Věda na stopě zločinu

Na den sv. Valentýna, roku 1929, stála skupinka chicagských gangsterů proti sedmi rivalům z konkurenčního gangu. Postavili protivníky proti zdi a dvěma samopaly je postříleli. Vedoucí koroner (soudní lékař, pozn. překl.), pan Bert Massee, povolal do Chicaga pplk. Calvina Goddarda, slavného experta na forenzní balistiku, dal dohromady kriminalistickou laboratoř a svěřil mu její vedení. Pplk. Goddard nám zde vypráví o detektivní práci, kterou v této laboratoři vykonal.

---

Leonarde Keeler, člen naší kriminalistické laboratoře, stál nedávno v soudní síni v Appletonu, WI, se speciálně zkonstruovaným přístrojem, který kombinuje sphygmomanometr, kardiograf a pneumograf – zařízení více známé jako "detektor lži". Dva obžalovaní podezřelí z bankovní loupeže dobrovolně souhlasili, aby je Keeler před porotou otestoval. Oba podezřelí svoji vinu popírali a i v předchozích testech na detektoru byly výsledky negativní. Soudce Theodore Berg však na základě námitek státního zástupce žádost zamítl a poté, co očití svědci loupeže oba obžalované identifikovali, proces pokračoval. Avšak ještě než bylo ukončeno důkazní řízení, byl v Minnesotě zatčen muž, který se přiznal, že byl jedním z lupičů a identifikoval i svého komplice, který byl brzy zadržen. Jakmile očití svědci viděli tyto dva nové podezřelé, změnili svou identifikaci pachatelů na ně a původní dvojice byla propuštěna. Další vítězství vědy při odhalování kriminality. Aplikování vědeckých metod v kriminalistice je však – s výjimkou identifikace pachatele na základě otisků prstů – pro většinu amerických soudců, právníků, policistů a členů poroty v podstatě zavřenou knihou. Daktyloskopie si po tvrdém boji získala uznání, ale na detektor lži se u soudů stále nahlíží s nelibostí, protože prý poškozuje ústavní právo zaručující, že člověk nemůže být přinucen podat důkaz proti své vlastní osobě. Funkční princip detektoru je vlastně docela jednoduchý. Podobný přístroj je v různých podobách denně využíván lékaři k měření krevního tlaku. Keelerův přístroj zaznamenává změny krevního tlaku a dýchání posuzované osoby na pohyblivý pás papíru, aby tak dokázal odlišit lež od pravdy, což je vždy provázeno změnou těchto veličin. Přístroj nepatří mezi zařízení třetího stupně ("Third degree (interrogation)" – označení pro agresivní metodu výslechu, která způsobuje bolest, fyzickou či psychickou – viz Wiki (ang.); pozn. překl.), protože vyžaduje svolení a spolupráci podezřelé osoby – alespoň do té míry, aby tiše seděla a držela jednu ruku v klidu. Protože nám není dovoleno používat detektor jako důkazní materiál u soudu, využíváme jej jako náhradu za výslech třetího stupně. Podezřelý je nejprve testován v sedě zády k přístroji a poté, pokud křivky grafu naznačují, že lže, ho otočíme a umožníme mu, aby sledoval, jak pohyblivé pero zaznamenává momenty, kdy během opakovaného výzlechu lže. V sedmdesáti pěti procentech případů, kdy měl podezřelý možnost sledovat, jak pero vyletí vzhůru při každé jeho lži, vyústila tato forma výslechu v přiznání, které pak může být použito jako důkaz u soudu. Je tomu právě týden, kdy se našemu detektoru lži dostalo uznání v jedné docela úsměvné soudní při. Soud rozhodující o majetku zesnulé ženy uložil policistovi z Chicaga zaplatit pokutu $50 (dnes by to bylo zhruba $650, pozn. překl.) za to, že z pozůstalosti ukradl cenného kanárka. Tento muž dostal spolu s dalším policistou za úkol, aby ohlídali majetek této ženy, která spáchala sebevraždu. Kanárek však během té doby zmizel, což vyvolalo velké pozdvižení. O pár dní později se v domě našel mrvý kanárek. Policisté sice tvrdili, že kanárek uletěl, poté se vrátil zpět a zemřel, ale kamarád majitelky trval na tom, že onen mrtvý pták není tím původním. Zkouška na detektoru lži naznačovala, že jeden z policistů o chybějícím papouškovi nic nevěděl, zatímco ten druhý ano. Na základě této zkoušky uložil soud muži zaplatit 50 dolarů do pozůstalosti. Chicago je velmi dobrým místem pro mou vlastní specialitu – forenzní balistiku, tedy soudní identifikaci zbraní a střel. Přestože má zhruba sedmnáct dalších amerických měst vyšší statistiky vražd než Chicago, jen málu se dostává tolik neblahé publicity ve spojení s vraždami palnou zbraní jako Chicagu, kde je to obvykle způsobeno válkami gangů. V případu valentýnského masakru, který mě do Chicaga přivedl, bylo na místě činu nalezeno sedmdesát nábojnic, mnoho střel a další důkazy. Ohledání střel pod mikroskopem ukázalo, že byly vystřeleny ze dvou různých zbraní, protože každá zbraň zanechává na střelách i nábojnicích odlišné stopy. Dalším zkoumáním stop na nábojnicích a střelách bylo odhaleno, že obě zbraně byly samopaly Thompson. Téměř o rok později byl v Michiganu zabit policista, který se pokoušel vyzpovídat muže kvůli obyčejné autonehodě. V domě tohoto muže, který po incidentu utekl, byl nalezen arzenál zbraní, mimo jiné i dva samopaly. Na zkoušku jsme z nich vystřelili