Uživatelská recenze pušky FSN-01KV

Uživatelské recenze nepatří k častým článkům ve střeleckých periodikách, ale určitě mají z mnoha důvodů svůj význam. Už proto, že autor své zkušenosti získával postupem času, během delšího období, než kolik se věnuje normální recenzi zbraně zapůjčené výrobcem nebo prodejcem. Je to recenze provedená opravdu na vlastní kůži a hlavně jen a pouze za své peníze...

Národní zbraň

Asi by bylo těžko určit, existuje-li typicky „česká“ národní zbraň, která by byla pro veřejnost něčím podobným, čím je třeba pro Američany Colt 1911 nebo Colt SAA. Pokud taková existuje, je to nesporně – vedle CZ 75 – dnes již více než padesátiletá útočná puška, známá jako „samopal“ vz. 58 a její varianty.

Kosík

„Je to takový milý Kosík...“, zhodnotil kdysi kamarád vzhled další z populárních variací na známou „Kosu“, neboli Sa vz. 58. Hodnocení patřilo zkrácené taktické karabině vyráběné panem Novohradským. Zkrácením hlavně získala známá zbraň na kompaktnosti a ovladatelnosti. Vznikla tak karabinka umožňující použití při sportu, střelbě jen tak pro radost, ale mající i využití třeba při obraně rozsáhlejších nemovitostí nebo i při služebním nasazení. Pochopitelně že pro ozbrojené složky nebo v případě udělení výjimky lze dodat i dávkami střílející verzi.

Základní verze

Výrobce dodává několik verzí dle poptávky zákazníků, já si pořídil základní verzi s obvyklými dřevotřískovými doplňky a počítal s pozdějším doladěním zbraně. V základu je tedy zbraň dodávána s obligátním hnědým podpažbím, nadpažbím a pistolovou rukojetí, obvyklou sklopkou (sklopnou pažbou, pozn. MarK), která je na konci opatřena nasazovací botkou. Na rozdíl od klasické zbraně či jiných zkrácených verzí je muška umístěna na plynovém nástavci a není použit běžný nosič mušky. Proto zde není možnost upevnit klasický nástavec pro střelbu cvičným střelivem (nástavec je možné našroubovat, ale chybí aretační čep, pozn. MarK). Konec hlavně je opatřen závitem s tlumičem plamene. Zbraň je včetně sklopky černěna, dá se tedy na první pohled rozeznat od klonů jiných výrobců, používajících vesměs lak.

První dojmy

Je až neuvěřitelné, nakolik změnilo zkrácení charakter zbraně. Při rozměrech samopalu na pistolové náboje, jako je třeba HK MP5, používá munici, která je při dané délce hlavně asi třikrát výkonnější. Nevýhodami ovšem je třeba zkrácení záměrné asi o čtvrtinu a vzhledem ke kratší hlavni bude zbraň pravděpodobně i podstatně hlučnější. Při rozborce je vidět novost použitých dílů, karabina nevznikla složením ze „zcivilněných“ použitých součástí jako jiné civilní klony této zbraně od některých výrobců – kdo byl na vojně a měl tu smůlu, že musel „na čas“ provádět sborku a rozborku nové zbraně, ví, o čem mluvím. Úprava mechanismu a znemožnění schopnosti střílet dávkou je provedena čistěji a úhledněji než je běžné. Také zjišťuji, že některé celky asi byly černěny v celku – například na hledí kde vidět úsek v barvě kovu, který byl při černění asi překryt jezdcem, také sklopka jde otevřít dost ztěžka. Občas je třeba lehce klepnout tlačítkem sklopky o hranu stolu, aby jí bylo možno otevřít. Po rozebrání kloubu a vyčištění od nečistot se funkce tlačítka zlepšila. Povrch zbraně je přibližně stejné kvality jako u normálních lakovaných exemplářů, včetně stop po nástrojích. Díky černění jsou ale subjektivně výraznější než po zakrytí lakem. Zkrácení mířidel přináší i relativní „zvětšení“ mušky a její horší čitelnost v zářezu hledí i to však může být čistě subjektivní záležitost, navíc snadno odstranitelná několika tahy pilníčku.

