospěšný především v menších obcích, které nemají vlastní obecní policii primárně z důvodu finanční nákladnosti a současně trpí dlouhými dojezdovými časy státní policie. Ve městech a větších obcích by toto bylo z principu vyloučeno.
Strážci by se v rámci své činnosti zaměřovali pouze na ochranu proti trestné činnosti, primárně na ochranu života, zdraví a majetku. Do otázek přestupků a v zásadě ani veřejného pořádku by jim nenáleželo vstupovat, zde by mohli případně přivolávat policii. Formálně by jejich úkoly vymezoval starosta nebo pověřený člen rady, podobně jako to je v současnosti ve vztahu k obecním policiím. Opět by byl využit princip vázanosti členů SZS na strážce.
Pro strážce, případně členy SZS, v odlehlejších obcích by tento systém mohl představovat zajímavý přivýdělek. Pro obec by to přinášelo zvýšení bezpečnosti při nesení mnohem nižších nákladů, než jaké se pojí s ustavením, vybavením a vyzbrojením obecní policie.
Oproti tomu institucionální ustavení stráže by představovalo způsob, jak formovat zapojení SZS do ochrany měkkých cílů, ať už by šlo o osobu jinak vykonávající činnost školníka nebo pedagoga, manažera nebo strojníka. Instituce by na jednu stranu věděla, že pro incidenty nízké intenzity (např. bezdomovec přespávající ve sklepě) má vyškolenou a “oglejtovanou” osobu a nemusí spoléhat na dojezdové časy policie. Tato osoba je přitom adekvátně připravena také k řešení incidentů nejvyšší intenzity.
Běžná působnost stráže by byla omezena na konkrétní obec, respektive nemovitosti instituce, kterou byla povolána.
(3) Krizová individuální aktivizace
Jde o ad hoc aktivizaci jednotlivce v rámci konkrétních situací, k nimž směřuje trénink dle jednotlivých stupňů střelecké přípravy. Tedy v zásadě jednání v krajní nouzi, nutné obraně, včetně zásahu proti aktivnímu útočníkovi. Stráže by v těchto případech mohly postupovat jako úřední osoby, SZS stejně jako v současnosti jako běžní civilisté.
Při takovémto vymezení úkolů a povinností SZS, eventuelně stráží, se závěrem zaměřme na posílení motivace k rozšíření počtu členů.
V prvé řadě by finanční či ekvivalentní podpora měla být zacílena i v jiných směrech, než pouze úhrada střeliva. Současná nákladnost členství v SZS řádovému rozšíření členů nepřispívá. Nabízí se polský model úhrady kurzovného, finský model daňového odpočtu výzbroje, obecný záložní model poskytování základní výstroje (namísto současného pokutování firem prodávajících balistickou ochranu civilistům).
Dále je potřeba reflektovat časovou náročnost systému střelecké přípravy. Pokud se rozšiřuje nárokové zaměstnanecké volno na situace jako je svatba nebo pohřeb, jistě by neměl být problém do něj zahrnout stanovené zálohy.
V souvislosti s obranným a bezpečnostním průmyslem (OBP) se v současnosti hovoří především o windfall tax. Firmy obecně, a zejména firmy v oblasti OBP, by měly být motivovány k aktivní podpoře zaměstnanců k zapojení do SZS.
Náborové aktivity bezpečnostních sborů a armády by měly být nastaveny tak, aby neúspěšní uchazeči, pokud nejsou vyřazeni z psychologických důvodů, byli automaticky směřování k SZS.
Institucionální ustavení stráže, případně stráží, jakožto základního prvku ochrany obzvlášť ohrožených měkkých cílů, by mělo být považováno za předpoklad dobrého plnění povinností na poli bezpečnosti, ekvivalentní plnění povinností na poli požární bezpečnosti.
Výše uvedené představuje pouze mou sumarizaci zásadních informací plynoucích z kulatého stolu dne 28.4.2025 a z nich vycházející návrh, jak řešit především otázku vymezení úkolů a povinností členů stanovené zálohy státu prostřednictvím zavedení dobrovolné nadstavby v podobě civilní stráže.
