FN FAL – "Kalach" po belgicku

Minule jsem v profilu uvedl u nás málo rozšířenou G3 v její civilní semiauto variantě. Dnes vám nabídnu jejího „celoživotního“ rivala a ideového předchůdce – známou Belgickou FN FAL, taktéž v samonabíjecí verzi.

Kdyby žil Tokarev nebo Simonov v Belgii a pracovali pro FN, asi by stvořili něco podobného. To byl můj první dojem z prohlídky zbraně, o které jsem řekl, že je to „Kalach po belgicku“. Pochopitelně, Belgie v oné době disponovala ve svých koloniích spoustou mladých, nadšených a přemýšlivých bojovníků, kteří byli především silní... Oproti Německé G 3 působí zbraň lehčím a levnějším dojmem, to však nijak nesnižuje její bojové kvality. Vzhledem k tomu, že od doby, kdy jsem pro vás zkoumal právě zmíněnou G3, neuplynul ani měsíc, jedná se o zajímavé srovnání.

Hledání moderního náboje

Ačkoliv se generálům a jejich štábům vyčítá, že se vždy připravují na minulou válku, místo na tu budoucí, měli bychom býti k armádním plánovačům trochu shovívavější. Po válce je holt každý expertem v oboru vítězné výzbroje. Poznatky z války minulé jednoduše platí až do té další, která něčím překvapí. Asi největší novinkou v oboru pěchotních zbraní byl vznik německého Sturmgewehru: zbraně na nižší výkon, než poskytuje zavedený puškový, ale silnější než je používaný pistolový. Podobné zbraně sice vznikaly už dříve, ale v době mezi válkami na zavedení nové zbraně s novým nábojem prostě nikde peníze nebyly.

Zařadit do výzbroje další typ munice je nákladná záležitost. Troufám si tvrdit, že zavést novou zbraň na stávající náboj je několikanásobně levnější než změna náboje. Už z důvodu změny mobilizačních zásob, které čítají desetitisíce nábojů na zbraň. A to nemluvím o rozdílnosti názorů na otázku, co vše má zbraň pěšáka umět. Proto se v Evropě po válce například experimentovalo s válečným nábojem 7,92 mm Kurtz, popřípadě s novými typy munice jako byli náboje 7 a 8 mm Rapid u nás nebo náboj ráže .280 jehož možnosti zkoumali v Anglii.

V USA se pokusili zmenšit zavedený náboj .30-06. Už během druhé světové války přešla americká armáda na lehčí střely a tak nakonec v podstatě původní „Springfield“ o půl palce zkrátili. Výsledkem byl náboj T 65 (viz Wiki, pozn. MarK), který se stal standardním nábojem NATO. Nakonec i Američané uznali po několika letech náboj T 65 za moc silný pro zbraň jednotlivce a přidali k němu náboj 5,56 mm. Stejnou cestou se později vydaly i ostatní západní armády.

Nové zbraně pro nové armády

Jedinou armádou, která byla během druhé světové války prakticky plně dovyzbrojena samonabíjecími či plně automatickými zbraněmi, byla armáda USA. Puška M1 Garand byla zavedena už před válkou a nakonec nahradila u prvoliniových jednotek původně zavedenou pušku Springfield 1903 téměř absolutně. Její obdobou v Sovětské armádě byly konstrukce Simonova a Tokareva, které však masovosti nedosáhly a jejichž výroba byla během války nebo i před ní vesměs ukončena. Wehrmacht částečně zavedl několik vzorů samonabíjecích pušek, ale také ne masově. Je pravda, že poválečné sklady praskaly zásobami zbraní, bylo však zřejmé, že doba nazrála ke změně.

FN pro Evropu

Firma FN vznikla v roce 1889 a důvodem jejího vzniku byla licenční výroba pušek Mauser pro belgickou armádu. Nakonec se však rozrostla v podnik produkující ruční palné zbraně snad pro všechny účely. Dovedně využila nástupu samonabíjecích pistolí počátkem 20. století a stala se producentem krátkých civilních i služebních zbraní, založených na patentech J. M. Browninga.