První střelba

Bohužel se „syrovost“ zbraně projevila hned na střelnici: otřepy, které byly, po dráze náboje dokázaly sedřít lak náboje až na kov. Díky tomu nedošlo k přebití náboje. Zbraň putovala zpět k prodejci, kde byla závada do týdne napravena. Bohužel se začal objevovat další problém - občasné nenatažení spoušťového mechanismu. Tento úkaz znají majitelé všech zcivilněných variant Sa. vz. 58. Objevuje se u prakticky všech výrobců a pravděpodobně nezávisí na kvalitě výroby, ale spíše na tom jak se sejdou výrobní tolerance součástek. Málo platné, konstruktér zbraně prostě v té době s částečnou „kastrací“ spoušťového mechanismu ani počítat nemohl. Pokusil jsem se upravit přítlak spoušťové pružiny ale bez výsledku, jen jsem jí pokazil. Výrobce nahradil pružinu novou a spolehlivost se zlepšila i když nebyla stále ještě dokonalá. Ze zbraně jsem vystřílel asi 1000 nábojů a i když se, jak probíhal její záběh, zmíněný nedostatek postupně upravoval, stále ještě nezmizel. Naopak příjemně překvapil relativně malý zdvih zbraně po výstřelu, vnímaný jako menší než u verze s normální délkou. Tento jev si vysvětluji zvětšením dýzy pro plyny, zajišťující funkci mechanismu – tou odchází mimo ústí hlavně větší část spalin, která druhotně působí i proti zpětnému rázu. Konkrétní zbraň také nebyla nastřelena, takže jsem za pomoci zkušeného správce střelnice provedl nastřelení.

Tuning

Vzhledem k popularitě zbraní na „kalašnikovský“ náboj ve světě se na trhu objevuje poměrně dost doplňků. Ostatně vzhledem k relativní láci, zbraň přímo vybízí k pokusům a na trhu jsou i specializované firmy, které nabízí nejrůznější množství doplňků, často v ceně která i převyšuje pořizovací cenu „holé“ zbraně. Na internetových stránkách se občas objevují i doplňky, které si pro sebe a své přátele někteří zruční uživatelé vyrobili sami. A tady jsem začal – použitím kompenzátoru, který je dle nicku člověka, jenž jej na střeleckých stránkách předvedl jak první, nazývaný neoficiálně jako typ Jimi. Krátký nerezový kompenzátor je vzhledem k svému původu překvapivě účinný a stal se časem velmi populárním. Všimněte si prosím na fotkách malého zdvihu zbraně při střelbě. Zejména při použití na krytých či polokytých střelnicích je třeba počítat u zbraní s kompenzátorem s podstatně větším zvukovým efektem. Občas žertuji, že s touto zbraní můžete pobít nepřítele a rozehnat spojence současně. Kompenzátor jsem vzhledem ke konstrukci ústí hlavně osadil pomocí vystřeďovacího trnu a zajistil Loctitem. Původní nadpažbí jsem osadil lištou pro použití kolimátoru, ale k použitým kolimátorům se vrátím ve zvláštním odstavci.
Z původního vybavení mi nejvíce vadila příliš krátká sklopka. Také zde je na trhu z čeho vybírat. Od výrobků zahraničních firem a různých adaptérů, které umožňují použít třeba pažby pro klony pušek řady AR až po původní součást prodlouženou a upravenou zalitím do plastu. Protože jsem chtěl aby ze zbraně bylo možno pohodlně střílet i přes mechanická mířidla zvolil jsem tuto možnost. Od stejného výrobce, firmy Arsenal, jsem použil i pistolovou rukojeť. Nakonec jsem si vybral i kompletní předpažbí, tentokráte od firmy CAA. To jsem poněkud upravil a jeho konec v místě dotyku s tělem zbraně osadil kováním z púvodního podpažbí.

Kolimátory

Asi nejvýrazněji zvýšíme užitnou hodnotu zbraně použitím vhodného zaměřovače. Já sám nejsem příznivcem různých „soft sniper“ úprav, které z této zbraně stejně odstřelovačku neudělají. V podstatě platí, že slušná lovecká kulovnice, jako třeba ČZ 537 s dobrou municí bude při vzdálenostech nad 100m vždy přesnější. Ani použitý náboj nějakou sniperskou evoluci zbraně nijak nepodporuje. Pro rychlou akční střelbu se používají nezvětšující zaměřovače jako jsou různé varianty kolimátorů a „holosightů“ v cenových skupinách od dvou tisíc až po desetitisíce korun. K některým kolimátorům lze připojit i optický zvětšovací modul, ale opět se dostáváme výrazně přes základní cenu zbraně, nemluvě o absenci vhodné montáže. Kdybych chtěl zbraň pro profesionální vojenské použití, volil bych pravděpodobně nějaký holografický kolimátor, třeba z řady výrobků EOTECH, nebo též vynikající výrobky firmy Aimpoint. Protože se mi však jednalo o prozkoumaní možností zbraně více méně „na hraní“ popřípadě na závody LOS, volil jsem levnější cestu. Ze všech variant které se nabízely, jsem pro začátek zvolil otevřený kolimátor.