Super, díky za téma... 
K tomu kulatému stolu, poslouchal jsem ho, ale nestihl jsem to celé... Podle mne je nesmysl propojovat SZS a AZ, jak to tam několikrát zaznělo. Osobně právě u mě a i u kolegů, to máme většinou shodně, je to že jsme zapojili do SZS se záměrem "ochrany domova", s tím že do AZ z nás nikdo nechce (důvody psát nebudu, podle mne jsou zřejmé). Proto ta snaha propojit AZ a SZS (jako vstupní brána apod.) a přednostní používání členů SZS při mobilizaci apod, je podle mne to, čeho se ti, co SZS uvažují bojí a nechtějí to. SZS je podle mne alternativa těm, co chtějí pomoci, ale nechtějí do AČR či AZ.
Další věcí je ta, že zde opravdu není podpora střelnic a střelců jako taková. To Polsko na tom alespoň pracuje, ale u nás se spíše řeší restrikce.
Náročnost výcviku, nevím já bych neslevoval, jen bych to trochu spíš rozšířil a stanovil MV-102 i s dlouhou. Naopak snižování parametrů vede k degradaci a dopadneme jako dnes s absolventy VŠ. Naopak, pokud by absolvent kurzů SZS měj někdy pomáhat PČR s prací, tak rozhodně nechci aby to byl nějaký mamlas. Naopak mi tam hodně chybí právě to další téma (téma pro stůl a ne pro střelnici) a to je právě ta spolupráce s IZS, tedy krizové řízení, mimořádné události atd... a tím se dostáváme k tomu hlavnímu, a to je legislativa... která prostě není není. Je zde jen systém přípravy, ale tím to končí... nasazení je dle KZ a to jako pracovní povinnost či osobní a věcná pomoc dle zákona o IZS, tedy zase nevíme nic. O záměrech se mluví a píše spousty, ale skutečnost ... ta není. Důležité věci jako povolávání, koordinace, subordinace, práva, povinnosti, odpovědnosti definovány nikde nejsou.
Já jsem ten kulatý stůl vnímal jako dobrou věc, a právě i přístup AČR respektive MO byl v tomto zcela jasně vidět a jen potvrdili co si o této "firmě" myslím...
K tomu kulatému stolu, poslouchal jsem ho, ale nestihl jsem to celé... Podle mne je nesmysl propojovat SZS a AZ, jak to tam několikrát zaznělo. Osobně právě u mě a i u kolegů, to máme většinou shodně, je to že jsme zapojili do SZS se záměrem "ochrany domova", s tím že do AZ z nás nikdo nechce (důvody psát nebudu, podle mne jsou zřejmé). Proto ta snaha propojit AZ a SZS (jako vstupní brána apod.) a přednostní používání členů SZS při mobilizaci apod, je podle mne to, čeho se ti, co SZS uvažují bojí a nechtějí to. SZS je podle mne alternativa těm, co chtějí pomoci, ale nechtějí do AČR či AZ.
Další věcí je ta, že zde opravdu není podpora střelnic a střelců jako taková. To Polsko na tom alespoň pracuje, ale u nás se spíše řeší restrikce.
Náročnost výcviku, nevím já bych neslevoval, jen bych to trochu spíš rozšířil a stanovil MV-102 i s dlouhou. Naopak snižování parametrů vede k degradaci a dopadneme jako dnes s absolventy VŠ. Naopak, pokud by absolvent kurzů SZS měj někdy pomáhat PČR s prací, tak rozhodně nechci aby to byl nějaký mamlas. Naopak mi tam hodně chybí právě to další téma (téma pro stůl a ne pro střelnici) a to je právě ta spolupráce s IZS, tedy krizové řízení, mimořádné události atd... a tím se dostáváme k tomu hlavnímu, a to je legislativa... která prostě není není. Je zde jen systém přípravy, ale tím to končí... nasazení je dle KZ a to jako pracovní povinnost či osobní a věcná pomoc dle zákona o IZS, tedy zase nevíme nic. O záměrech se mluví a píše spousty, ale skutečnost ... ta není. Důležité věci jako povolávání, koordinace, subordinace, práva, povinnosti, odpovědnosti definovány nikde nejsou.