Mezi válkami vyvážela do celého světa pušky vyráběné na bázi systému Mauser 98, čímž se stala největším konkurentem Brněnské zbrojovky. Vyráběla i Browningův BAR jako lehký kulomet FN model D. Po druhé světové válce začala vyrábět samonabíjecí pušku FN-49. Tato velmi zajímavá zbraň nezapře vliv Tokarevovy SVT 40 a stala se ideovým prapředkem zbraně T 48 – první verze FN FAL. FAL přinášela oproti druhoválečným zbraním nejen změnu taktických vlastností, ale i významná technologická zlepšení.

Standardní puška NATO a dalších zemí

Nakonec bylo po koketování s relativně slabší municí rozhodnuto předělat prototypy nové zbraně na americký náboj. Sice až tak úplně univerzální zbraní NATO se FAL nestala, neboť například USA zavedlo pušku M14, Itálie vyšla z amerického Garanda M 1 kterého překonstruovala na Berettu BM 59. Jinak však byla FAL zbraní neobyčejně úspěšnou nejen v rámci NATO, ale všude ve světě. Vyráběla se i verze plnící úlohu lehkého kulometu s třicetiranými zásobníky a těžkou hlavní, označovaná jako FALO.

Podobně jako u G 3 začíná seznam zemí, které ji oficiálně i neoficiálně používaly, Angolou a končí Zimbabwe. Pochopitelně, že se FAL vyráběla standardně v několika provedeních, včetně odlehčené verze pro výsadkáře a těžší určené k použití v roli lehkého kulometu. Do výroby přišly i varianty pro odstřelovače, policii a podobně. Zásobníky byly dokonce využity při rekonstrukci lehkého kulometu FN model D na ráži NATO.

Izraelcům nevyhověla

Zajímavé je, že Izrael, který měl FN FAL ve výzbroji, ji nahradil svojí vlastní verzí Kalašnikova – zbraní Galil. Důvodem byla nízká spolehlivost v prašném a suchém prostředí a efektivnější střelba dávkami u sovětské zbraně na slabší náboj. Galil se vyrábí jak v ráži 7,62 mm NATO tak i v ráži 5,56 mm. Kalašnikovu je Galil tak podobný, že první série byly vyrobeny s použitím pouzder závěru od Finských licenčních Valmetů.

Němci nedostali licenci

Nakonec i Německo nahradilo svoji verzi FN FAL, označenou G 1 slavnou G 3. Důvodem byla mimo jiné prý i neochota Belgičanů poskytnout bývalému nepříteli Německu licenci na výrobu. Díku tomuto typicky „Evropsky kladnému“ přístupu k současnému spojenci se tedy belgické zbrani zrodila její největší konkurence...

Civilní verze – první dojmy

Na našem trhu se objevila civilní verze FN FAL před několika lety a získala si poměrně vekou oblibu. Dodávala se bohužel pouze s jedním zásobníkem, naštěstí se v té době na trhu objevili zásobníky pro Britskou verzi L1A1, které se rozměrově kvůli přepočtu na palcové míry při výrobě poněkud liší, lze je však použít. Další doplňkovou výbavou je horní kryt závěru s lištou na optiku, kterou je zbraň na fotografiích vybavena. Jeho cena sice tvoří asi 30% ceny zbraně, rozhodně se však vyplatí si jej pořídit. Uživatel získá přesnou, výkonnou a spolehlivou zbraň, která dokáže i s levným zcivilněným střelivem poskytnout skvělé střelecké zážitky.