několik testovacích ran, které prokázaly, že šlo o zbraně použité během valentýnského masakru. Forenzní balistika je exaktní věda a jako takovou ji uznávají i naše soudy. Během posledních let jsem častokrát vypovídal u soudu. Obvykle jsem řeč k porotě zahájil vyprávěním o výrobě zbraní a popisuje, že není možné vyrobit dvě zbraně, které by zanechaly na nábojnicích a střelách identické stopy. Zřejmě nejzajímavějším případem, jaký jsem kdy řešil, byla před pár lety série vloupání v Newarku, N.J.. Všechna vloupání byla provedena podobným způsobem – pachatel se skrze sklepní okno vloupal do domů, když rodina nebyla doma. Během jedné loupeže seděl v horním patře domu v zastíněné místnosti muž se svou sestrou, když zaslechli ze spodních pater hluk. Muž se vydal podívat, co se děje, ale byl postřelen a později v nemocnici zemřel. O týden později byly u jedné ženy nalezeny šperky pocházející z jedné z předchozích krádeží. Přiznala, že je dostala od svého manžela a také doznala, že během dané loupeže ukradl i palnou zbraň, kterou ho viděla čistit. Oné noci, kdy se stala vražda, vyrazil z domu se zbraní, ale vrátil celý od krve a bez dechu a tvrdil, že ho honila policie a zbraň zahodil. Vlastník revolveru byl vyzpovídán policií a nakonec si vzpomněl, že před dvěma lety během silverstrovských oslav vystřelil jednu ránu do záhonu. Záhon byl rozkopán a střela se našla. Tato střela se pak spolu se střelou ze zavražděného muže dostala ke mně. Během několika hodin jsem byl schopen zjistit, že obě střely byly vyrobené firmou Peters Cartridge Company, obě byly ráže .38, obě byly vystřeleny z revolveru Smith & Wesson – jedna ze znečištěné zbraně a druhá z čerstvě vyčištěné, ale v obou případech z totožné zbraně. Díky těmto důkazům se nám podařilo muže usvědčit z vraždy prvního stupně, přestože se zbraň nikdy nenašla. Naše laboratoř je výhradně výzkumným zařízením, a přestože úzce spolupracujeme s Northwestern University, zatím ještě metody vědeckého odhalování kriminality nevyučujeme, vyjma přednášek pro policejní důstojníky, detektivy a asistenty státních zastupitelů. Vyrážíme však na výpomoc s vyšetřováním případů do Chicaga a Cook County – bez poplatku pro stát – a často také posíláme naše muže do dalších měst – kde už účtujeme poplatek. Naším nejnovějším přírůstkem do týmu je inspektor Ferdinand Watzek, slavný expert na odlitky, který má za sebou dvacetiletou kariéru v detektivním oddělení v rakouské Vídni. "Moulage" je technika pro uchování přesného odlitku jakéhokoli předmětu. Pokud si například zloděj během krádeže rodiného stříbrného nádobí zpříjemní chvilku kousnutím do jablka, jsme schopni vytvořit přesný voskový odlitek tohoto jablka a uchovat tak trvale otisky zubů pro pozdější porovnání s odlitky zubů podezřelých. I otisk páčidla na dveřích nebo okně může být uchován pro pozdější mikroskopické srovnání s nalezeným náčiním. Otisky bot, nohou nebo jakékoli tělesné části či dokonce celého těla, to vše může být trvale zkopírováno. V Evropě se takovéto odlitky zavražděných osob často uchovávají pro budoucí identifikaci nebo použití u soudu. Jsou tak bezchybně udělané a nabarvené, že je nemožné je bez bližšího posouzení odlišit od pravého těla. Watzek je expert nejen na odlitky, ale také na otisky prstů, zkoumání ručně psaného písma a mikroskopické zkoumání vlasů, chlupů, prachu, textilií apod. Smítka prachu nalezená na oblečení nebo v ušním mazu podezřelého už byla v zahraničí často dostatečná k vysvětlení jinak nepochopitelných záhad a my jsme nyní připraveni začít s tím i u nás. Máme i vlastního experta na jedy a chemickou analýzu, Dr. C. W. Muehlbergera, zástupce ředitele laboratoře a bývalého hlavního toxikologa státu Wisconsin, kde po sedm let pracoval na množství pitevních analýz a dosáhl v nich mnoha úspěšných usvědčení pachatele. Nyní právě zavádí do Ameriky chemický test intoxikace alkoholem, který už se nějakou dobu používá v Anglii. Výpovědi očitých svědku o úrovni něčí opilosti nebo o množství vypitého alkoholu jsou málokdy dostačující – zaprvé protože jsou svědci rozliční a za druhé protože schopnost "vydržet jednu skleničku" se může velmi lišit. Chemický test spočívá ve smíchání chemikálie se vzorkem ledvinní sekrece a tento mix mění barvu v závislosti na množství alkoholu v krvi a tedy cirkulující až do mozku. Člověk, který se opije po jednom drinku i ten, který je stejně opilý po jedné kvartě (quart – čtvrt galonu = 1,13 l; pozn. překl.), v tomto testu vykáží stejnou hodnotu alkoholu v krevním oběhu, takže je tento test přesným ukazatelem opilosti. S naším detektorem lži máme přístroj, jaký zatím nemá žádné evropské policejní oddělení, ale bude ještě trvat alespoň celou jednu generaci, než dosáhneme pro vědecké metody odhalování kriminality postavení srovnatelného s tím v Londýně, Paříži, Lyonu, Madridu, Paříži, Říme a dalších zahraničních městěch a než přesvědčíme soudy a zákonodárce, aby uznávali platnost vědeckých důkazů.