Já jsem ten kulatý stůl vnímal jako dobrou věc, a právě i přístup AČR respektive MO byl v tomto zcela jasně vidět a jen potvrdili co si o této "firmě" myslím...
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
Já to na několikrát prošel celé, bohužel asi největším zklamáním byly příspěvky většiny instruktorů a jejich "nápady", viz výcvik s pancéřovkou. Jak jsem psal v komentáři výše, pokud má pokročilou aprobaci pouze 400 osob, jsou legislativní změny, slovy prezidenta Klause, "netéma". Kdo se chtěl zapojit, zapojil se. Ti ostatní zájem nemají, nebo i mají, ale buďto se bojí, nebo se vyplaší nad prohlášením o finanční náročnosti.
Oni hodně argumentují tím, že cca 280 tisíc lidí má skupinu E. Jak tam dobře zaznělo, z této množiny je potřeba odstranit podmnožinu vojáků, hasičů, justičáků, bachařů a policistů, kteří by plnili svoje úkoly jinde. Pak asi škrtněme i měšťáky, co mají k déčku i E. Další podmnožinou jsou staří a nemocní. Kolik lidí tam ve výsledku zůstane? Ani MV není, můžeme jenom odhadovat. Já myslím, že v nejlepším případě třetina.
Co má být cestou k navýšení? Snížení požadavků, aby lidé nepotřebovali na kurzy ZP? To budou cvičit s airsoftkama? Nebo kdo si dobrovolně stoupne vedle člověka, který je sice namotivovaný, ale zbraň v životě nedržel v ruce?
Nebo budeme motivovat lidi, aby si dělali ZP? V současné situaci mi to přijde jako utopie. Stačí se podívat na dobrovolné předurčení - internetových válečníků jsou plné gauče a do celého systému se zapojila stovka lidí. A to je to nic nestojí, ještě dostanou diplom a lízátko.
Já zůstávám skeptikem.
Oni hodně argumentují tím, že cca 280 tisíc lidí má skupinu E. Jak tam dobře zaznělo, z této množiny je potřeba odstranit podmnožinu vojáků, hasičů, justičáků, bachařů a policistů, kteří by plnili svoje úkoly jinde. Pak asi škrtněme i měšťáky, co mají k déčku i E. Další podmnožinou jsou staří a nemocní. Kolik lidí tam ve výsledku zůstane? Ani MV není, můžeme jenom odhadovat. Já myslím, že v nejlepším případě třetina.
Co má být cestou k navýšení? Snížení požadavků, aby lidé nepotřebovali na kurzy ZP? To budou cvičit s airsoftkama? Nebo kdo si dobrovolně stoupne vedle člověka, který je sice namotivovaný, ale zbraň v životě nedržel v ruce?
Nebo budeme motivovat lidi, aby si dělali ZP? V současné situaci mi to přijde jako utopie. Stačí se podívat na dobrovolné předurčení - internetových válečníků jsou plné gauče a do celého systému se zapojila stovka lidí. A to je to nic nestojí, ještě dostanou diplom a lízátko.
Já zůstávám skeptikem.