Ve srovnání s G3 vás zaujme především vyvážení zbraně. Ačkoliv se hmotností G3 od FN FAL tolik neliší, pocit, který získáte při jejím uchopení, je jiný. Zbraň „netáhne“ tolik dopředu. Při „najetí“ na cíl nemáte tolik snahu pokračovat dál až za něj. Pochopitelně, že rozdílné rozložení hmotností asi bude G3 naopak zvýhodňovat při střelbě dávkou, to jsem však neměl možnost vyzkoušet.

Vojenské provedení mířidel

Mířidla sestávají z mušky umístěné na plynovém nástavci a dioptrického hledí s poměrně velkým otvorem. Ten sice poněkud snižuje přesnost zamíření, nicméně z mého hlediska má několik výhod. Menší otvor dioptru, jaký je například u pušky Garand, značně snižuje světelnost a v případě střelce s astigmatismem bez speciálních střeleckých sportovních brýlí (jen si je vezměte do boje) se rozplizne v eliptickou skvrnu a v rozrušení se mi jako začátečníkovi u Garanda stalo, že jsem v malém otvoru namísto přes mušku zaměřoval přes její chránič. To u FN FAL nehrozí. V jejím dioptru vidím pohodlně celou mušku i s chrániči a při pečlivé střelbě na 100 m z „devítky“ na terči 50/20 nevylezu. Když si budu chtít zastřílet s větším komfortem, mohu si zbraň právě díky výše zmíněné liště vybavit optikou, klidně stačí nějaká 4x28 nebo podobná. Osadit zbraň něčím větším je sice možno, ale připadá mi to zbytečné.

Nejdostupnější vojenská „308“

Celkově tedy vychází tato varianta FN FAL jako nejdostupnější samonabíjecí zbraň v této ráži. Ostatně jaké jsou alternativy? G3 je ve své civilní verzi na našich střelnicích „bílou vránou“, Americká M14 se občas nechá sehnat v několika verzích,ovšem nová stojí více než 50 tis. Kč a ve speciálních verzích se může vyšplhat přes 120 tis. Kč. V několika exemplářích se na našem trhu objevila přesná verze Stonera 25 z nabídky firmy Remington – R25 v lovecké kamufláži s cenou kolem 45 tis. Kč, kterou vám v dohledné době v této rubrice také nabídnu. Izraelský Galil, pokud se u nás sežene, nebude určitě levnější. Supermoderní H&K MR 308 vás vyjde na 80 tis.Kč. Civilní verze samonabíjecích pušek SIG Sauer jsou cenově kolem 100 tis.Kč a více.

Sáhneme-li po obdobných zbraních z východní strany „Železné opony“, můžeme mít zbraně v rážích od 8x57 (Zastava), různé varianty Dragunova (TIGR) v několika rážích (308 a 7,62x54R a třeba i 9,3x62) od různých výrobců a s cenou přes 50 tis. Kč a třeba ještě PSL Romak v ráži 7,62x54R.

Pro střelce, který má jen málokdy k dispozici 150m a delší střelnici, se tak FN FAL jeví jako mnohem lepší a levnější zbraň pro zábavu a nenáročný sport. Kdo si ji pořídil, když byla dostupná v cenové relaci kolem 20. tis. Kč většinou nelituje...

Technický popis

FN FAL (Fusil Automtique Léger – lehká samočinná zbraň) je v civilní verzi samonabíjecí (původní vojenské provedení pochopitelně střílí i dávkou) puška v ráži .308 Winchester, pracující na principu odběru plynů se závěrem uzamykaným výkyvnou závorou. Na bocích závěru jsou zářezy tvořící jakoby písmena „V“. Ty slouží jako sběrače odstraňující nečistoty. Zbraň má mechanická mířidla sestávající z mušky a dioptru. Zásobník je odnímatelný schránkový s kapacitou 20 ran. Rozborka je geniálně jednoduchá: Po stisknutí odemykacího členu v zadní části pouzdra závěru se zbraň zlomí kolem čepu v přední části jejího těla.Pak můžeme zezadu vyjmout jednotlivé části mechanismu k čištění.Sborka pochopitelně probíhá opačně.