ATN Ultra Sight

Kolimátor patří k levnější třídě výrobků, koncepčně se jedná o otevřený kolimátor s několika záměrnými obrazci. Na zbrani vydržel asi tisíc výstřelů a pak se odporoučel do věčných lovišť – jeden ze záměrných obrazců se utrhl a zmizel. Najednou se mezi dvěma výstřely na zrcadle objevil pouze červený flek a konec. Ku cti prodejce nutno říci, že reklamovaný kus v zákonné lhůtě nahradil novým. Odložil jsem si jej pro případnou karabinovou konverzi nějaké krátké zbraně, kterou plánuji, a zvolil osvědčený kolimátor C-more.

C-More

Také ten patří svojí koncepcí k otevřeným sportovním kolimátorům, to v praxi znamená, že umožňuje lepší přehled a orientaci, z druhé strany je náchylnější na poškození a znečištění. Případná kapka na zrcadle dokáže vytvořit i celý roj zaměřovacích bodů, které střelce dokonale zmatou. Kolimátor jsem namontoval, nastřelil a od té doby drží a věřím, že držet bude – předcházejících tisíc ran, stejně jako ty co budou následovat. Jen časem nahradím diodu se záměrným bodem 4 MOA za menší.

Získané poznatky mi potvrdilo i několik dalších zkušených sportovních střelců. Na zbraně tohoto typu a třeba i AK nebo Saiga se musí počítat s kvalitnějšími výrobky, než které se hodí max. pro karabiny na pistolové náboje. Technicky se jedná o výrobky minimálně na úrovni zmíněného C-more nebo českého kolimátoru OKO od SGB.

Doladění spoušťového mechanismu

Po ustálení konfigurace zbraně na výše popsanou jsem se rozhodl dořešit stále ještě se vyskytující problémy se spoušťovým mechanismem. Nakonec jsem po několika pokusech svěřil zbraň panu Tomáši Zendlovi. Provedl přeleštění a přeúhlování mechanismu, které odstranilo jak nespolehlivost, tak i zlepšilo a zkrátilo chod a reset spouště.

Sborka a rozborka

Jen málo zbraní je mezi střeleckou veřejností známějších a kromě toho manuály k vz. 58 se dají stáhnout bez problémů, takže krátce: Po vybití, zkontrolování zbraně a ráně jistoty do opravdu bezpečného prostoru (! – náboj je opravdu výkonný a přepážka z dutých cihel nebo sádrokartónu jej asi v případě nechtěného výstřelu nezastaví), vytáhneme kolík pouzdra závěru v zadní části zbraně a pouzdro sejmeme. Vyjmeme nosič závorníku s celou sestavou, sejmeme nadpažbí a poté vyjmeme plynový píst. Rozborka se provádí v opačném pořadí.

Další doplňky

Vzhledem k účelu, ke kterém zbraň mám, jsem se o další zlepšování nepokoušel, za účelné budu ještě považovat doplnit páčky vypouštění zásobníku a záchytu závěru. Pro nenápadné přenášení zbraně jsem si opatřil trojúhelníkový, jednopopruhový batoh od 5.11 Tactical. Batoh vypadá nenápadně a umožňuje i případné rychlé tasení. Je také vybaven na popruhu umístěnou nenápadnou odnímatelnou ledvinkou pro skryté nošení krátké zbraně.

Hodnocení

Pokud použiji k hodnocení zbraně „školskou“ stupnici, tak jak ji všichni známe:

1. výborná (vy to ještě nemáte?)
2. chvalitebná (není důvod proč to nekoupit, pochopitelně vzhledem ke kategorii a ceně)
3. dobrá (co k tomu dodat)
4. dostatečná (lepší než se ohánět tyčí)
5. nedostatečná (pro hodně zoufalé sebevrahy)

Ohodnotil bych vzhledem k závadám a drobným chybičkám zbraň známkou 2–.

Shrnutí

Běhen tří let, kdy „Kosíka“ vlastním, jsem měl možnost vyzkoušet několik dalších zbraní od téhož výrobce vlastněných mými střeleckými kolegy a musím konstatovat, že jsem měl asi mimořádnou smůlu na hrst drobných závad. Po odstranění dětských nemocí se ze zbraně vyklubala neobyčejně zdařilá hračka. Pochopitelně že se vyladěnému sportovnímu speciálu na bázi AR 15 jako sportovní náčiní asi nevyrovná, ale to od ní chtít nemůžeme. Přiznávám se že ze mne udělala opravdu fanouška pro klony populární „Kosy“. V současné době má zbraň za sebou asi 3000 ran, což vzhledem ke kvalitě a odolnosti hlavních dílů představuje minimum z odhadované životnosti. Nemyslím si, že bych zbraň dokázal při běžném použití ostřílet dříve, než opotřebuje ona mne...