můj pohled občana státu (doufám že to nebude na banán). Na jedné straně vidím neustálou snahu omezovat práva držitelů ZP, kteří jsou bezúhonnými občany, co nesmějí páchat ani přestupky vs. na druhé straně snahy toho stejného státu o vytvoření AZ, SZS apod. včetně hlášek typu: kdyby něco, tak držitelé ZP budou povoláni mezi prvními. Prostě jeden den hot a druhý den čehý. Takhle to fungovat nemůže a nebude, protože je nutné stavět na vzájemné důvěře stát - občan. Nemůžu na jednu stranu po občanovi chtít aby byl v případě potřeby připraven a ochoten nastoupit "službu vlasti", když mu na druhou stranu každou chvíli dávám najevo, že je "nesvéprávný", nezajímá ho, že za své prostředky trénuje, pořizuje si vybavení, takže to stát nestojí ani korunu, a ve finále by mu nejraději i část sebral (samonabíjecí dlouhé, tlumiče) a pohlíží na něj skrz prsty jako na vyvrhele společnosti, viz. prohlášení jednoho senátora o lidech vlastnících tlumič jako o agresorech. Pokud se nezmění celková atmosféra pohledu společnosti, státu (tzn. úředníků a politiků) a hlavně médií na držitele ZP, těžko lze očekávat dobrovolné, hojnější zapojení stran občanů do AZ, SZS, minimálně tedy stran držitelů ZP.
Podle mne kamenem úrazu je to, že nikdo neví k čemu to je... a naopak se bojí, že budou první odvedeni. No a to je to, proč to nikoho neláká. S tou pancéřovkou jsem to neslyšel. Já to beru jako opáčko a další výcvik. Na druhou stranu netrpím nouzí a mohu si to dovolit, ale znám i lidi, kteří právě kvůli finanční náročnosti na to nejdou, ač by chtěli.
A další věc je ta, že "chceme" nebo "nechceme" aby lidé se bránili agresi? Na jedné straně máme koncepci AZ a SZS a na druhé se zakazují tlumiče, senátor vykřikují o agresorech a prezident nechce abychom měli dlouhé zbraně. To je politická schizofrénie.
A další věc je ta, že "chceme" nebo "nechceme" aby lidé se bránili agresi? Na jedné straně máme koncepci AZ a SZS a na druhé se zakazují tlumiče, senátor vykřikují o agresorech a prezident nechce abychom měli dlouhé zbraně. To je politická schizofrénie.
Podle mne by SZS měly mít legislativu. Osobně bych to zařadil pod ostatní složku IZS, subordinace pod KŘP dle příslušnosti a dle kurzů a praxe i "hodnosti", zní to prostě blbě, ale tak to je, i ve skupině dvou hasičů prostě jeden musí velet. Stanovit povolání, náhrady, povinnost, odpovědnost, činnost a odpovědnost, práva a povinnosti. Pokud tohle nebude, není co nabízet. Peníze za to nechci, mě by stačila jako odměna odpis zbraní a střeliva ze základu daně (třeba alespoň části). AZ mají svůj zákon, SZS jen NV a to jako prováděčku k ZoZ a to pouze jen systém přípravy. Dodnes vlastně nechápu k čemu to je, je jen spousta názorů, pohledů a vizí, ale nic není definámo.
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
Teď jsem si dal zdravotní doutníček a zhruba od oka spočítal, na kolik přijde kompletní kurz SZS. Následující čísla jsou ad-hoc odhad. Nepočítám cestovní náklady, případné ubytování, stravu.
Náklady na kurzy od 102 do 301, včetně HS: 23.000 Kč (dle pořadatele)
Zbraně cca 40.0000 Kč v cenách nových, Glock + budgetová AR15 + kydex + popruh
Střelivo na MV-102 cca 1.500 Kč
Nosič cca 2.000 Kč (levný základ, dle NV má být rozměrový a váhový ekvivalent)
Sumka ESP dlouhá + krátká cca 1.000 Kč
Předpokládám, že boty a nějaké oblečení člověk má.
U České zbrojovky je zapůjčení zbraní zdarma, takže nákladově pouze cena kurzů + výstroj.
Pokud má účastník pistoli a kydex, pak je cena úměrně nižší.
Pokud nakoupí z druhé ruky, je to ještě hezčí příběh.
Vychází mi, že pokud člověk nic nemá a vše si půjčí, v nákladech by se mohl vejít do 30.000 Kč celkem (s rezervou).
Pokud nic nemá a vše si koupí, pak je to celkem do 70.000 Kč.
Myslím, že pokud je někdo vystrašený ze sumy 200.000 Kč, kterou tam prezentoval Brebera, tak je to zbytečné a stačí se nad tím trochu zamyslet. Samozřejmě se dá utratit víc, super nosič s tvrdou balistikou, Bren 2 apod., ale cenovka nestřílí a je to zbytečné v případě, že člověk neplánuje druhou kariéru na východě Ukrajiny.
Náklady na kurzy od 102 do 301, včetně HS: 23.000 Kč (dle pořadatele)
Zbraně cca 40.0000 Kč v cenách nových, Glock + budgetová AR15 + kydex + popruh
Střelivo na MV-102 cca 1.500 Kč
Nosič cca 2.000 Kč (levný základ, dle NV má být rozměrový a váhový ekvivalent)
Sumka ESP dlouhá + krátká cca 1.000 Kč
Předpokládám, že boty a nějaké oblečení člověk má.
U České zbrojovky je zapůjčení zbraní zdarma, takže nákladově pouze cena kurzů + výstroj.
Pokud má účastník pistoli a kydex, pak je cena úměrně nižší.
Pokud nakoupí z druhé ruky, je to ještě hezčí příběh.
Vychází mi, že pokud člověk nic nemá a vše si půjčí, v nákladech by se mohl vejít do 30.000 Kč celkem (s rezervou).
Pokud nic nemá a vše si koupí, pak je to celkem do 70.000 Kč.
Myslím, že pokud je někdo vystrašený ze sumy 200.000 Kč, kterou tam prezentoval Brebera, tak je to zbytečné a stačí se nad tím trochu zamyslet. Samozřejmě se dá utratit víc, super nosič s tvrdou balistikou, Bren 2 apod., ale cenovka nestřílí a je to zbytečné v případě, že člověk neplánuje druhou kariéru na východě Ukrajiny.
V moji socialni bubline (do ktere zahrnuju zhruba polovinu vsech stavajicich drzitelu rozsirene aprobace) je to spis tak, ze ten clovek vetsinu vybaveni (a v kazdem pripade pistoli i pusku) mel uz driv, nezavisle na SZS a tudiz si je kvuli SZS ani nekupoval ani nepujcoval. Takze si troufam odhadovat, ze pro podstatnou cast stavajicich ucastniku programu MV-1-500 byly vstupni naklady okolo 25kKc a to aniz by nutne meli budget vybaveni.
Jen na okraj: koncem devadesátek v rámci příprav na vstup do NATO se Svaz vojáků v záloze účastnil různých jednání na mezinárodní úrovni s cílem nějak se zapojit/přispět/podpořit.Sobiho píše:přístup AČR respektive MO byl v tomto zcela jasně vidět a jen potvrdili co si o této "firmě" myslím...
Odezva ze strany MO a GŠ kolísala mezi nezájmem a aktivním odporem.
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
dan píše:V moji socialni bubline...
Problém je ve tvé sociální bublině, pokud se nepletu, jsi zaměstnanec HT a potkáváš se s lidmi, kteří si rádi hrají na vojáky. V mém okolí a na kurzech, kterých jsem se účastnil, si většina lidí podstatnou část vybavení kupovala, a to včetně zbraní.
Generalizování prostě není dobře, at už náklady nadhodnocuješ, nebo podhodnocuješ. Myslím, že je z mého příspěvku jasné, jak jsem to myslel.
A speciálně pro tebe: toto je vlákno OFF-TOPIC - volná diskuse, tak tady prosím neposílej bonzy na off-topic. Tady si může psát každý, co chce a co je v souladu s právním řádem České republiky. Nesouhlasím s tím, co píše Erix a nelíbí se mi, jak se stylizuje Gimpel, ale budu se držet Voltairova hesla: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat."
Naposledy upravil(a) CzechJoker dne čtv 8. kvě 2025, 12:02, celkem upraveno 1 x.
To mission:
Přesně. Nejvíc mě štve, že EU, potažmo stát podělá bezpečnost v EU/zemi a pak honem, udělejme něco, ať naženeme ty "blbce", co mají pušky, ať to v případě, že my si budeme chtít zachránit vlastní zadek vyřeší.
Za to jim "slíbíme" podporu ve výcviku, pojistíme si je slibem a "ochranou zbraní před EU", tak aby nemohli cuknout, ale stejně když Brusel zavalí, budeme muset poslechnout a podřídit se.
To Sobiho:
No, že účastníci kurzů MV neví kam patří, neví oprávnění, nemají stanovené velení a možné využití je beztak schválně. Chtějí mít zadní vrátka a prostor na svoji tajnou politickou státní a evropskou hru.
Přesně. Nejvíc mě štve, že EU, potažmo stát podělá bezpečnost v EU/zemi a pak honem, udělejme něco, ať naženeme ty "blbce", co mají pušky, ať to v případě, že my si budeme chtít zachránit vlastní zadek vyřeší.
Za to jim "slíbíme" podporu ve výcviku, pojistíme si je slibem a "ochranou zbraní před EU", tak aby nemohli cuknout, ale stejně když Brusel zavalí, budeme muset poslechnout a podřídit se.
To Sobiho:
No, že účastníci kurzů MV neví kam patří, neví oprávnění, nemají stanovené velení a možné využití je beztak schválně. Chtějí mít zadní vrátka a prostor na svoji tajnou politickou státní a evropskou hru.
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
Účastníci kurzů SZS jsou občané, držitelé ZP skupiny E. To poměrně jasně definuje jejich oprávnění a současně determinuje případnou spolupráci s PČR & spol. Bohužel, mnohokrát jsem slyšel od instruktorů, kteří v životě nesloužili u PČR a v lepším případě byli měšťáci nebo vojáci, že SZS je lépe vycvičena, než PČR. Bohužel, není. Na kulatém stole to jasně řekla Mgr. Bačkovská, i zapojení SZS do jakýchsi ozbrojených hlídek je na hraně ústavnosti. Čím dříve si kolegové ze SZS uvědomí, kudy běží zajíc, tím lépe pro všechny.
Jen pro připomenutí ze smazaného vlákna: když byly povodně, někteří psali, že by měl stát povolat SZS, aby se zbraněmi střežili majetky. To samozřejmě nikdo neudělá a Sobiho nám jistě rád připomene, kdo velí na místě živelné pohromy. Takže otázka možná z ní jinak: jsou po zuby ozbrojení SZS s pokročilou aprobací nechat zbraně doma a jet mávat lopatou? Protože to je přesně to, co dělali vojáci a další.
Jen pro připomenutí ze smazaného vlákna: když byly povodně, někteří psali, že by měl stát povolat SZS, aby se zbraněmi střežili majetky. To samozřejmě nikdo neudělá a Sobiho nám jistě rád připomene, kdo velí na místě živelné pohromy. Takže otázka možná z ní jinak: jsou po zuby ozbrojení SZS s pokročilou aprobací nechat zbraně doma a jet mávat lopatou? Protože to je přesně to, co dělali vojáci a další.
No na tom něco bude, protože bez znalosti právního minima, služebního zákona, donucovacích prostředků a postupů nakládání se zadrženými osobami + nějaké lepší první pomoci to IMHO nepůjde. Střelba je jen část problematiky a je použita jen v krajní nouzi.
Asi by bylo lepší to nějak kompletně oddělit a vrazit jedné organizaci ke správě, protože AČR a PČR jsou dva tábory, vzájemně nekompatibilní řadou věcí.
Mělo být být něco jako policejní SZS a armádní SZS (AZ). Díky oddělení by, asi už nemusel být takový strach, že účastník MV skončí třeba na UA, když někomu hrábne. Pod policií za určitých podmínek se dokáží představit.
Ano, při povodních velí HZS, tam ani generál nemá páky.
P. S. : Jinak souhlas, teď je to takové divadlo. Na jedné straně potřebujeme více schopných, na druhé straně strach ze zbraní v rukou lidí.
Dneska jsem četl, že ve Švýcarsku už "domobraně" před léty odebrali možnost mít doma vojenské střelivo, zbytek doma stále mají a problémy nemají(vojenské zbraně,vybavení).
Jako stát se, ale chovají jinak a i hodnoty jsou tam jinde než u nás. Ono když se jen bere, nic netvoří, vše protahuje a na poslední chvíli vymyslí chujovina, tak to vypadá, tak jak to vidíme zde.
Asi by bylo lepší to nějak kompletně oddělit a vrazit jedné organizaci ke správě, protože AČR a PČR jsou dva tábory, vzájemně nekompatibilní řadou věcí.
Mělo být být něco jako policejní SZS a armádní SZS (AZ). Díky oddělení by, asi už nemusel být takový strach, že účastník MV skončí třeba na UA, když někomu hrábne. Pod policií za určitých podmínek se dokáží představit.
Ano, při povodních velí HZS, tam ani generál nemá páky.
P. S. : Jinak souhlas, teď je to takové divadlo. Na jedné straně potřebujeme více schopných, na druhé straně strach ze zbraní v rukou lidí.
Dneska jsem četl, že ve Švýcarsku už "domobraně" před léty odebrali možnost mít doma vojenské střelivo, zbytek doma stále mají a problémy nemají(vojenské zbraně,vybavení).
Jako stát se, ale chovají jinak a i hodnoty jsou tam jinde než u nás. Ono když se jen bere, nic netvoří, vše protahuje a na poslední chvíli vymyslí chujovina, tak to vypadá, tak jak to vidíme zde.
-
CzechJoker
- Příspěvky: 1313
On ten Švýcarský model vychází z Vestfálského míru a oni sami moc dobře ví, že neutralita je hodně drahý koncept. Ten je u nás neprůchodný, ale máme tady tradici civilního držení zbraní a dost lidí, kteří jsou ochotni se nějakým způsobem zapojit. K tomu je možnost zapojit policejní veterány, jenže my se k veteránům chovat neumíme. Přitom službě obětovali hodně ze svého života. Na ně si politici vzpomenou akorát ve volebním roce a začnou jim slibovat přidání peněz, jenže až po volbách...
Spolupráce s PČR by dávala smysl, ale muselo by se to nejen zapsat do novely nařízení, ale rovněž by v rámci jednotlivých KŘ museli zajistit vzdělávání, protože je toho dost, co by museli lidé znát, aby byli co platní. Ale zase se vracím na začátek - pokud se bavíme o 400 osobách, tak to vychází necelých 30 na kraj. Tím se fakt nebude nicko zabývat. Když se něco semele, povolají se složky IZS, protože reagují ihned, jsou sehraní a je jich dost.
Takže zase budu špičkovat na ten kulatý stůl, když tam zaznělo, že lidé jsou schopni reagovat na zavolání. Pokud se bavíme o 30 osobách na kraj, tak to fakt nikdo dělat nebude... Navíc, vím o řadě lidí, śe kterými bych se tam fakt nechtěl potkat, protože jsou osobnostně nevyzrálí, nespolehliví a navzdory nízkému věku nevydrží...
Spolupráce s PČR by dávala smysl, ale muselo by se to nejen zapsat do novely nařízení, ale rovněž by v rámci jednotlivých KŘ museli zajistit vzdělávání, protože je toho dost, co by museli lidé znát, aby byli co platní. Ale zase se vracím na začátek - pokud se bavíme o 400 osobách, tak to vychází necelých 30 na kraj. Tím se fakt nebude nicko zabývat. Když se něco semele, povolají se složky IZS, protože reagují ihned, jsou sehraní a je jich dost.
Takže zase budu špičkovat na ten kulatý stůl, když tam zaznělo, že lidé jsou schopni reagovat na zavolání. Pokud se bavíme o 30 osobách na kraj, tak to fakt nikdo dělat nebude... Navíc, vím o řadě lidí, śe kterými bych se tam fakt nechtěl potkat, protože jsou osobnostně nevyzrálí, nespolehliví a navzdory nízkému věku nevydrží...
Kdo je online
Uživatelé prohlížející si toto fórum: cartmann a 2 hosti